Spočítejte si...

Zavřít

Limity na kartě nejsou pro srandu králíkům. Banka prohrála soud

Když ztratíte kartu s PINem a bude vám zneužita, neznamená to, že přijdete o všechny peníze. Limity na kartě totiž neslouží jen jako ochrana peněz banky, jak argumentovala Komerční banka.

Jestliže banka neznemožní, aby byly z jí vedeného účtu vybírány peníze nad sjednaný týdenní limit, nemůže při ztrátě nebo odcizení platební karty přenést veškerou odpovědnost za vzniklou škodu (neoprávněně vybrané částky) na klienta. A to ani tehdy, jestliže klient nedodržel sjednané podmínky a porušil základní bezpečnostní opatření související s užíváním platební karty. O případu psal jako první deník Aktuálně.cz, my máme pro vás právní rozbor.

PIN přímo u platební karty

Celý případ začal tak, že klient banky měl PIN napsán přímo u platební karty a nadto její krádež v USA bance včas resp. vůbec neohlásil a nežádal ani zablokování transakcí na účtu. Toho někdo využil a vybral značné dolarové částky několikanásobně převyšující povolený týdenní limit na kartě ve výši 30 000 Kč. 

Komerční banka požadovala peníze po klientovi. Poté, co si výzvu ani nepřevzal, mu účet zrušila a zažalovala jej. Části peněz se banka domohla prostřednictvím arbitráže na partnerské bance z USA, která rovněž pochybila. Zbývající částku však vymáhala Komerční banka soudně po svém klientovi.

Jak to bylo čili skutkový základ případu

Soud prvního stupně požadavek banky odmítl a její žalobu zamítl. Soud vyšel ze zjištění, že banka vydala na základě příslušné smlouvy o běžném účtu a o vydání a používání platební karty klientovi platební kartu American Express s týdenním limitem ve výši 100 000 Kč, přičemž pro hotovostní výběry z bankomatu činil 30 000 Kč a pro transakce u obchodníků 70 000 Kč. 

Na bankovním terminálu Bank of America na Floridě pak byly za použití předmětné platební karty uskutečněny výběry z účtu, a to: 100×500 USD, 1×100 USD a 1×600 USD (vždy s poplatkem za výběr 1,5 USD). Z účtu tak bylo odepsáno 50 853 USD, tj. 2 007 676 Kč (bez poplatků za mezinárodní bankovní transakce). Přečtěte si také: Závazky nad 350 tisíc korun nesmíte platit „cash“. Půjčovat v hotovosti ale můžete, kolik chcete

Žalovaný klient na svou obranu uvedl, že u něj došlo ke ztrátě osobních dokladů včetně platební karty s PINem. Ztrátu zaznamenal v pátek, ale bance věc neoznámil, protože v pondělí již měl vše ve schránce zpět. Následně zjistil, že platební karta byla za použití PIN zneužita.

Banka měla zabránit zneužití karty, konstatoval soud…

Jakkoli žalovaný porušil povinnosti určené podmínkami pro platební karty (u platební karty měl PIN kód, za jehož použití byla karta zneužita) a způsobil tak bance škodu, za výběry nad stanovený týdenní limit žalovaný neodpovídá a tyto jdou plně k tíži banky. Podle soudu totiž pro banku ze sjednaného limitu pro platební kartu vyplynula povinnost technicky zajistit, aby nebylo možné týdenní limit překonat.

Limit na platební kartě má v tomto smyslu především funkci bezpečnostní a má svůj význam právě v situacích, kdy dojde ke ztrátě, popř. odcizení karty a hrozí její zneužití. Pokud by tomu tak nebylo, existence jakéhokoliv limitu by zcela ztratila svůj význam.

Klient banky má legitimní právo očekávat, že sjednaný limit na platební kartě zamezí výběrům přes tento limit. Pokud se tak v daném případě nestalo, tato technická nedostatečnost způsobuje to, že banka nepostupovala v souladu se sjednanými podmínkami a odpovídá za částku jdoucí přes sjednaných 30 000 Kč.

Přečtěte si také: Tipy na platební karty, které raději nepoužívat

… jinak by limit na účtu ani neměl smysl…

Jestliže se banka jako poškozená strana podílela na vzniku škody porušením svých smluvních povinností tím, že nezajistila dodržení hotovostního limitu na platební kartě, pak nese odpovědnost za výběry z bankomatu provedené nad tento limit a v rozsahu těchto výběrů nemá nárok na náhradu škody. 

Navíc – pokračoval v odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně – banka svým opomenutím porušila obecnou povinnost k předcházení škodám zakotvenou v ust. § 415 občanského zákoníku, když právě sjednaný limit na platební kartě měl zajistit, aby nedošlo ke vzniku škod na účtech klientů v případě ztráty nebo odcizení platební karty

Výhradu banky, podle níž funkce limitu platební karty spočívá především v ochraně banky, aby klient nevybíral prostředky, nekryté zůstatkem, nepřisvědčil z důvodu její zjevné jednostrannosti.

Z takového výkladu by totiž vyplynulo, že banka nemusí technicky zajišťovat dodržování limitu, a přesto je za jeho překročení odpovědný klient banky. Mohla by tak nastat poněkud absurdní situace, kdy tisíce či desetitisíce klientů bank (např. nevědomě) překročí sjednaný limit a stanou před soudem na straně žalovaných. I banka si musí být vědoma své povinnosti provést taková technická opatření, aby k prolomení limitů na platební kartě nemohlo dojít.

… odvolací soud si to však nemyslel

Odvolací soud ovšem na základě odvolání banky rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhověl. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zdůraznil, že ani smlouva o platební kartě, ani podmínky pro platební karty nestanovily, že by banka měla technicky zajišťovat nemožnost výběrů nad sjednaný týdenní limit a naopak dovodil, že z podmínek pro platební karty je patrno, že není povinností banky zkoumat oprávněnost transakcí provedených kartou a tyto přímo počítají se situací, že mohou být provedeny transakce bez krytí zůstatku na účtu.

Jelikož soud neměl pochyb o tom, že debet na účtu žalovaného vznikl právě výběry hotovosti z bankomatu při použití PIN, je jednoznačně dána odpovědnost žalovaného za všechny takto provedené výběry v plné výši. 

Povinnost uhradit nepovolený debet žalovaný přes výzvu nesplnil a bance tak vzniklo podle soudu právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení, a to za období a ve výši bankou požadovaném.

Proti rozsudku odvolacího soudu tedy podal žalovaný dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který jej shledal přípustným a důvodným.

… a tak spor musel vyřešit Nejvyšší soud

Obecně platí, že peněžní prostředky uložené na běžném účtu vedeném bankou na základě smlouvy o běžném účtu nejsou ve vlastnictví majitele účtu ani jiné osoby, jejíž peněžní prostředky případně byly vloženy či poukázány na účet, nýbrž v majetku banky a oprávnění majitele účtu, spočívající – obecně vzato – v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouze „pohledávku“ z účtu peněžního ústavu. 

Byť je v intencích shora uvedeného nutno finanční transakce zatěžující účet považovat primárně za újmu na majetku banky, zpravidla představují (i) majetkovou újmu na straně majitele účtu, spočívající ve snížení jeho pohledávky za bankou ze smlouvy o běžném účtu.

Co považoval NS ČR za významné

V poměrech dané věci pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn.  29 Cdo 4227/2009, ze dne 31. 7. 2012, zdůraznil, že považuje za rozhodující, že smlouvou o běžném účtu banka zřídila žalovanému kreditní účet, tj. účet, který ve smyslu podmínek nedovoloval žalovanému, aby vlastními úkony (příkazy k úhradě, platbami u obchodníků, výběry z bankomatů apod.) „čerpal“ peněžní prostředky nad rámec kreditního zůstatku peněžních prostředků na tomto účtu. 

Přitom ze shodného projevu vůle žalovaného a banky o zřízení (jen) kreditního účtu bez jakýchkoli pochybností plyne vůle smluvních stran ke zřízení účtu, který ani žalobci, ani bance neumožňoval realizaci aktivních finančních operací nad rámec kreditního zůstatku na účtu. 

Zmíněné pravidlo přitom nelze vykládat jednostranně ve prospěch banky či žalovaného, když není pochyb o tom, že jeho porušením mohlo být nepřípustně zasaženo do práv obou smluvních stran.

Pokud by banka plnila na základě pokynů žalovaného v rozsahu, který nebyl kryt kreditním zůstatkem na účtu, vznikla by jí pohledávka za žalovaným, již by případně musela (s nejistým výsledkem) vymáhat, žalovanému by naopak v takovém případě vznikla nejen povinnost záporný zůstatek na účtu bance zaplatit, nýbrž i povinnost zaplatit sankce představované debetní úrokovou sazbou.

Proč se NS ČR postavil na stranu klienta

Žalovaný sice porušil ustanovení podmínek pro platební karty tím, že PIN uchovával společně s platební kartou na jednom místě, neuložil ji odděleně od svých dokladů a neinformoval banku o ztrátě nebo odcizení platební karty. 

Proto také odpovídá za všechny provedené transakce v plné výši po celou dobu, kdy byla platební karta zneužívána, ovšem při posouzení případné „spoluodpovědnosti“ banky za realizaci transakcí provedených prostřednictvím platební karty za zneužití PIN třetí osobou nelze přehlédnout nedodržení povinností banky plynoucích právě z kreditní povahy účtu. 

cestovko

Jinými slovy, umožnila-li banka realizovat výběry z bankomatu nad rámec zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to navzdory povaze účtu, který byl sjednán jako kreditní, zcela zjevně porušila povinnosti stanovené právními předpisy vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu (ust. § 382 obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 415 občanského zákoníku)

Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Nejvyšší soud ČR proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 9. 2014 15:10