Opak není pravdou.
Tak jako jinde po celém světě jde o solidární systém, kdy ti co jsou schopní přispívají na ty co toho nejsou schopní a nebo mají situaci nějak ztíženou.
Pracoval jsem se závislými, podnikateli i těmi co to, řekněme to takto, „neměli v hlavě v pořádku“ a z ohledem na život na ulici mezi nimi není rozdíl.
Prostě jsou v pořádných sračkách a nemají cestu kudy z toho ven.
Věřte tomu – není to o nechtění.
Na povrchu ten člověk vypadá jakoby mu to snad i vyhovovalo a ano nechává o sebe (a vědomě) pečovat systémem.
Ale jen kousek vevnitř se chce mít dobře – chce žít svobodně a tak jako každý.
Jen neví jak na to. A často na to ani nemá schopnosti.
Je v něčem jako děcko.
Ano to je dobré srovnání – představte si místo 40tiletého ožraly 10tileté děcko, sirotka.
A vy nikdy nevíte, jestli tak také neskončíte.
Proto jde o solidární systém.
Teď jste možná při síle a zajištěný, ale kdo ví jak byste ustál autonehodu po které by vám ochrnuly nohy. Šance, že budete pít alkohol nebo brát léky abyste utlumil to jak se cítíte mizerně tu je slušná, a že se rozchlastáte tu také je.
Závisle samozřejmě na síle vaší osobnosti, sociálních schopnostech a kvalitě vaší sociální sítě.
Ale věřte mi, pod vlivem alkoholu se vše může tak rychle rozpadnout, že se z toho pak už sám nevyhrabete.
Potřeboval byste aspoň ze začátku nějakou oporu.
Takže ano zajímejme se a diskutujme o tom jak efektivně vynakládat společné prostředky těch co jsou zdraví a schopní na podporu těch co jsou v problémech tak aby se z těch problémů dostali.
Ale argumentovat, že stejně o pomoc nestojí, že si to vybrali a že vám teď nikdo nepomáhá, když jste schopen se o sebe sám postarat – tak to je dle mého názoru zcela mimo rámec debaty.
