Názor k článku
Konečně objevená naděje budoucího důchodce (glosa)

Příští rok dovrším tzv. důchodový věk. Neustále se tato hranice posunuje a bude posunovat dál. Při těžké fyzické práci tato hranice bude pomalu nedosažitelná, a jediné k čemu dospějeme bude zvyšující se počet invalidních důchodců. Moje známá učí na vysoké škole a je o pár let mladší než já. Protože měla a má několik dětí, dosahuje v tomto roce na tuto hranici. Jak zareagoval zaměstnavatel – vysoká škola? Přeřadil ji na poloviční úvazek, aniž by se jí ptal. Nedávno jsem byl na delším zájezdu v zahraničí. Našemu průvodci všichni hádali věk kolem 70ti. Když jsme byli u moře a byly poměrně vysoké vlny, tento pán v nich bez potíží celou čtvrthodinku bez přestávky plaval a nepovažoval to za nijak obzvláštní výkon. Na závěr zájezdu jsme zjistili jeho skutečný věk, bylo mu 82!
Nedávno jsem někde na internetu četl článek o paní doktorce, která dosud úspěšně ordinuje a je jí 96 let.
Pokud si vybereme fyzicky velmi náročné zaměstnání, musíme počítat s tím, že věk kdy ho již nebudeme schopni úspěšně vykonávat přijde o něco dříve než je v průměru ve společnosti obvyklé a musíme si o to více posílat na alternativní důchodové spoření. Zároveň musíme počítat i s tím, že v případě pokud budeme ze zdravotních důvodů nuceni změnit profesi, může jít i o velmi nekvalifikované zaměstnání, kde můžeme očekávat pouze nevelký příjem.
Naopak v případě, že vykonáváme práci, která nás fyzicky zatěžuje jen minimálně, dá se očekávat, že ji budeme schopni vykonávat celou řadu dalších let. V případě, že člověk chce pracovat dál, nemělo by mu v tom být bráněno. Nucený odchod do důchodu je v tomto případě paradoxem.