Kupónová privatizace a Jaroslav Lizner, oběť či pachatel?

Byla kuponová privatizace průkopnickým počinem, nebo s sebou přinesla z kapitalismu spíš cosi shnilého? Pravda je asi někde uprostřed.

První polovina devadesátých let minulého století byla v ekonomické oblasti poznamenána neúspěšným projektem kuponové privatizace. Na její řádný průběh dbal šéf Střediska cenných papírů (SCP) a Centra kuponové privatizace (CKP) Jaroslav Lizner. Muž, jehož jméno nejprve plnilo stránky novin v roli osvětového pracovníka privatizačních principů, a posléze jako postava vysokého státního úředníka podezřelého z korupce.

V roce 1994 začala atmosféra v okolí Jaroslava Liznera houstnout. Šetření Nejvyššího kontrolního úřadu prokázalo, že v účetnictví CKP je řada nedostatků, Liznerovo vedení obou jeho organizací vyústilo v úzké propojení a podivné finanční transakce. Čtěte také: České skandály: V české lotynce měl vyhrát každý, všichni prohráli

K tomu se navíc přidalo podezření z předražených zakázek na tisk materiálů CKP, neoprávněné dotace jiným subjektům, neodvedení úroků do Fondu národního majetku v částce přesahující 4 miliardy korun. Avšak všechny tyto skutečnosti zastínily události pondělí 31. října 1994.

Po schůzce v pražské restauraci Asia byl Jaroslav Lizner zatčen protikorupčními orgány Policie a posléze obviněn z braní úplatků. V restauraci došlo k jeho schůzce s podnikatelem Alešem Sotonou, vlastnícím společnost Trans World International, zástupci privatizačních a posléze neblaze proslulých C.S. fondů a dalšími lidmi. Dle obvinění měl Jaroslav Lizner obdržet úplatek ve výši asi 8,5 milionů korun za zajištění výhodné ceny akcií Mlékáren Klatovy, které chtěl Luboš Sotona koupit od C.S. fondů, které by tento majetek nabyly v druhé vlně kuponové privatizace.

O celé schůzce Luboš Sotona informoval s předstihem policejní orgány, které mu poskytly kufřík s částkou požadovanou jako úplatek a celou schůzku bedlivě monitorovaly. Po jejím skončení byl Jaroslav Lizner zatčen a v jeho kufříku nalezena odpovídající částka. V následujícím soudním řízení byl uznán vinným z braní úplatků a v roce 1996 odsouzen na 6 let do vězení za úplatkářství a zneužití pravomoci. Nic nepomohla ani jeho obhajoba, že se jednalo o zálohu na kupní cenu akcií Mlékárny Klatovy. Korunní svědek Luboš Sotona svou výpovědí poskytl hlavní důkaz. Čtěte také: Je důchodový systém pyramidovou hrou?

Avšak již v době vyšetřování celé kauzy se objevily spekulace, nakolik je celá aféra zrežírovaná policejními orgány. Sotonova družka Zuzana Jíravová uvedla, že byla k výpovědi proti Liznerovi donucena svým násilnickým druhem. Klíčovým svědkem se však stává policejní agent – nelegál Ondřej Hoch, který byl nasazen do pražského podsvětí mj. na Luboše Sotonu, a který byl v lednu 2004 zbaven mlčenlivosti.

Podle něj chtěl Luboš Sotona původně akcie Mlékáren Klatovy koupit, aby je následně poté za výhodnou cenu prodal jednomu arabskému podnikateli, s nímž již několik let obchodoval. Jaroslav Lizner jako prostředník a garant náročné transakce mezi C. S. fondy a firmou TWI Sotonovi nedůvěřoval, požadoval po něm spolu s představiteli C. S. Fondů zaplacení zálohy – nejdříve mělo jít o 4 miliony korun, nakonec se částka zdvojnásobila a Sotona byl zahnán do kouta. Osm milionů korun neměl k dispozici a za pár dní ho čekala schůzka s Jaroslavem Liznerem a C. S. Fondy, kde měl tuto zálohu při podpisu smlouvy zaplatit.

Anketa

Vstoupili jste do kuponové privatizace?

Kdyby peníze nepřinesl, přišel by o mlékárny a tím i výhodný obchod s arabským obchodním partnerem. Luboš Sotona se proto rozhodl hrát vysokou hru. Využil ke svému prospěchu policii, s níž měl dobré kontakty, a od níž získal potřebnou hotovost jako součást taktiky vedoucí k usvědčení Liznera z korupce. Plánoval, že policejní akce Liznera pouze „umravní“, ale nedomyslel následky, které celé zatčení Jaroslava Liznera mělo, a které ho v konečném důsledku připravily o cíl transakce.

Policejní účast na celém případu vychází z ekonomické kontrarozvědky, která si dle slov Ondřeje Hocha usvědčením vysokého státního úředníka z korupce chtěla zajistit svou další existenci v době, kdy její činnost nepřinášela výsledky odpovídající prostředkům vynaloženým na její fungování.

Jaroslav Lizner byl v roce 1998 podmínečně propuštěn po odpykání poloviny trestu a později usiloval o obnovení svého procesu. Zajímavější je však osud Luboše Sotony. Ten byl v srpnu 2005 v nepřítom­nosti odsouzen Vrchním soudem v Praze za celkem 14 trestných činů k trestu odnětí svobody v délce 7 let.  Sotona označil svá obvinění za vykonstruovaná a již před vynesením rozsudku zmizel. Podle soudu se však dopouštěl podvodů mimo jiné jako představitel firmy Trans World International tím, že odebíral bez zaplacení zboží, které prodával do ciziny a peníze si nechával.

V polovině 90. let například odebíral od českých mlékáren výrobky, které prodával do Spojených arabských emirátů. Právě v těchto obchodech leží prapůvod kauzy Lizner. Z účtů vedených IPB podle žalobce vybral platebními kartami víc peněz, než měl na účtu, a dluh nezaplatil. Navíc si nechal proplatit nekryté šeky a IPB tak vznikla škoda za více než 283 000 korun.

Luboš Sotona se však neštítí ani drobnějších deliktů. Dle serveru Novinky.cz měl od několika lidí pod různými záminkami vylákat čtyři mobilní telefony, přepadnout prodavačku v prodejně Optik, nezaplatit za ubytování v hotelu a odcizit notebook za 90 650 korun.

Největší škody napáchal krácením daní, kterého se podle soudu dopustil tím, že u finančních úřadů uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty na základě falešné faktury. V jednom případě se vyplacená částka vyšplhala na 4,7 miliónu korun. Sotona je prý v soudních i zločineckých kruzích znám také jako policejní informátor v případu Berdychova gangu. Není vyloučeno, že je již mrtev.

Ani Jaroslavu Liznerovi se však oplétačky s policií rovněž nevyhýbají. V roce 2005 se měl účastnit podvodu, při němž měl vylákat z oběti půl milionu korun na navýšení základního kapitálu společnosti Amundsena, k čemuž však nedošlo a Lizner peníze použil jiným způsobem.

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 8. 2012 22:11