Bohužel v tom posledním příkladě už neuvádíte, co se stane, až krize odezní a rychlost oběhu se vrátí na předkrizovou úroveň. Bude centrální baňka poctivě tyto peníze stahovat zpět, aby zabránila inflaci? A která baňka v historii to kdy udělala?
V našich dějinách jsme zaznamenali několik pokusů o snížení množství oběživa. Při Rašínově reformě v roce 1919 byla kromě kolkování bankovek jich polovina stažena na povinnou úložku. Něco podobného bylo provedeno i v r.1945 prostřednictvím tzv. vázaných vkladů. A konečně v roce 1953 kdy nejen, že by bylo sníženo množství oběživa doprovázené podstatným snížením hodnoty u hotovosti a trochu menším u vkladů. Ovšem tyto zásahy se neobešly bez určitého odříznutí od zahraničního oběhu, v r. 1919 vojsko obsadilo hranice a dokonce byly zastaveny mezinárodní vlaky, v roce 1953 tato opatření nabylo potřeba, protože jsme již byli odříznuti. Z toho vyplývá, že aby toto opatření v dnešní době bylo účinné muselo by se podle mě provést globálně.
No on je takový drobný rozdíl zdali centrbanka stáhne VLASTNÍ peníze, anebo když stáhne peníze OBČANŮ (vázaný vklad je jen jinou formou téhož - máte peníze ale nesmíte s nimi disponovat)
Dva bankéři diskutují nad aktuální situací...
"Člověče, po včerejším propadu na burze, jak jsi spal?"
"Jako malé dítě!"
"To nechápu?"
"Celou noc jsem řval a dvakrát se posral"
Vtip je v tom, že kdyby si na začátku ten první z celého koloběhu na splacení svého dluhu "nepůjčil" (u toho dalšího), ale nakupoval až tehdy, kdy byl schopen platit hotově, nevznikl by žádný další řetěz dluhů, a tím pádem by ani při špatné platební morálce toho prvního dlužníka nevznikl celý kolotoč druhotné platební neschopnosti.
Není to druhotná platební neschopnost, co způsobuje krizi. Druhotná nebo jiná neschopnost splácet závazky je už jen průvodní jev a následek.
Příčinou dluhového kolotoče a krizí je primárně samo půjčování si, dělání dluhů, které stálo na začátku. Mimochodem je to taky důvod, proč až teprve za krizové situace se firmy i jednotlivci jaksi "probouzí" a z opatrnosti, na kterou se se zpožděním rozpomněli, akceptují jen platby ...v hotovosti.
V „základní“ učebnici ekonomie je uváděn tento příklad: vinař potřebuje lis, ale zaplatit ho může až prodá víno, jenže to bez lisu nevyrobí (bez úvěru to nejde). Takže se dohodnou a výrobce lisu mu ho dá a vinař mu něco načmárá na kus papíru (a je tady směnka). Výrobce lisu něco potřebuje od jiného a zaplatí papírkem od vinaře… a už to jede.
tento druh dluhu zná přece každý zaměstnanec - taky snad dostáváte výplatu až po měsíci a ne každý den. takže jistá míra vzájemného úvěrování je zdravá.
když každý trochu počká, může si to více lidí dovolit, a tedy se toho i více vyrobí a více prodá, a více lidí má práci.
Ten vtip už v ČR dávno neplatí. Já jsem dal své peníze do 3 bank a všechny mne ihned okradli a to už v den vložení peněz. Tyto mé peníze jistě půjčily se ziskem dál a vydělaly na jiném , který si ty peníze půjčil. Čili banky 2x vydělaly a všichni klienti bank prodělali. Taková je dnešní realita. Končím s prohlášením, že banky jsou zloději a všechno mohu papírově dokázat.
no na tom je postavený bankovnictví....prachy půjčují dál....a proto na západě nejsou bankovní poplatky...vše platí z toho že ty prachy půjčují.....ale dokud lidi platěj.....
Banky to dělají chytřeji. Vezmou si nejen hned vysoký bankovní poplatek za uložení peněz, ale i dají míň podílových listů třeba z garančního fondu a dále automaticky zakládají pro klienta účet a tam ho zase okradou ročním poplatkem. Dále třeba cena podílových listů klesne. Čili ho okradou 4x !! A to jen proto, že důvěřivý klient naletí na jejich reklamu, kterou mají ve výlohách vystavenou.
Pane, zajímalo by mne o čem tu přesně mluvíte. Pokud jste ochoten platit peníze za vedení účtu, za vložení peněz na účet a další záležitosti s tím spojené, vaše věc. Ale bylo by vhodné tu neodsuzovat všechny banky. Když si za to můžete sám, jelikož jsou u nás v ČR bankovní konta i běžné spořící účty, kde neplatíte za vedení účtu, vložení peněz a podobné věci. Často je nabízen internet banking zdarma. A jestli je vám např. i 35kč za výběr v hotovosti na přepážce ze spořícího účtu moc, skovejte si je pod polštář, nebo je rovnou investujte jinak.
Instrukce pro muže:
Přistupte k bankomatu.
Vložte kartu.
Zadejte identifikacní kód (PIN).
Odeberte si hotovost, kartu a potvrzení.
Instrukce pro ženy:
Přijeďte k bankomatu.
Zkontrolujte si make-up ve zpětném zrcátku.
Vypněte motor.
Vystupte z vozu, jste-li příliš daleko od bankomatu.
Najděte v kabelce kartu a vložte ji.
Najděte v kabelce něco, na čem máte napsaný PIN a zadejte ho.
Studujte instrukce po dobu nejméně dvou minut.
Stiskněte tlačítko Zrušit operaci (Cancel).
Zadejte znovu - tentokrát správný PIN.
Prostudujte si instrukce.
Vytáhněte si hotovost.
Nastupte do auta.
Zkontrolujte si make-up.
Nastartujte a zaěněte couvat.
STOP !!!
Zpět k bankomatu.
Odeberte si kartu a stvrzenku.
Vraťte se k vozu.
Uveďte vůz do pohybu.
Jeďte pět kilometru.
Uvolněte ruční brzdu.
Přijde ráno manžel domů a povídá své ženě: "To ti teda děkuju, kvůli tobě jsem byl až do rána zavřenej na policejní stanici."
Manželka: "Snad kvůli sobě, ne? Co jsi zase provedl?"
Manžel: "Ne, kvůli tobě. Tebe přece napadlo dát na vkladní knížku tak pitomý heslo: PENÍZE NEBO ŽIVOT."
V malé mexické vesničce přiráží ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil.
''Ne moc dlouho.''
''Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal jich víc?''
Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.
''Ale co děláte ve zbylém čase?''
''Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večer jdu do vesnice podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček... Mám plný život...''
Američan ho přeruší: ''Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku! Odtud můžete řídit obrovský podnik.''
''Jak dlouho by to trvalo?,'' ptá se Mexičan.
''Dvacet, možná pětadvacet let,'' povídá Američan.
''A potom?''
''Co, potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé,'' směje se Američan. ''Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte milióny!''
''Milióny? Skutečně? A potom?''
''Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé klidně vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli!''