Hlavní navigace

Kvůli neplatnému vyhazovu můžete vymáhat peníze, ale ne skončit na hodinu

2. 4. 2013
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Na co máte právo, pokud je vaše výpověď ze zaměstnání neplatná, a co už si naopak nesmíte dovolit?

Po neplatném vyhazovu z práce máte právo na náhradu mzdy. Zaměstnavatel ji může vyplácet ihned, i když soud ještě o neplatnosti nerozhodl. Pokud naopak neplatí, můžete se sice mzdy domáhat žalobou, ale zrušit pracovní poměr na hodinu nesmíte. Soudní praxi si můžeme nastínit na skutečném případu.

Žaloba za žalobu

Zaměstnavatel neplatně rozvázal pracovní poměr se zaměstnankyní okamžitým zrušením. Ta si to ale nenechala líbit, obrátila se se žalobou na soud a následně vyhrála spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru. 

Ovšem ještě předtím než příslušný rozsudek nabyl právní moci, zrušila ona sama se zaměstnavatelem pracovní poměr rovněž okamžitým zrušením (podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). S odůvodněním, že jí řádně a včas nevyplatil náhradu mzdy, na kterou měla právo, jelikož neplatně zrušený pracovní poměr dále trval, a zaměstnavatel byl proto povinen poskytnout jí náhradu mzdy. Tentokrát žaloval na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru naopak zaměstnavatel a uspěl.

Skutkový základ sporného případu

Dopisem ze dne 25. 5. 2010 (doručeným žalobci – zaměstnavateli dne 27. 5. 2010) žalovaná –  zaměstnankyně žalobci sdělila, že s ním „dle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr“, protože „ode dne 15. 5. 2009 do dnešního dne jí žalobce neuhradil na náhradě mzdy ničeho“ a „neuhradil náhradu mzdy ani za měsíc březen 2010 splatnou v měsíci dubnu 2010“; žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, a to ani částečně.  Čtěte také: Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že sám žalobce již v květnu 2009 okamžitě zrušil pracovní poměr s žalovanou a ta že mu sdělila, že na dalším zaměstnávání trvá a podala žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Příslušným rozsudkem bylo určeno, že je neplatné. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 5. 2010. Neprodleně po nabytí právní moci (dne 27. 5. 2010) žalobce uhradil zaměstnankyni náhradu mzdy „za celé období řízení“. Patnáctidenní lhůta podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce se tak „mohla rozběhnout“ až ode dne 27. 5. 2010.

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. K odvolání žalované odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Zaměstnavatel si podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který tento shledal opodstatněným.

Klíčová ustanovení zákoníku práce…

Podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu (od 1. 1. 2012 období) splatnosti (§ 141 odst. 1). Čtěte také: Zaměstnavatel neplatí? Můžete skončit na hodinu, ale pozor na to kdy

Podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván, jeho pracovní poměr trvá i nadále. Zaměstnavatel je také v tomto případě povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

Dostali jste někdy "vyhazov na hodinu"?

… a co z nich plyne

Rozvázal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel pracovní poměr výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době, jejichž platnost druhá ze stran pracovního poměru neuznává, (nebo byla-li uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru, kterou některá ze stran pokládá za neplatný pracovněprávní úkon), vznikl mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem spor o to, zda jejich pracovní poměr na základě učiněného pracovněprávního úkonu skutečně skončil nebo zda jejich pracovní poměr může nadále pokračovat. Dokud nedojde k vyřešení tohoto sporu, panuje mezi stranami pracovního poměru nejistota o tom, jaké budou jejich pracovněprávní vztahy a jaké jim případně vzniknou závazky.

V období ode dne následujícího po dni, v němž pracovní poměr měl podle rozvazovacího úkonu skončit, do dne, kdy bude pravomocně rozhodnuto o rozvázání pracovního poměru nebo do dne, kdy dojde jinak k platnému skončení pracovního poměru, se právní vztahy mezi stranami pracovního poměru nemohou, s ohledem na nejistotu v jejich právním postavení, řídit pracovní smlouvou, kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem a příslušnými pracovněprávními předpisy ve stejné podobě, jako kdyby pracovní poměr nepochybně trval. Čtěte také: Hrubě jste porušili své pracovní povinnosti, ale stejně vás na hodinu vyhodit nemohou

Uplatní se proto právní úprava obsažená v ust. § 69–72 zákoníku práce. Bude-li rozvázání pracovního poměru posouzeno nakonec jako platné, skončil pracovní poměr dnem, kterým měl podle rozvazovacího úkonu zaniknout. Byla-li určena neplatnost rozvázání pracovního poměru, trvá pracovní poměr stran i nadále. Tím byl přechodný stav nejistoty ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem odstraněn a jejich vztahy se nadále řídí stejnými smlouvami a předpisy, jako kdyby k rozvázání pracovního poměru vůbec nedošlo.

Zaměstnanec má právo na náhradu mzdy (platu) podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce jen tehdy, šlo-li o neplatné rozvázání pracovního poměru, tedy byl-li rozvazovací úkon zaměstnanci řádně doručen a byla-li neplatnost rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu. Tím není samozřejmě vyloučeno, že by zaměstnavatel nemohl poskytnout (dobrovolně) zaměstnanci náhradu mzdy ještě dříve, než bude o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně rozhodnuto. Kdyby však bylo rozvázání pracovního poměru posléze určeno platným, je zaměstnanec povinen vyplacenou náhradu zaměstnavateli z důvodu vydání bezdůvodného obohacení vrátit, neboť věděl (musel z okolností předpokládat), že jde o částky neprávem vyplacené, šlo-li o náhradu mzdy, na níž nemůže mít právo, jestliže pracovní poměr podle podaného rozvazovacího úkonu platně skončil.

V soudní praxi nebylo nikdy pochyb o tom, že neposkytuje-li zaměstnavatel náhradu mzdy  dobrovolně, může se jí zaměstnanec domáhat žalobou u soudu, a to i když o jím podané žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Uvedený (a uplatněný) nárok však nelze přisoudit, dokud není pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že právní úkon, jímž měl být pracovní poměr ukončen, je neplatný. To vyplývá mimo jiné i z toho, že otázka platnosti rozvazovacího úkonu nemůže být řešena jako otázka předběžná v řízení o náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru; o neplatnosti rozvázání pracovního poměru může být rozhodováno jedině v samostatném řízení podle ust. § 72 zákoníku práce. Čtěte také: Jak se bránit šikanóznímu vyhazovu, když je výpověď formálně dokonalá?

Posouzení případu

Vznikl-li tedy v projednávané věci žalované nárok na náhradu mzdy za měsíc březen 2010 dne 30. 4. 2010 a žalobce tuto náhradu mzdy žalované dobrovolně nevyplatil, mohla se žalovaná této náhrady mzdy žalobou u soudu domáhat bez ohledu na to, že v té době nebylo ještě pravomocně rozhodnuto o platnosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalované žalobcem, v květnu 2009. V případném řízení o náhradu mzdy by však soud mohl uplatněný nárok přiznat teprve po pravomocném rozhodnutí o neplatnosti uvedeného rozvazovacího úkonu. 

Ze stejného důvodu (nejistoty v pracovních vztazích mezi oběma účastníky do pravomocného rozhodnutí o platnosti či neplatnosti rozvazovacího úkonu – jak výše rozvedeno) není existence nároku na náhradu mzdy napevno postavena (zaměstnavatel ji však může dobrovolně poskytovat) a nelze proto ani vyvozovat právní důsledky z nevyplacení náhrady mzdy plynoucí, tedy ani důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce. Čtěte také: Mohou vás z práce vyrazit na hodinu během dovolené?

skoleni_15_4

Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že, není-li ještě rozhodnuto o žalobě zaměstnance na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, může se sice zaměstnanec domáhat žalobou dospělých nároků na náhradu mzdy, nemůže však z důvodu jejího nevyplacení rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud ČR jej proto svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 3693/2011, ze dne 20. 12. 2012, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).