Hlavní navigace

Koncesionářské poplatky: Lobbing zvítězil, občané plačte!

12. 8. 2005
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Senát v minulých dnech schválil podstatné změny zákonů týkajících se rozhlasového a televizního vysílání. Podepíše-li je prezident, doplatíme na to (skoro) všichni. Kdo si mne ruce a na koho dopadnou? V čem změny spočívají a co je na nich špatného?

Několik let trvající spory o změnách ve financování veřejnoprávní televize nejspíše prozatím skončily. To je na informaci, že Senát schválil poslanecký návrh novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, asi jediné pozitivum. Možnost, že novely zákonů nepodepíše prezident, a ty se pak vrátí zpět do Sněmovny, je spíše teoretická a stejně nic neřešící. Účinnost změn by se tak s nejvyšší pravděpodobností jenom oddálila.

Za televizi dosud lidé platí 75 Kč a za rozhlas 37 Kč měsíčně. Pro někoho je to hodně, pro jiného málo. Ať tak, či onak, podle čerstvé novely zákona by tyto tzv. koncesionářské poplatky měly být co nevidět zvýšeny, a to ne zrovna málo. Po schválení prezidentem vyjde novela ve Sbírce zákonů, čímž nabude účinnosti. Nedojde-li k žádným mimořádnostem, televizní poplatek se tak zvýší patrně už od letošního října na 100 Kč, rozhlasový pak na 45 Kč.

Aby nebylo pochyb o budoucím vývoji, zákon rovněž obsahuje ustanovení, podle něhož televizní poplatek vzroste od roku 2007 na 120 Kč a o rok později na 135 Kč. To představuje nárůst o celých 80 % během tří a půl roku! Zdůvodnění je nasnadě: poplatky nerostly od roku 1997 a Českou televizi čeká technicky a finančně náročná digitalizace, na níž musí mít připraveny dostatečné zdroje. Nelze tedy jinak.

Vývoj výše koncesionářských poplatků
Rok Televize Rozhlas
1955 15 Kč 5 Kč
1969 25 Kč 10 Kč
1991 50 Kč 20 Kč
1995 50 Kč 25 Kč
1997 75 Kč 37 Kč
2005 *) 100 Kč 45 Kč
2007 *) 120 Kč 45 Kč
2008 *) 135 Kč 45 Kč

*) zvýšení po novele

Pro úplnost dodejme, že povinnost platit koncesionářský poplatek mají kromě osob přihlášených v evidenci poplatníků všechny fyzické nebo právnické osoby, které jsou odběrateli elektřiny z veřejné distribuční sítě, pokud na písemnou výzvu do 30 dnů ode dne jejího doručení neoznámí Českému rozhlasu nebo České televizi písemným čestným prohlášením, že nevlastní ani neužívají rozhlasový a televizní přijímač. Více o placení koncesionářských poplatků lze nalézt v článku Vyplatí se (ne)platit rozhlasové a televizní poplatky?

Koncesionářské poplatky dosud byly rozhodujícím, nikoliv však jediným zdrojem příjmů veřejnoprávních médií. Tím druhým jsou příjmy z reklamy. V případě České televize se v posledních letech každoročně podílely na jejích celkových příjmech zhruba jednou miliardou Kč, což představovalo pětinu jejích příjmů a deset až patnáct procent českého trhu televizní reklamy.

Česká legislativa přitom stanoví poměrně přísná pravidla, kterými se musí veřejnoprávní televize při vysílání reklamy řídit. Limitován je podíl reklamy na celkovém vysílacím čase (max. 1%) i reklamní čas z každé hodiny vysílání (max. 6 minut). Na rozdíl od komerčních televizí zde nelze reklamu zařazovat do pořadů nebo jí přerušovat filmy.

Brzy však má být skoro všechno jinak. Druhá ze Senátem schválených novel zákona totiž přináší radikální omezení reklamy v České televizi. Ta bude smět od ledna 2008 zařazovat do vysílání reklamu jen v přímém spojení s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události. Čas vyhrazený takové reklamě přitom nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času.

Už od ledna příštího roku pak nebude Česká televize smět převádět povolený denní limit reklamy mezi programy. V praxi to znamená rovněž omezení reklamy. Program ČT 1 má daleko vyšší sledovanost než ČT 2. Reklamu vysílanou na ČT 1 uvidí více diváků, proto je účinnější, a tedy i dražší než reklama na ČT 2. Česká televize tedy vysílala povolený objem reklamy vypočtený z celkového vysílacího času na obou programech zejména na programu ČT 1 a inkasovala tak vyšší příjmy. To však brzy nebude možné.

Důsledky uvedených změn lze poměrně snadno odhadnout. Česká televize bude mít díky nárůstu koncesionářských poplatků zákonem zaručen dostatečně velký přísun finančních prostředků a nebude závislá na nejistém příjmu z prodeje televizní reklamy. Tím bude do značné míry redukován tlak na její ekonomické ozdravění i kvalitu vysílaných pořadů. Proč by se snažila šetřit a prala se o sledovanost, když ji k tomu v podstatě nic nebude nutit?!

Radovat se mohou i komerční televize, kterým tak připadne prakticky celý český trh televizní reklamy. Sice pravda, s digitalizací vysílání přibude programů a nejspíš i provozovatelů televizního vysílání, ale Nova i Prima své stávající postavení na trhu nepochybně zúročí a udělají všechno proto, aby do tohoto lukrativního byznysu žádný další velký hráč úspěšně nevstoupil. Ve hře není málo – pravidelný příjem v řádu miliard korun ročně! Podle agentury A-Connect, která se zabývá monitoringem mediálního trhu, jen za letošní první pololetí činily v Česku výdaje za televizní reklamu 9,84 mld. Kč.

Právě omezení reklamy bylo jedním z nejspornějších bodů všech dosavadních jednání o změnách financování veřejnoprávních médií. Zastánci tohoto kroku jej zdůvodňovali mj. tím, že právě prostředky za reklamu uvolněnou z České televize by mohly pomoci rozjet digitální vysílání novým televizím. Odpůrci však vyjadřovali své obavy, že rozjezd digitálního vysílání je zatím daleko a omezí-li se už dnes možnosti umístění televizní reklamy, dojde k deformaci trhu a zdražování – ostatně jako vždy, když chybí konkurence.

Reklama ve veřejnoprávních televizích přitom není nic neobvyklého ani ve vyspělých zemích, spíše naopak. Podle České televize je v Česku nejnižší procento reklamy ze všech evropských zemí, které umožňují veřejnoprávním televizím vysílat reklamu přímo. Ze srovnání podle údajů agentury ARBOmedia publikovaných na stránkách České televize je limit pro televizní reklamu v řadě zemí ve srovnání se stávajícím českým 1 % reklamy z denního vysílacího času více než desetinásobný – např. v Nizozemsku, Španělsku, Slovinsku a Polsku činí 15 %, v Portugalsku 12,5 % a ve Francii, Irsku a Maďarsku 10 %.

Česká televize sice nebyla komerčním televizím v televizní reklamě velkým soupeřem, ale její první program přece jen pravidelně sledovalo skoro 60 % českých domácností, a představovala tak pro zadavatele reklamy přinejmenším možnost alternativního řešení. Bude-li tato možnost zrušena, sníží se konkurence a v důsledcích na tom prodělají spotřebitelé. Řada oborů se bez televizní reklamy prostě neobejde a nezbude jim nic jiného než přistoupit na cenový diktát komerčních televizí. Zvýšené náklady na reklamu se pak nemohou přiměřeně nepromítnout do cen zboží.

skoleni_15_4

Novelu zákona dle tiskového prohlášení svého generálního ředitele dnes vítá i Česká televize, i když se ještě donedávna omezení reklamy tvrdě bránila. Mnout ruce si mohou vlastníci komerčních televizí, protože jim ubyla konkurence a otevřel se prostor pro další zlepšení jejich ekonomických výsledků. Spokojeni mohou být také poslanci a senátoři, kteří úspěšně dokončili dlouho připravované novely mediálních zákonů, i lobbyisté, kteří je správnými argumenty přivedli ke změně názorů tak, aby novelu zákonů většinou hlasů podpořili.

Nespokojeni tedy mohou být snad jen občané, kteří budou muset platit větší poplatky s nepříliš dobrými vyhlídkami na zlepšení či alespoň udržení úrovně vysílání veřejnoprávní televize a zároveň mohou jen doufat, že zdražení spotřebního zboží zabrání konkurenční tlak mezi výrobci, dovozci a prodejci, když už bude chybět ten v reklamě.

Souhlasíte s omezením reklamy na veřejnoprávní televizi?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).