"K****, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět"

Svévolně si udělal přestávku, aby si šel zakouřit. Během ní si vlastní hloupostí způsobil úraz. Expresivní výraz si soud vyložil jako přiměřený pokyn, ale o náhradě škody rozhodl jinak.

Nejvyšší soud ČR rozhodl, že když zaměstnanec na chvíli přeruší práci, ačkoliv není zaměstnavatelem vyhlášena přestávka v práci, aby si během pracovní doby vykouřil cigaretu, jde o běžné počínání zaměstnance, které nemůže zaměstnavatele zbavit odpovědnosti za případný úraz, který se v tu chvíli zaměstnanci přihodí.

Na okraj dodejme, že ve svém judikaturním rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2141/2011, ze dne 4. září 2012, Nejvyšší soud ČR uvedl i to, že korektním pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti může být i vulgární vyjádření či nadávky vedoucího zaměstnance, který podřízené zaměstnance upozorňuje, že se mohou třeba kvůli situaci na stavbě zranit – doslova: Kurva, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět. NS ČR totiž řešil případ zaměstnance – stavebního dělníka, který požadoval po zaměstnavateli odškodnění za úraz, k němuž došlo při zateplování střechy, během pracovní doby, ale ve chvíli, kdy zaměstnanec nepracoval. Sedl si na světlík, odpočíval a přitom kouřil. Špatně zajištěný světlík se pod mužem propadl a ten po pádu z deseti metrů utrpěl vážná zranění, v jejichž důsledku byl posléze po delší pracovní neschopnosti shledán plně invalidním.

Nejvyšší soud ČR uznal úraz za úraz pracovní – je tedy dána odpovědnost zaměstnavatele za škodu zaměstnanci na zdraví úrazem vzniklou. NS ČR zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a uložil jim věc znovu projednat, aby byla definitivně určena výše odškodnění za škodu na zdraví, přičemž bude zvažováno i to, zda jsou nebo nejsou dány důvody pro částečné snížení míry zaměstnavatelovy odpovědnosti s ohledem na možné spoluzavinění úrazu a vzniklé škody samotným zaměstnancem, rozhodně však zaměstnanci odškodnění za pracovní úraz být poskytnuto musí! Čtěte: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

Zaměstnanec se jako žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaměstnavatel zaplatil 2 479 854 Kč s úroky z prodlení a aby mu od 1. 11. 2004 platil měsíčně částku 10 092 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9. 9. 2002 utrpěl těžký pracovní úraz při plnění pracovních povinností, kdy byl svým nadřízeným pověřen, aby zateplil střechu a položil tepelnou fólii. Při této činnosti okolo 15:42 hod. usedl na položený plech, který překrýval konstrukci světlíku, následně plech pod ním povolil a on se propadl do světlíku z výše 10 m. Na následky úrazu byl v pracovní neschopnosti od 9. 9. 2002 do 30. 7. 2003, a od 31. 7. 2003 mu byl přiznán plný invalidní důchod.

Soud prvního stupně opakovaně invalidovi nepřál, zastal se ho odvolací soud a především Nejvyšší soud

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že žalobce si bezprostředně před nehodovým dějem sám udělal přestávku v práci a kouřil, a proto nelze toto jeho jednání považovat za plnění pracovních úkolů. I když k úrazu došlo na pracovišti a v pracovní době, není zde v žádném případě dána souvislost věcná, neboť situaci, kdy si žalobce svévolně udělá přestávku v práci a kouří, „a to po usednutí na zakrytý světlík“, nelze v žádném případě považovat za činnost v souvislosti s plněním pracovních povinností. Vzhledem k tomu podle názoru soudu prvního stupně „tedy u žalobce došlo k excesu plnění pracovních úkolů a nejedná se v tomto případě o pracovní úraz“. Čtěte také: Kdy máte nárok na přestávku v práci?


Isifa

Ilustrační foto

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že jednání žalobce nelze považovat za exces, neboť jestliže se stavební dělník během pracovní doby na chvíli na pracovišti posadí a po tuto dobu nevykonává pracovní činnost, to lze považovat za „celkem běžné“, a okolnost, že zároveň kouřil „považuje odvolací soud za zcela nerozhodnou“, protože kouření nemělo s jeho pádem žádnou příčinnou souvislost. K tématu čtěte: Zákaz kouření na pracovišti – Může zaměstnavatel ukládat kuřákům pokuty?

Odvolací soud tak odmítl jako nesprávný restriktivní výklad provedený soudem prvního stupně, neboť zúžil podmínky vzniku pracovního úrazu jen na situace, kdy k úrazu dojde při vlastním výkonu práce. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou však mimo jiné i úkoly obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech. Formální okolnost, že se žalobce posadil, aniž by byla vyhlášena přestávka, nemůže podle názoru odvolacího soudu znamenat, že nejde o pracovní úraz.

Každý zaměstnanec, ať už jakékoli profese, vykoná v průběhu pracovního dne mnoho různých úkonů, které v přísném slova smyslu nemají souvislost s plněním pracovních úkolů. Pokud však tyto činnosti nevybočují z obvyklého rámce, nelze je považovat za exces z pracovních povinností. Jednání žalobce nevybočilo žádným způsobem z obvyklého chování pracovníků v obdobných situacích, a nebude je možné bez dalšího považovat za porušení bezpečnostních předpisů či nemístnou lehkomyslnost.

Jak soudy rozhodovaly napodruhé

Nicméně soud prvního stupně i na podruhé svým rozsudkem žalobu zamítl. Po provedení dalšího dokazování zjistil, že před nástupem na stavbu byl žalobce „proškolen z BOZP“. Parťák P. upozorňoval podřízené na případné porušení bezpečnostních předpisů, stanovil koridory, kudy bylo možno chodit po střeše a to tak, aby byly minimálně 1,5 m od světlíků hrany střechy, a pokud se nějaký zaměstnanec pohyboval mimo tyto koridory, tak ho napomenul. Na možná rizika a způsob pohybu po střeše podřízené upozorňoval opětovně vždy ráno před začátkem směny.

Skutečnosti, že si žalobce udělal svévolnou přestávku v práci a porušil veškerá bezpečnostní pravidla, se kterými byl seznámen, a mimo vymezené koridory pohybu si sedl na světlík, nebyl žalovaný schopen reálně zabránit, a ani takovéto jednání žalobce nemohl rozumně očekávat. Žalobce na světlíku ani v jeho bezprostředním okolí nepracoval, pouze se rozhodl, že přeruší práci, ke světlíku dojde, sedne si na něj, začne kouřit a zůstane na něm nadále sedět, i přes toto jeho jednání se s ním světlík nepropadl a on na něm seděl asi dvě minuty. K propadu došlo, až po dosednutí svědka S. na světlík. Porušení pravidel bezpečnosti práce žalobcem (a následně svědkem S.) bylo jedinou příčinou toho, že došlo k propadu žalobce střechou.

Chování žalobce, které bylo svévolným úmyslným porušením pravidel bezpečnosti práce, porušením zákazu a jednáním proti zdravému rozumu, kdy si žalobce počínal naprosto v rozporu s obvyklým způsobem jednání, který je možno předpokládat úplně odpovědného dospělého člověka, bylo opravdu riskantní, a žalovaný se tak své odpovědnosti zcela zprostil.

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a vyslovil, že „žaloba je co do základu po právu“, a že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Podle názoru odvolacího soudu nelze věc hodnotit tak, že si žalobce počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování a jednal lehkomyslně s vědomím, že si může přivodit újmu na zdraví.

Počínal si totiž v dané chvíli úplně stejným způsobem jako další zaměstnanec, a vzhledem ke zjištěným okolnostem nelze dovodit, že jeho jednání, když usedl na zakrytý světlík, znamenalo úmyslné riskování vybočující z obvyklého rámce chování, ale spíše o jednání, které lze považovat v daném prostředí za celkem běžné.

Správný nebyl ani závěr, že porušení pravidel bezpečnosti práce žalobcem bylo jedinou příčinou vzniku škody, neboť i kdyby žalobce předpisy o bezpečnosti práce porušil, přinejmenším stejnou měrou by se na jeho úrazu podílela skutečnost, že světlík nebyl zajištěn vzpěrami, které měly takovému pádu zabránit, přičemž žalobce „byl oprávněn s existencí těchto vzpěr počítat“. Za těchto okolností „úraz, který se stal žalobci dne 9. 9. 2002 a který spočíval k propadnutí žalobce otvorem ve střeše, je úrazem pracovním, za který žalovaný jako zaměstnavatel v plném rozsahu odpovídá“.

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný zaměstnavatel. Nejvyšší soud ČR však rozhodl, že žalovaný se nezprostil své odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance – žalobce a uložil soudům nižších stupňů rozhodnout o výši odškodnění. Tip: Při práci na „živnosťák“ nedostanete odškodnění za pracovní úraz

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 12. 2012 7:32