Opustíme v našem listování zažloutlé listy právních předpisů starého c. a k. mocnářství rakousko-uherského a podíváme se na právo nově vniklé Československé republiky. Listovat proto budeme v oficiální sbírce právních předpisů – Sbírce zákonů, která za trvání našeho státu vychází až do dnešních dnů.
Politický kvas a nadšení, demonstrace a schůze, proklamace, výzvy, tak si představujeme čas dějinných událostí. Doklady o těchto skutečnostech najdeme nepochybně v dobovém tisku, v archivech, ve vzpomínkách účastníků. Listujeme-li Sbírkou zákonů a nařízení nově vzniklého československého státu, nacházíme odraz všedních a jistě velmi složitých dnů.
Hospodářství v troskách…
Hospodářský život českých zemí byl v dezolátním stavu, válkou zničený obchod nefungoval, chyběly zdroje, nebyly základní potraviny… A tak vedle významných právních dokumentů zakládajících československou státnost nacházíme právní normy tohoto obsahu:
Nařízení o hospodaření s minerálními oleji, o obchodu s tříslivy, surovými a vydělanými kůžemi, o rozdělování papíru, o zajištění cukru, hospodaření se suchými plody čekankovými, výrobě marmelád atd. Byla stanovena povinnost oznámit zásoby určených kovů, textilu, produktů dřevařského průmyslu, kaučuku, petroleje, benzínu a dalších produktů.
V souvislosti s ukončením válečného stavu byly zřízeny komise pro věcnou a osobní demobilizaci, aby se mohl co nejdříve navrátit mírový stav. Dne 5. listopadu 1918 byla vyhlášena zákonem č. 27/1918 Sb. půjčka národní svobody a téhož dne i velká amnestie pro činy spáchané do vzniku samostatného státu.
Dne 23. 11. 1918 byla vyhlášena nařízením č. 47/1918 Sb. částečná demobilizace pro všechny vojáky a domobrance ročníků 1900 a 1899, jakož i 1881 až 1873 a starších, a dnem 30. 11. 1918 téhož roku stanoveny zásady pro rozdílení a vydávání demobilizovaných koní, přičemž bylo určeno, že 75 % základního rozvrhu koní připadne pro skupinu zájemníků zemědělských a 2 5% pro skupinu živnostensko-průmyslovou.
Tíživou sociální situaci nájemníků řešilo operativně Nařízení ministra sociální péče a ministra spravedlnosti ze dne 17. 12. 1918 č. 83/1918 Sb., o ochraně nájemců, které zakazovalo neoprávněně zvyšovat nájemné, omezilo právo výpovědi a stanovilo další opatření, včetně trestně právního postihu vůči těm, kdo by tuto právní normu nerespektovali.
A tak vznikající první republika neřešila jenom otázky státoprávního uspořádání a politické poměry ve státu, ale dbala i na to, aby se její noví občané cítili svobodní nejen politicky, ale i sociálně.
Nezaměstnanost a její řešení v prvních letech nového státu
Spolu s rozvráceným hospodářstvím převzal nový Československý stát na troskách zaniklého mocnářství celou řadu sociálních problémů, se kterými se musel v prvních letech své existence vypořádat. Patřila k nim zejména nezaměstnanost, a proto prozatímní Národní shromáždění přijalo již dne 10. 12. 1918 zákon o podpoře nezaměstnaných, který byl publikován pod č. 63/l918 Sb. a v průběhu roku 1919 podle nastalé sociální situace ještě několikrát novelizován.
Zákon stanovil, že příslušníci československého státu, odkázáni svojí výživou na mzdu nebo služební požitky a podléhající zákonu o pojištění dělníků v nemoci nebo zákonu o bratrských pokladnách, mohou činiti nárok na podporu v nezaměstnanosti, stejně jako osoby vojenské, propuštěné ze služby (demobilizovaní),
přičemž podpora byla stanovena v rozsahu výše nemocenského podle příslušného zákona. Osobám demobilizovaným náležela podpora ve výši 4 korun denně.
Vedle osobní podpory v nezaměstnanosti podle uvedeného zákona obdržel nezaměstnaný příplatek jedné koruny denně pro osoby žijící s ním ve společné domácnosti a výživou na něj odkázané.
Současně nový stát přijal zákon o osmihodinové pracovní době č. 91/1918 Sb., který reagoval na několikaleté požadavky pracujících, které ještě v dobách bývalé monarchie byly provázeny rozsáhlými demonstracemi a stávkami.
Uvedený zákon současně stanovil povinnost zaměstnavatelů poskytnout zaměstnancům pracovní přestávku v rozsahu alespoň patnácti minut po pěti hodinách práce. Rovněž byla ustanovena nepřetržitá přestávka v práci jednou týdně alespoň 32 hodin. Vzpomínaný zákon stanovil i závazné garance práce přes čas, noční práce a zásad zaměstnávání mladistvých zaměstnanců, kteří v této době byli u mužského pohlaví vymezeni věkovým rozmezím 14 až 16 let, u žen od 14 do 18 let.
Významným opatřením ve vztahu k tzv. osobám v domácnosti zaměstnaným
, které bydlely v domácnosti zaměstnavatele (např. služky), patřilo stanovení minimálního odpočinku v době 24 hodin alespoň 12 hodin, z nichž alespoň osm hodin musel být nepřetržitý klid v noci a alespoň půl hodiny na odpočinek v době polední.
První zákonné úpravy postavení pracujících v první republice dokládají snahu o sociální řešení jejich situace a odstranění křiklavých forem jejich vykořisťování, které nový stát zdědil po zaniklé monarchii.