Má stát platit za svoje chyby, i kdyby šlo o sto miliard?

Většina lidí kroutí hlavou, podniky, města i kraje zvažují zda žádat o vrácení zaplaceného sociálního pojištění za 1. polovinu roku 2007, vláda se v kooperaci s odborníky snaží přijít na rozumné řešení. V jaké šlamastice se to Česko zase ocitlo?

Je na místě mluvit o problému celé české společnosti. To, jakým způsobem se k legislativnímu pochybení postavily firmy a dokonce i zastupitelé měst a krajů, ukazuje, že na blahu státu jako celku dnes záleží zřejmě už jen nenapravitelným idealistům. Logika s morálkou se zatím společně krčí v koutě, držme jim palce, aby našly sílu bojovat. Pokud vyhrají, bude to výhra nás všech.

Část první, technická

Než se však pustíme do filozofování, pojďme si nynější situaci popsat. Musíme se vrátit do roku 2006. Prvopočátkem dnešního chaosu je zvýšené zákonodárné úsilí sněmovny v tomto volebním roce. Změny se týkají také zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Původní znění zákona č. 589/1992 Sb., jehož platnost skončila 31. 12. 2006, obsahuje v § 5 odst. 1 dvě písmena. První určuje vyměřovací základ zaměstnanců, druhé určuje vyměřovací základ organizací.

V březnu a dubnu 2006 přicházejí dvě novely, které situaci znepřehlední. První (189/2006) mění § 5 s platností od 1. 1. 2007, a přesouvá definici vyměřovacího základu pro organizace do nově vzniklého § 5a.

Přečtěte si také: Důležité změny v sociálním pojištění k 1. lednu 2010

Následující dubnová novela 264/2006 přeformulovává znění § 5 v souvislosti s požadavkem na odvod sociálního pojistného z příspěvků zaměstnavatele na životní pojištění a penzijní připojištění zaměstnanců. I tato novela je schválena s platností od 1. 1. 2007 a počítá již s přesunutím definice vyměřovacího základu pro organizace do nové vzniklého § 5a.

Na konci roku (12. 12.) je ale schválena novela 585/2006, která odkládá platnost novely zákona 189/2006 až na 1. 1. 2008, a tak ze znění zákona pro rok 2007 vypadla definice vyměřovacího základu pro organizace.

Požár hasila vláda, spíše ale přilila olej

Od 1. 1. 2007 tedy zákon č. 589/1992 Sb. říkal, že z vyměřovacího základu organizace odvedou 26 % na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, ale už nedefinoval samotný vyměřovací základ.

Mezery v zákoně si postupně všímají samotní zákonodárci, ale také dvě soukromé firmy, které sociální pojištění odmítají platit. Jedna z nich se nakonec rozhodne pojištění zaplatit, českolipská firma Ježek software však jde do sporu s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Mezitím vláda vydává nařízení č. 39/2007 (poté co Ústavní soud zpochybnil ústavnost tzv. přílepků, pomocí kterých nejprve MPSV chtělo chybějící definici do zákona dostat), kterým se pokouší definici vyměřovacího základu do zákona vrátit. Jde však o dosti pochybný krok, což se později ukáže. Nařízení je účinné od 1. března, minimálně v prvních dvou měsících roku 2007 tak v našem právním systému není ani zmínka o vyměřovacím základu organizací.

Do zákona se potřebná definice vrací až 1. 7., kdy vstupuje v platnost novela zákona č. 153/2007, která zároveň ruší výše zmíněné nařízení vlády.

Vraťme se ale zpět ke sporu firmy Ježek software s ČSSZ, ten je totiž pro nynější vývoj situace rozhodující. Správa sociálního zabezpečení požadovala po firmě uhrazení nezaplaceného pojistného neúspěšně, a tak celý spor dospěl až k soudu.

Přečtěte si také: Státní sociální podpora v roce 2010

Liberecká pobočka krajského soudu v Ústí nad Labem dospěla v srpnu 2009 k závěru, že stát nemá za první polovinu roku 2009 nárok na zaplacení sociálního pojištění. Mimo jiné soud řekl, že není možné, aby nedostatky a pochybení na straně moci zákonodárné byly nahrazovány aktivitou moci výkonné. Dal tak jasně najevo, co si myslí o platnosti vládního nařízení č. 39/2007.

Současný ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka je ale přesvědčen o nesprávnosti soudního rozhodnutí. Povinnost zaměstnavatelů odvádět pojistné na sociální zabezpečení existovala vždy, tedy i v 1. pololetí 2007 a byla stanovena přímo zákonem, zdůrazňuje ministr a dodává: Víc než 99 % plátců pojistného z cca 260 000 to také nezpochybnilo a pojistné proto zaplatilo. Z jakých konkrétních legislativních norem ministr svou jistotu čerpá, se ale nikde nedočtete. Spíše než o platné zákony se opírá o logiku celé věci.

Nejvyšší správní soud v hlavní roli

Nyní všichni s napětím očekávají rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), kam stát podal kasační stížnost (termín označující opravný prostředek používaný ve správním soudnictví).

O tom do jaké míry bude rozhodnutí precedentní, se vedou spory. Mezi případem firmy Ježek software a všemi zbývajícími subjekty je podstatný rozdíl. Zatímco po této firmě bylo požadováno zaplacení neuhrazeného pojistného, všechny ostatní subjekty požadují, či požadovat teprve budou, navrácení již uhrazeného pojistného. Na otázku, zdali se se zaplaceným pojistným snižuje šance na úspěch, odpovídá prezident Komory daňových poradců ČR Jiří Nekovář takto: Těžko říci, budou v jiné situaci a hodně to závisí na rozhodnutí a odůvodnění NSS.

Na NSS tak momentálně leží ohromná tíha zodpovědnosti. Pokud by nastala krajní situace a ze státu pojistné nazpět vysoudily všechny organizace, přišla by státní kasa o více jak 100 miliard Kč. Jen k 6. lednu 2010 evidovala ČSSZ 4626 žádostí o vrácení v celkové výši cca 12,6 miliard Kč.

Vypadá to vcelku jasně, stát pochybil a měl by za to platit.

Část druhá, nastavené zrcadlo

Zde je na místě nadefinovat si pro náš text pojem stát. Nehledáme však žádnou encyklopedickou vysvětlivku. V dosavadním textu byly tímto pojmem myšleny státní instituce – vláda, parlament. Jejich úkolem je zajištění plynulého chodu státu, a tedy i zajištění řádného výběru pojištění na státem poskytovanou sociální politiku. Ony mají být garanty takového zákonného prostředí, které neumožní žádné pochybnosti a nastaví jasné mantinely.

Kdo navrhoval novelu zákona 585/2006, která zapříčinila absenci definice vyměřovacího základu? Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (první návrh byl datován k 30. 8. 2006). V jeho návrhu však ještě nebyla posunuta platnost novely 189/2006, což mělo fakticky za následek absenci definice. Změna platnosti novely 189/2006 se objevila až po zásahu Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku horní komory Senátu. A Poslaneckou sněmovnou následně tento návrh prošel.

Kdo je tedy viníkem? Senát, Poslanecká sněmovna (především jejich odborné výbory) i prezident (a jeho kancelář), který zákonný zmetek podepsal. Největší díl viny ale člověk automaticky hledá na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Již na jaře jsem hlasoval proti oběma novelám a na podzim jsem navrhoval odklad účinnosti zákoníku práce a jeho doprovodného zákona, který obsahoval změny v oblasti sociálního pojištění. Kdyby byl tento návrh přijat, tak by celý problém vůbec nevznikl, odpověděl serveru Měšec.cz bývalý ministr Petr Nečas na otázku, zdali cítí osobní odpovědnost. Nečas byl v úřadě v momentě, kdy sněmovna odhlasovala novelu 585/2006.

Přečtěte si také: Změny a novinky roku 2010 v kostce

Jde o nás

Nyní nastává pravá chvíle na přehození významu pojmu stát pro účely našeho textu. Nechme stranou státní instituce a řekněme si, že stát tvoříme my. Zaměstnanci, podnikatelé, živnostníci, státní úředníci, politici, manažeři, nezaměstnaní, důchodci. A jsme to my všichni, kdo za vinu, jejíž pravý původce se stejně nikdy neobjeví, natož aby se omluvil, zaplatí.

Stát – úřednický aparát, bude muset případně vracené pojistné nějak získat zpět. A jak to asi udělá? Zvýší pojistné a možná i daně, které my všichni zaplatíme. A tady je na čase hledat smysl celého podniku s vracením pojistného. Smysl možná mělo počínání firmy Ježek software, které šlo o princip.

Co se strhlo dál, to nemá se zdravým rozumem většinou nic společného. Vracení pojistného, ať už soudy rozhodnou jakkoli, je naprosto proti logice celého našeho systému a možná na něj vznikne nárok jen na základě evidentní chyby našich zákonodárců.

Manažeři a dosazení zástupci firem jsou však možná v jiné situaci. Pokud správní soud potvrdí, že zde je legitimní možnost vrácení pojištění a tím vznikne legální možnost ušetřit podniku peníze, nezbývá jim, než o ně požádat. V opačném případě by totiž jednali v rozporu se zákonem číslo č. 513/1991 Sb. – Obchodní zákoník, péče řádného hospodáře a vystavovali se tím případným sankcím, říká pro server Měšec.cz Miroslav Křížek, ředitel Institutu rozvoje podnikání při VŠE v Praze.

Jak je ale možné, že se takové příležitosti chytají nejen firmy, ale i města a kraje? Zástupci lidu se chtějí podílet na nevyhnutelném zvyšování daní. Volič ať zbystří.

Celý případ je značně zamotaný, nepřehledný a stále ještě ve svém prvopočátku. Nicméně bylo by rozumné najít společnou řeč představitelů státu a jeho případných žalobců dříve, než rozhodnou soudy. Jak se jednou celá mašinérie rozjede naplno, bude se jen těžko zastavovat.

Inspiraci ať představitelé státu a firem hledají v revolučním roce 1989. I tentokrát proti nám stojí společné zlo.