KSČM: Pohroma, nebo spása pro českou ekonomiku?

Program komunistické strany by mohla nejvýstižněji charakterizovat tři slova: kontrolovat, dotovat a přerozdělovat. Program je směsicí populistických hesel a ze základu si sám protiřečí. Hned v úvodu programu se konstatuje:

KSČM si je vědoma toho, že nabízí svůj volební program v realitě kapitalistické společnosti, se kterou se však nesmiřuje… Dlouhodobá orientace KSČM na systémovou změnu k socialismu demokratickou cestou je nemyslitelná bez trvalé kritické distance ode všeho, co znamenalo zneužití moci a deformaci socialistických myšlenek. KSČM odmítá jakékoliv ospravedlňování omezování demokracie, diskriminace nebo represe za názory v minulosti i v současnosti.

Zřejmá nedůvěra strany vůči tržnímu hospodářství ústí v to, že komunisté usilují o ochranu veřejných ekonomických zájmů. O zájmech jednotlivých občanů se příliš nedočteme. Není divu, strana ví sama nejlépe, co je zájmem občanů, respektive zájmem společnosti. Ví, jak vypadá správná kultura, jaké má být estetické cítění obyvatel, jak mají občané pečovat o své zdraví atp.

KSČM je podle programu bojovníkem za práva menšin a slabých, bojovníkem proti zlu a bohatým. Podle ní je nutné podporovat kulturu, spořivost občanů, ženy na mateřské, zahrádkáře, včelaře, důchodce, samoživitele, rodiny, mladé, studenty, malé živnostníky, nemocné, odboráře, zdravý životní styl, vědce atd. V podstatě tedy všechny a všechno, kromě bohatých, nadnárodních společností, konzumu, válek atp.

Strana počítá se zavedením majetkových přiznání, daně z dividend, vyšší progresivity zdanění, ekologické daně, daně za spekulativní kapitál, vyšší daně za prázdné byty, daně z luxusní spotřeby (přepychové vozy, sídla, umělecké předměty) atd.

Spekulativní kapitál v podstatě deformuje trh, deformuje ekonomiku a dává vydělat těm, kteří bohatnou z něčeho jiného, než jsou legální ekonomické aktivity, zdůvodňuje zdanění kapitálu Jiří Dolejš v rozhovoru pro finanční server Měšec.cz.

Daň za spekulativní kapitál, který je typický pro dnešní globální ekonomiku, kontrastuje s tím, co komunisté rovněž deklarují: Je si vědoma (KSČM) objektivního působení integračních a globalizačních procesů.

Ostatně, takových rozporů by se v programu našlo hned několik:

• Strana se hlásí k respektu rovnosti forem vlastnictví a podnikání a odmítá jakékoliv její porušování nebo zpochybňování. Zároveň odmítá soukromé vlastnictví strategických podniků, dolů, energetiky, vlastnictví nemovitostí cizinci atp.
• Snad úplně vše, co si zaslouží podporu, je nutné podporovat. Na druhou stranu chtějí komunisté udržet daňovou kvótu na stabilizované úrovni ve vztahu k HDP. Na jaké úrovni by tomu mělo být, aby bylo možné realizovat přerozdělování v tak gigantickém rozměru, jak má strana v plánu, se ovšem nedozvíme.
• Podle komunistů k nejvýznamnějším příčinám poškozování životního prostředí patří konzumní způsob života, idea neomezeného ekonomického růstu a neviditelná ruka trhu. O tom, že by chtěla v budoucnu růst omezit, nic nekonstatuje. Naopak, chce usilovat o růst v rozmezí 5 – 6 %. Proč se komunisté na rozdíl od dosavadních poznatků domnívají, že trh poškozuje životní prostředí, se také nedozvíme.
• Podle strany k základním předpokladům omezení negativních vlivů na životní prostředí patří změna stylu života. V programu se nicméně prozatím nepíše, jak by měl takový životní styl v komunistické společnosti vypadat. V každém případě se dočteme o tom, že je pro aktivitu a odpovědnost občanů za vlastní osud i osud země.
• Komunisté chtějí usilovat o snížení obtěžování občanů úřady. Zároveň však podporují odpovědnost státu v ekonomice při nezbytném posilování státního strategického řízení a větší účinnosti kontrolní činnosti státu.

Příkladů takovýchto rozporů by se našlo hned několik. Zajímavý je i výčet oblastí, které by si podle komunistů zasloužily podporu státu.

KSČM by chtěla realizovat podporu odborových práv, podporu ženského hnutí a ženských zájmových organizací, podporu investic i klíčových exportujících podniků, podporu informační technologie, mikroelektroniky, biotechnologie a kvalifikované chemie, podporu vybraných strojírenských odvětví, malého a středního podnikání, vědy, výzkumu a vývoje, zejména aplikovaného výzkumu, ochrany před nadměrným zvyšováním cen plynu, elektrické energie, užitkové a pitné vody, podporu veřejné hromadné dopravy, komunikačních a informačních sítí, vývozu zemědělských a potravinářských výrobků, podporu myslivosti, rybářství, včelařství, zahrádkářství, vysokorychlostního připojení k internetu pro domácnosti ve všech regionech, existence a rozvoje digitálních multiplexů veřejné služby, tvorby nekomerčních vzdělávacích programů šířených prostřednictvím televize, rádia i internetu, rekvalifikace nejen nezaměstnaných, ale i zaměstnanců, podporu půjček na byt a bytového zařízení pro mladé rodiny (včetně nesezdaných párů), výstavby alespoň 50 000 nových bytů ročně, podporu obcím pro zajištění dostatečných kapacit pro dostupné a kvalitní jesle i mateřské školy, podporu v oblasti finančních produktů ve prospěch spoření obyvatel při zajišťování bydlení a zvyšování životní úrovně ve stáří a nemoci, podporu zajištění sociálních jistot, podporu projektům Zdravá obec, Zdravé město, Zdravá škola, Zdravé pracoviště atp.

Důchodový systém si strana představuje jako státem garantovaný průběžný, příjmově i generačně solidární penzijní systém, při zachování 40% úrovně důchodu k průměrné mzdě. Podle závěrů zprávy Bezděkovy komise tak představuje vize komunistů nejhorší variantu ve vývoji salda důchodového systému v horizontu sta let.

Zdroj: Vladimír Bezděk

Já jsem ten protokol z Bezděkovy komise četl. Dočetl jsem se především to, že současný systém poměrně dlouho deficitní nebude, uvedl Jiří Dolejš v rozhovoru pro finanční server Měšec.cz na otázku o dopadech důchodového systému na českou ekonomiku.

Důsledky realizace takovéhoto programu na ekonomiku by byly velmi závažné. Největší nebezpečí a zároveň nejrychleji pozorovatelné škody by představovala daň uvalená na spekulativní kapitál, pozastavení členství ČR v mezinárodních vojensko-bezpečnostních složkách (NATO) a postupné zatěžování skupin s vyššími příjmy. Česká ekonomika by tím mohla ztratit důvěru zahraničních investorů a zároveň podnikatelskou a společenskou elitu, která je pro její budoucnost existenčně důležitá. Rozsáhlý stát s vysokým stupněm přerozdělování by z dlouhodobého hlediska vedl ke ztrátě motivace občanů, narůstající korupci a poklesu celkové konkurenceschop­nosti. Ostatně, historické zkušenosti s podobným projektem ČR již má.

V dalších dílech přineseme rozbory programů dalších stran, které mají šanci dostat do Parlamentu ČR, a rozhovory s jejich čelními představiteli na téma ekonomických dopadů realizace politických programů.