Názor k článku
Konec daňově výhodných hypoték a štědrého stavebního spoření

K tomu indošovi – od začátku, co s tim vylezli, všichni normální lidi (i ve školách – kupodivu maj i učitele informatiky) tvrdili, že nejrozumnější by bylo dát prachy školám – třeba 30 tisíc krát počet počítačů (a stanovit nějaký limit ala 1 kus á 30 žáků) a co si škola sežene to bude mít. Takhle dostali pár písidel, většina ceny se vyfakturovala za „potřebný“ soft – to bylo balastu, to byste koukal) a utratily se prachy co by stačily na provoz těch počítačů na několik let. Samozřejmě, že školy dostaly zastaralé počítače, protože se firma potřebovala draze zbavit součástek, které už nikdo dobrovolně nechtěl.
Co se týče outsourcovaných ajťáků, tak jsem měl tu čest – nákup myši se řeší vyhlášením výběrového řízení přes nějaké centrální elektronické bůhví co a pak s tim do Děčína přijede odborník z Ostravy to nainstalovat. A zaměstnanec by moh tejden točit palcem, kdyby si nepřines svojí z domova, kterou pak před odborníkem na chvíli takticky uklidí.