Spočítejte si...

Zavřít

Lidé si zvykli na blahobyt a přestali přemýšlet. A teď se brání

Vlády zatím odolávají populistickým tlakům utahování opasků, ale to nepůjde donekonečna. Podobně jako pád eura je spíše dílem hospodských řečí než skutečnou hrozbou.

A bude hůř… u nás snad jen trošku

Půjčíme-li si název Pelcovy knížky o situaci 80. let u nás, jen maličko méně beznaděje vidíme v blízké budoucnosti Evropy.

Lidé si rychle zvykli na sociální blahobyt, rychle odvykli chovat se spotřebitelsky racionálně, rychle se odnaučili (mnozí ani nenaučili) přirozené skromnosti. Teď se bouří proti utahování rozmařilých opasků. Zatím vlády celkem odolávají populistickým tlakům, ale jak dlouho to vydrží? Fiskální úspory pochopitelně mají destimulační efekty, takže recese je v mnoha zemích nabíledni, mnohde již realitou. Ani u nás doma si sice moc vyskakovat nemůžeme, ale zdá se, že hůř už bylo…

Nejde jen o euro

Hovoří se o „záchraně“ eura, ale přitom nikdo z eurozóny vystoupit nechce a zároveň nikdo nemůže být vyloučen, takže jde vlastně jen o hospodské řeči. Debaty o rozumném řešení situace cestou defaultů (bankrotů) jednotlivých zemí zatím ani nezačaly – například cestou restrukturalizace dluhů jako nedávno v Argentině, kde se dluhopisy přeměnily na nové, ale výnosem vázané na budoucí růst HDP. Tak se z pouhých věřitelů stali investoři a nakonec nejen dostali zpět své peníze, ale dokonce s pěkným ziskem.

Úžasný neologismus Merkozy se zatím stále spíš než okolo záchrany eura točí v začarovaném kruhu záchrany francouzských, německých a jiných bank, které rizikově půjčovaly peníze v rizikových ekonomikách, ať už nákupy státních dluhopisů, anebo úvěrů firmám i soukromníkům.

Infarktové banky

O situaci asi nejlépe vypovídá předvánoční akce Evropské centrální banky (ECB), která podpořila likviditu evropských bank prvním tendrem tříletých úvěrů, v němž si banky mohly levně půjčit neomezené množství peněz. Celkem 523 bank si ve středu půjčilo asi 490 miliard eur, což byla největší úvěrová operace ECB v 13leté historii eurozóny.

ECB začala podporovat bankovní sektor novými úvěrovými programy, protože pro banky je už velmi obtížné získat krátkodobé finance na trhu. Ukazuje se ale, že banky získané úvěry nehodlají příliš vkládat do ekonomiky, a už vůbec ne do nákupů státních dluhopisů ohrožených zemí eurozóny, ale raději peníze ukládají za do bezpečných „sejfů“ centrálních bank. Jednodenní vklady komerčních bank u ECB se vyšplhaly na rekordních 412 miliard eur (přes 10 bilionů Kč).

Podobně jako za finanční krize po roce 2007 se i nyní banky bojí vzájemně si půjčovat a credit crunch je na spadnutí, ne-li realitou. Tím se i celý finanční trh dostává do jakéhosi stavu před kómatem.

Ve fondech lidé tratili, ale „drží“

Situace i nálada na trzích nebyla nijak příznivá, není tedy asi nijak překvapivé, že ani naši investoři neskákali nadšením. Zatímco v letech 2009 i 2010 naše fondy vydělaly, loni podle propočtů poradenské společnosti Broker Consulting ztratily akciové přes 17 %, smíšené přes 7 % a dokonce i dluhopisové přes 1 %. Nu a fondy peněžního trhu skončily sice v plusu, ale jen pár desetinek procenta.

Na druhou stranu ale k žádnému úprku úspor z fondů vlastně nedošlo, protože skoro 15 miliard korun odešlo „pouze“ z fondů peněžního trhu (–11) a zajištěných (–4).
Jen náš největší fond vůbec ISČS Sporoinvest opustilo za rok přes 6 miliard korun a několikaletou dietou z 47 miliard korun v roce 2007 již zhubl k 20 miliardám. Adekvátně méně pustili podílníci žilou i dalším peněžákům. Dostáváme se tak k racionálnějšímu rozložení investic, kdy ve fondech peněžního trhu, smíšených a zajištěných mají podílníci po 50 miliardách, zatímco v dluhopisových a akciových spravují po 40 miliardách korun. Přesto je necelých čtvrt bilionu celkem zatím jen značně nízký podíl úspor – vinou poklesu trhů i důvěry klesl na úroveň objemu roku 2005.

Méně rostou i bankovní vklady

To je markantní zejména ve srovnání s bankovními vklady, které přesahují 1,5 bilionu a jen ty netermínované se blíží 830 miliardám korun. Pro srovnání: od roku 2005 vklady vzrostly celkově o půl bilionu a suma netermínovaných se zvýšila na 2,5násobek.

Jak ale vyplývá z dat, razantně brzdí i růst bankovních vkladů, které za loňský rok zřejmě vykážou nejnižší příliv od recese po roce 2000. Jestliže v roce 2008 na nich přibylo přes 150 miliard a v roce 2009 skoro 120 miliard, v roce 2010 to bylo alespoň přes 70 miliard korun. Loni to zatím je (do konce listopadu) již jen nárůst o 35 miliard korun, takže i když zapracoval Ježíšek, asi 50miliardovou sumu nedotáhl.

Po netermínovaných vkladech se opět stanou nejoblíbenějším finančním produktem jednorázové pojistky, které zaznamenaly další nárůst, ač ne takový jako předloni. Přesto do nich klienti dali 21 miliard za tři čtvrtletí, takže celoročně se suma přiblíží neuvěřitelným 30 miliardám korun.

56 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 1. 2012 23:17