Vlákno názorů k článku
Kolik stojí děti?

Docela by mě zajímalo porovnání celoživotních sociálních a zdravotních nákladů na lidi narozené předčasně a normálně. Nejsem si jistý jestli by zdravotnictví mělo za každou cenu zachraňovat děti které by za normálních okolností nepřežily. Protože tento systém pak uměle vyrábí invalidní důchodce od narození či ještě hůře lidi celoživotně odkázání na pomoc třetí osoby tzn. z pracovního procesu odsává ještě více lidí.

Primárním účelem plození je přežití lidského druhu. Pochybuji že přiváděním dětských důchodců na svět atd. prospívá k rozvoji lidstva.

PS:
Pokud bychom měli čistě soukromé zdravotnictví tak je to věc každého ale jelikož to tak není. Není správné investovat peníze ze zdravotnictví a sociálního systému do lidí kteří je nikdy nemohou vrátit (ani částečně).

no jo no, jenže řekni to někomu, komu se takové dítě narodí. Navíc to, že se narodí předčasně nezakládá ještě jistotu (možná vysokou pravděpodobnost), že bude pro společnost zátěží.
Rozčilují mě "černoprdelníci", kteří zuby nehty brání interrupcím i v případě, že existuje vysoká pravděpodobnost, že se narodí postižené dítě, ale když už se narodí (např. proto, že nebylo možné postižení rozpoznat) tak ho prostě nechat bez pomoci zemřít?
Nechtěl bych být ten, kdo by o tom rozhodoval.

Tučňák si jen honí triko protože žádný dítě ještě nemá. Až ho mít bude tak změní názor.

I pomoc má své meze je rozdíl někomu podat pomocné lano aby se po něm sám vyškrábal na horu. A rozdíl zavolat hasiče, policii a záchranku atd. Lidský život má svou cenu. Viz. státem určené částky za odškodnění.

Vemte si logický extrém co by se stalo kdyby takto narozených dětí nebylo jen x % ale 50% z celkově narozených. Myslíte že by se socíální a zdravotní systém nerozložil?

Kdybych měl alespoň jedno zdravé dítě a mělo by se mi narodit postižené. Tak bych ho jednoznačně nechtěl protože bych tím zničil život jak sobě (manželce) tak i tomu zdravému dítěti. Ovšem vše by záleželo hlavně na manželce.
Pokud by se dítě narodilo postižené aniž by to šlo zjistit před tím tak bych s tím stejně nic nenadělal protože stát by ho zachránil ať chci nebo ne. A to i za cenu že skončí na několik desítek let v ústavu.

Takovýhle názory měl už jeden (teda ono jich bylo ve skutečnosti víc) před tebou, že postižení si nezaslouží žít (teda, když už se narodí, protože i já jsem zastáncem stanoviska, že záleží především na matce, jestli chce přivézt na svět dítě s postižením, když to bude vědět už tak daleko dopředu, jak jen to lze zjistit). Byl to rakušák a nosil pod nosem takovej kartáček, jak tmavou nudli.

Ja tady nikoho neurážim tak bych si to vyprosil.

1) Nikde jsem neřekl že by se měly zabíjet narozené postižené děti či dokonce postižení lidé tak mi to prosím nepodsouvejte.

2) děti o kterých mluvím jsou fenomén posledních 10let.

Jsou to bytosti které přijdou na svět ve 20-30týdnu váži jen několik 100g. Bez složitých aparatur a 100% výkonu zdravotníků by nepřežily. A i když přežijí tak, ne vždy, jsou postiženy na celý život a někdy takovým způsobem že bez zaměstnání několika lidí na celý život by nedokázali přežít.

Tzn. je to dnes docela závažný problém viz. právní žaloby rodičů že jim doktoři zachránili děti i když si to nepřáli (jen aby porodnice neměla vysokou kojeneckou úmrtnost.

http://www.spotrebitele.info/clanek.shtml?x=2339949

Je to stejný problém jako euthanasie či držení člověka na přístrojích v komatu po dobu několika desítek let.

Budu tě citovat: Pokud by se dítě narodilo postižené aniž by to šlo zjistit před tím tak bych s tím stejně nic nenadělal protože stát by ho zachránil ať chci nebo ne.

Takže ať chceš nebo ne. To není zrovna vyjádření souhlasu se záchranou života, byť to z tvého hlediska může vypadat jako život nějaké nižší kvality.

Děti, o kterých mluvíš nejsou fenoménem posledních 10-ti let, jen se posunuly možnosti zdravotnictví, takže přežije větší procento, než by přežilo před 10-ti lety, ale rozhodně to neznamená, že v minulosti se doktoři nesnažili o maximální počet zachráněných předčasně narozených dětí. Pokud jsi ale nabyl pod vlivem médií dojmu, že dokroři se snaží trhat rekordy, komu se podaří vypiplat dřívě narozené dítko, potom se radši než do Blesku začti do seriózních zdravotnických statistik.

Jo a k tomu tebou avizovanému článku - týká se žalovaných chyb v diagnostice případných poškození plodu. To s dětmi v inkubátoru nemá mnoho společného.

Vem si ale zase třeba situaci:
Dítě se narodí ve 24 týdnu a váží 1,15 kg. Vše to v pohodě přežije, je zcela zdravé a nikdy bys to na něm nepoznal ...
Ty osobně bys těsně při narození rozhodl, že nemá cenu takové dítě zachraňovat a vzal by sis na svědomí takový omyl ? Nemluvil jsi jen o předčasně narozených postižených, ale i jen o předčasně narozených, takže tento případ do toho patří také.
Já vím o čem mluvím, když tohle přesně je můj případ ;-)

Ne tak jsem to nemyslel. Byla to jen otázka kolik stojí náklady za sociální a zdravotní pro tyto děti v porovnání s náklady na děti narozené v 9. měsíci. Pak se to z jiného pohledu asi zvrtlo a za to se omlouvám.

A pokud by se ukázalo při porodu že dítě je nějakým způsobem deformované a to natolik že potřebuje celoživotní péči 24 hod péči. Tak se tu naskýtá stejná otázka jako při eutanázii.



PS: Asi jsem mohl čekat tu diskuzi jaká se tu odehraje ale dle mého je potřebná protože ne vždy je dle mého názoru zachraňovat děti za každou cenu.

Někde jsem na netu našel statistiku (už se mi jí nechce hledat) a počet postižených dětí k poměru ke zdravým neustále roste.

A vzhledem k tomu že se republika zadlužuje + vzrůstající počet důchodců + zvyšující se zdravotní náklady na tyto důchodce + logicky spojené zvýšené sociální a zdravotní náklady na tyto děti.

Pak se logicky naskýtá situace za 30 let kdy budou muset dnešní zdravé děti neskutečně doplacet na výše zmíněný systém. A zřejmě jim zbude jediná možnost jak se dostat z této ekonomické pasti plné sociálních a zdravotních výdajů a to je emigrace.

PS: toto už se děje v rámci EU. I když je to většinou za prací nebo za levnějším důchodem ale je jen otázkou času kdy to bude i za nižšími daněmi.

Už dneska je totálně paradoxni situace kdy např. Německý občan pracující zde logicky za německý plat ale platící české daně (tzn. mnohem vyšší než německé). Se v důchodu dostane do obrovského problému protože nedostane ze svého německého platu německý důchod ale český důchod. Tzn. že se do německa již ani v důchodu nemůže vrátit.

Jinými slovy český stát ho z jeho pohledu okradl!

Ale na druhé straně německý dělník s německým důchodem se odstěhuje v důchodu o pár kilometrů na východ a žije si z něho velmi dobře. Protože má v česku německý důchod (z německého platu).

Ale toto je k jiné diskuzi.

Jestli te to uklidni, tak ve spolecenskem zrizeni bez vzjemne solidarity bys nekde byl jako otrok. Tech pak lidi nahore je malo, tlacenice velka a doba preziti minimalni. (Kolik rimskych cisaru zemrelo starim?) Jsem si jist, ze v Africe najdes dost statu podle sveho gusta.

Ono snad ani tak nejde o to, zda se rodiče postarají o postižené dítě - ano, postarají, a mnozí dobrovolně a rádi. Ale dříve či později rodiče zesnou - a co pak. Padesátiletá bytost, která nechápe nic kolem sebe, nemá peníze, a je odsouzená pomalu chcípnout v pasťáku?

Seznamte se s fungovanim karmy. Drasticka reseni situaci jen zhorsuji.

Tak co s ním po smrti rodičů? Snad zakopat zaživa k nim do hrobu? Víš, čím se lidé odlišují od ostatních zvířat, pominu-li teda tu spoustu negativních vlastností? Tím, že se starají i o bezmocné jedince svého druhu, které by jiné živočišné druhy nechaly bez pomoci uhynout. I to je jeden ze znaků lidství v tom kladném slova smyslu.

Ale to je právě merit mého dotazu!!! Co s ním po smrti rodičů? Konvenuje vám prochcaná postel v uzavřeném pasťáku, umělá výživa, a postupné selhání orgánů následkem psychofarmak - s termínem "postarat se o bezmocné"? Připadá vám na tom něco lidského? Nechtěl bych být vaším příbuzným.

Díky za nabídku, ale nehodlám tě adoptovat.

Nejlépe bude tedy zplynovat ho hned po diagnóze, co ty na to?

A co s lidma, kteří nejsou postiženi už od narození, ale až po nějakém úrazu nebo v důsledku nemoci?

A co bude tou hranicí, o koho se ještě starat společnost má a o koho už ne? Kdybych to bral třeba z hlediska toho, že někdo se nemůže sám pohybovat a musí mít i pro běžné situace asistenci, potom bychom mohli odepsat i Stephena Hawkinga.

Já bych se na to podíval ještě z jiného pohledu: Když vezmeme tento extrém tj. lidskou bytost která od narození trpí různámi poruchami metabolizmu, mentálními poruchami atd. V takovém stavu že je odkázána na celoživotní 24hod peči třetí osoby v ústavní péči.

tzn řekněme že bude žít jen 30let:

Je to jen čistá spekulace:

výše zmiň 1mil za narození 1 000 000kč
30let péče v ústavu řekněme 15 000 000kč
dále pak dodatečná zdravotní peče řekněme 3 000 000kč.
to máme nějakých 19 000 000 kč na jednu takovou to osobu.

(PS: nechtějte raději vědět kolik taková péče stojí v např. Německu)

A teď když se podívám např. do Dárfuru nebo kdekoliv do Afriky, Indie atd. kolik tam zemře dětí na podvýživu, Malarii atd. Prostě na nemoci které lze vyléčit ne za 19 000 000kč ale za tisícinu těchto nákladu.


A otázka zní jelikož předpokládám že lidé jsou bytosti solidární:

Proč dávat 19 000 000kč na bytost která díky tomu pouze biologicky přežije 30let. Proč je nedat na záchranu 1000 výše zmíněných dětí umírajících na naprosté banality.

Kdo nám dává právo rozhodovat že 1 člověk co je pro život naprosto nepoužitelný je důležítější než 1000 Afričanu z kterých mohou vyrůst uplně zdraví lidé (vědci, doktoři, učitelé atd.)

I taková je smutná absurdita západního sociálního systému.

Protože cílem veškeré existence v přírodě je šířit svoji genetickou informaci. Tím, že podporuju svoje děti, podporuju přežití 50% svojí genetický informace. To, že ochraňuju dítě svého sourozence podporuju přežití 25% společné gen. informace. Podporou svojí rasy podporuju pár desetin procenta společné gen. informace. Ale pořád je to výhodnější, než podpora čistě konkurenční informace.

Třeba já svoje geny nechcu šířit, protože mám poruchu osobnosti.

USA vydají na zbrojení ročně desítky miliard dolarů. Tyto peníze by se daly použít například na financování výzkumu a vývoje nových léčiv, na výzkum vesmíru atd. atd. Bohužel tato logika pokulhává za skutečností stejně jako ty tvoje.

No, řekněme si to na rovinu, z těch Afričanů, kteří umírají hladem se vědci s největší pravděpodobností nestanou a je logické, že se člověk víc stará o své bližší okolí než o lidi na druhé polokouli (kolik procent lidí odepře svým dětem všechny drahé (a vesměs zbytečné) hračky a raději dá ušetřené peníze na charitu?) Co mi ale hlava nebere je fakt, že náš stát financuje vysokou porodnost některých sociálně slabých obyvatel, kteří nejenže nejsou pro společnost přínosem, ale s velkou pravděpodobností bude většina jejich dětí rovněž směřovat k životu na sociálních dávkách, zatímco při omezení počtu dětí by byla větší šance, že ty děti získají použitelné vzdělání a budou moci se stát naopak plátci daní. Asi by bylo dobré vzít si příklad ze sousedního Slovenska a omezit dávky na určitý počet dětí a sociálně slabým rodinám nabídnout po narození třeba třetího potomka jako logickou alternativu sterilizaci s nějakým finančním bonusem.

Problém je v tom, že přestává fungovat přirozený výběr. V populaci se šíří vrozené vady a poškození. Za pár let tady nebude zdravý člověk. Kolik tady bylo před 100 lety lidí s cukrovkou? Kolik lidí s celiakií? Kolik lidí s alergií na všechno možný...? Takhle postižení lidé:

1. Se nedožili reprodukčního věku
2. Nebyli pro partnera přijatelní
3. Nedokázali rodinu a potomky uživit a tím se jejich reprodukce brzdila.

Před sto lety bylo na celém světě 1 mld. lidí. Teď už jich je 6mld., takže logicky musel i počet nemocných narůst nejméně 6x. Ovšem vzhledem k tomu, že lidské tělo se přizpůsobuje pořád stejnou rychlostí změnám, jako tomu bylo v pravěku, avšak změny životního prostředí jsou mnohem rychlejší, logicky se dochází k dalšímu prohlubování a akceleraci přirozených predispozicí k možným deformacím.

Přirozený výběr funguje dál, jen se mění kritéria, podle kterých se vybírá. Léčitelné nemoci se nepovažují za špatné, neléčitelné už ano. Třeba já jsem psychopat a nikdy jsem neměl styk se ženou --- to je přirozený výběr. Ženy nechtějí psychopata, protože psychopat je neléčitelná a škodlivá povahová vada. Až (jestli někdy) doktoři zjistí, jak psychopatii léčit, pak i psychopat bude moct být partnerem.