Spočítejte si...

Zavřít

Letenky podle nových pravidel

Současná právní úprava dovoluje leteckým společnostem rozdělovat cenu letenek na základní, palivový a bezpečnostní příplatek a letištní taxy. Vybrat si nejlevnější letenku je obtížný oříšek. Většinou platí pravidlo, že čím nižší je základní cena, o to více cestující zaplatí za tzv. vedlejší povinné poplatky. Ceny těchto poplatků většinou dosahují řádu stovek či tisíců korun.

Na internetu najdeme až neuvěřitelné ceny letenek. Většina těchto nabídek začíná již od jedné koruny a všechny společnosti se tak snaží nalákat co nejvíce zájemců o lety do nejrůznějších destinací. Skutečnost je však jiná. Například jistá letecká společnost, člen IATA, nabízí na svých webových stránkách nejlevnější letenky do 70 destinací na celém světě. Chcete letět do Ženevy za 400 korun? V akční nabídce tuto možnost společnost inzeruje, ovšem s poznámkou, že výše poplatků není známa. Nejlevnější letenku zde najdete za 2900 Kč. S připočtením všech poplatků a tax se dostanete na částku 8288 korun!

S těmito zavádějícími informacemi má být v průběhu října konec. Od podzimu 2008 budou prodejci letenek povinni uvádět konečnou cenu letecké přepravy. Tedy cenu včetně letištních poplatků a palivových příplatků. Ceny letenek musí být transparentní, vždy musí být uvedena konečná cena letenky zahrnující vlastní letecký tarif, daň, letištní poplatky a další přirážky, řekl pro Měšec.cz tiskový mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) Tomio Okamura.

Tyto povinnosti vyplývají z Nařízení Evropské unie, které po pěti letech dlouhého jednání přijal Evropský parlament letos v červenci. Nařízení reguluje činnost leteckých společností a zároveň se významně dotýká všech prodejců letenek, tzn. cestovních kanceláří, cestovních agentur a prodejců letenek, a řeší především onu kritizovanou praxi rozdělených plateb.

Ještě před schválením Nařízení začala například letecká společnost Air France KLM na českém trhu uvádět konečnou cenu letenek, jak v reklamách, tak i na svých webových stránkách, stejně jako Air Malta a některé další společnosti.

Nařízení přináší následující definici leteckého tarifu: „Letecké tarify a letecké sazby za letecké služby z letiště nacházejícího se na území členského státu EU, které jsou dostupné veřejnosti, musí obsahovat při nabídce nebo zveřejnění v jakékoliv podobě, včetně prostřednictvím internetu, použitelné podmínky. Konečná cena, jež má být zaplacena, musí být v každém okamžiku uvedena a zahrnuje použitelný letecký tarif nebo leteckou sazbu, jakož i všechny uplatnitelné daně, poplatky, přirážky a platby, jež jsou nevyhnutelné a předpokládané v okamžiku zveřejnění. Kromě konečné ceny se musí být uvedeny alespoň následující údaje: 

  • letecký tarif nebo letecká sazba,
  • daně,
  • letištní poplatky a další poplatky,
  • přirážky nebo platby, které souvisejí například s bezpečností nebo palivem.”

Volitelné příplatky se sdělují jasným, průhledným a jednoznačným způsobem na počátku každé rezervace a cestující je přijímají na základě projevu vůle, dodává Okamura. Definice leteckého tarifu sice stanovuje oddělené účtování příplatků, tax a daní k základnímu tarifu, nicméně celková cena k úhradě musí být uvedena v každém okamžiku zveřejnění a rezervace. Tato definice znamená faktickou povinnost leteckých společností aplikovat od prvního okamžiku konečnou cenu letenky.

Nařízení zakotvuje vyšší kompetenci národních úřadů, které vydávají leteckou licenci kontrolovat finanční hospodaření leteckých přepravců a její odebrání v případě finančních potíží. Intenzivnější kontrola postihne letecké společnosti během prvních dvou let po zahájení činnosti, kdy budou muset předkládat příslušnému úřadu ověřené účty každých šest měsíců.

Pakliže se u leteckého přepravce objeví zřetelné náznaky existence finančních potíží nebo bylo-li proti němu zahájeno úpadkové řízení, provede příslušný úřad hloubkové posouzení finanční situace a do tří měsíců přezkoumá status provozní licence a informuje Evropskou komisi.

Přijatá směrnice dále zavádí zákaz diskriminace v přístupu k leteckým tarifům na základě místa pobytu či usazení, přísnější pravidla finanční kontroly leteckých přepravců a sankce za nedodržování ustanovení nařízení. Nová pravidla však platí pouze na poskytování leteckých služeb při odletu z letišť zemí EU, tudíž nevztahuje se odlety z třetích zemí do Evropské unie.

Bohužel však Nařízení EU neukládá  tuto povinnost leteckým  společnostem vůči cestovním kancelářím.  Navíc umožňuje oddělené účtování servisního poplatku prodejci letenek za vystavení letenky. Celkově se však z hlediska cestujících jedná o jasný posun v přehledném uvádění konečné ceny letenky, dodává Okamura.

Anketa

Cestujete často letadlem?

33 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 10. 2008 7:26