Spočítejte si...

Zavřít

Když vás navštíví exekutor: Co si nesmí odnést?

Ani tomu největšímu dlužníkovi, na kterého je uvalena i několikerá exekuce, nelze zabavit při exekuci prodejem movitých věcí všechen majetek – obvyklé vybavení domácnosti mu musí zůstat.

Některé věci ve vlastnictví povinného (dlužníka) nepodléhají výkonu rozhodnutí (exekuci), a nesmějí proto být při exekuci zabaveny.

Výkonem rozhodnutí (exekucí) nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních (právních) předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají.

 Věci osobní potřeby

 Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se exekuce dále nemůže týkat těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. (Při posuzování toho, které věci nepodléhají exekuci, je třeba vycházet z individuálních základních potřeb konkrétního povinného a členů jeho rodiny a ponechat stranou výkonu rozhodnutí zejména věci, jejichž odebrání by vyloučilo lidsky důstojnou, zdraví neohrožující a hygienickou existenci povinného a členů jeho rodiny.)

 Takto jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny zejména:

  • běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,
  • snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
  • zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
  • hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce, tedy 6820 Kč, (Exekuce 2014: Ochrana zaměstnanců v exekuci vzroste)
  • zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník.

Obvyklé vybavení domácnosti i běžné oděvní součásti je nutno posuzovat ve vztahu k základní míře uspokojování potřeb povinného a členů jeho rodiny. Cílem výkonu rozhodnutí není a nemůže být, aby povinný, který nedostál svým závazkům, měl zajištěn obvyklý „průměrný“ standard vybavení domácnosti, jaký je dosahován v ČR ostatními občany. Obvyklým vybavením domácnosti je proto nutné chápat jen základní nezbytné majetkové vybavení domácnosti.

Z judikatury: K otázce, zda automatická pračka je věcí, která nepodléhá výkonu rozhodnutí:

Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2005 spis. zn. 10 

Co 932/2004: „To, zda konkrétní věc lze či nikoliv považovat za věc nepodléhající výkonu rozhodnutí, je vždy otázkou posouzení skutkových okolností se skutečnostmi předvídanými v ust. § 322 v odstavci prvém ve vazbě na odstavec druhý občanského soudního řádu. Za určitých (byť v praxi výjimečně se vyskytujících) okolností totiž i věc – v porovnání s obvyklým vybavením domácnosti – nadstandardní může být shledána za věc, jež nepodléhá výkonu rozhodnutí, a naopak i věc, jež jinak představuje obvyklé vybavení domácnosti, může takovému výkonu rozhodnutí podléhat.´

I automatická pračka (tj. věc představující obvyklé vybavení domácnosti) nemusí být z výkonu rozhodnutí vyloučena, bude-li v konkrétní věci osvědčeno, že tuto věc povinný nezbytně nepotřebuje k uspokojování potřeb svých nebo jeho rodiny.“

Protože v uvedeném případě nepečovala povinná dlužnice o děti útlého věku, nesplnila automatická pračka podmínku obvyklého vybavení domácnosti. Analogicky tak lze dovodit, že např. při péči o dlouhodobě nemocného člena rodiny, která musí probíhat v antiseptickém prostředí, by automatickou pračku bylo nutné za obvyklé vybavení domácnosti považovat.

Například otázku, zda lze televizor považovat za obvyklé vybavení domácnosti, posuzoval Nejvyšší soud ČR v řízení pod spis. zn. 20 Cdo 180/2003.

Z judikatury: K obvyklému vybavení domácnosti a věcem, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojení hmotných potřeb svých a své rodiny:

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004 spis. zn.  20 Cdo 180/2003:

„I. Otázku, zda jde o věci tvořící „obvyklé vybavení domácnosti“ ve smyslu § 322 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je nutné posuzovat z hlediska uvozujícího ustanovení § 322 odst. 1 o. s. ř. a tam vtěleného kritéria jejich „nezbytné potřeby“ při uspokojení hmotných potřeb povinného a jeho rodiny; výkonem. Rozhodnutím proto nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování těch životních potřeb, které lze hodnotit jako základní.

II. Skutečnost, že určité věci – se zřetelem k aktuálním sociálním standardům – tvoří typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, přehrávací aparatura, sedací souprava apod.), ještě neznamená, že ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jde o věci nezbytně potřebné.

I když jsou tedy součástí tzv. obvyklého vybavení domácnosti, nemusí být z výkonu vyloučeny, jestliže jsou současně věcmi (posuzováno především z objektivního hlediska) k uspokojování potřeb povinného zbytnými. Okolnost, že tyto věci byly dosud povinným užívány „běžně“ a „přirozeně“, v sledovaných souvislostech významná není; měřítko nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze na povinném požadovat, aby se při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny bez uvedených věcí obešel, případně je uspokojoval na kvalitativně nižší úrovni, s nižšími náklady, dávaje přednost plnění svých zákonných povinností

III. Při úvaze, zda daná věc je z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí podle § 322 o. s. ř. vyloučena, jsou významná i konkrétní zjištění o tom, jaké potřeby jsou jejím prostřednictvím v osobních poměrech povinného a jeho rodiny uspokojovány, jakou roli v jeho osobním a rodinném životě hrají, a zda a s jakým (nižším) nákladem jsou uspokojovatelné jinak.“

Jinými předměty podobné povahy – vyloučenými z exekuce – jsou pak věci, které mají ryze osobní charakter, jako jsou např. svatební šaty, hodinky s osobním věnováním od blízké osoby, diplomy, medaile.

Zdravotnickými potřebami je třeba chápat léky a zdravotnické pomůcky, které povinný nebo členové jeho rodiny potřebují ke zlepšení či zachování svého zdraví, anebo ke korekci tělesné vady. Jejich potřebnost je třeba posuzovat s ohledem na případnou zdravotní újmu či omezení kvality života, které by jejich odnětí způsobilo.

Povinné fyzické i právnické osobě ponechá vykonavatel při soupisu hotovost do výše 6820 Kč. V případě soupisu hotovosti v cizí měně se toto omezení neuplatní a hotovost v cizí měně se odebere celá. Tip: Exekuce 2014: Věřitelé dostanou méně

Domácí zvířecí mazlíčky nelze povinnému odebrat na rozdíl od zvířat hospodářských.

Aspoň minimální podnikání

Je-li povinný dlužník podnikatelem, nemůže se exekuce týkat těch věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna. Pojem nezbytné nutnosti lze vykládat tak, že je třeba zachovat povinnému – podnikateli takový majetek, který mu umožní, třebaže ve zcela minimálním rozsahu, ještě provozovat podnikatelskou činnost.

Z judikatury: K věcem, které povinný nezbytně nutně potřebuje k podnikání:

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2002 spis. zn. 20 Cdo 1766/2001: 

„I. Ustanovení § 321 a § 322 o. s. ř. se uplatní při výkonu rozhodnutí, ukládajícího zaplacení peněžité částky jak prodejem movitých věcí, tak i nemovitostí.

II. K výkonu své podnikatelské činnosti (vymezené předmětem podnikání) nezbytně nutně potřebuje povinný, který je podnikatelem, jen takové věci, které mu – alespoň v minimálním rozsahu – umožní pokračovat v podnikání.

            III. Obtíže povinného, spojené s pokračováním v podnikání v dosavadních prostorách po prodeji nemovitostí nebo v jiném objektu, nejsou z pohledu ustanovení § 322 odst. 3 o. s. ř. významné.“

Za věci nezbytně nutné k výkonu podnikatelské činnosti je tedy nutno považovat pouze takové věci, které alespoň v minimálním rozsahu umožní pokračovat v podnikání, přičemž k organizačním a ekonomickým obtížím vzniklým postižením věci se nepřihlíží. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud ČR již v usnesení spis. zn. 21 Cdo 698/2000 ze dne 19. 9. 2000, ve kterém se zabýval vztahem mezi předmětem podnikání a (spolu)vlastnictvím nemovitosti. 

V něm uzavřel, že exekuce spoluvlastnického podílu ,byť i specificky upravené nemovitosti, není překážkou dalšího provozování hostinské činnosti bez ubytovacích zařízení. Pokud by tedy předmětem podnikání byla ubytovací činnost, nebylo by možné exekuci nemovitosti provést. Pokud však předmět podnikání není nerozdílně spojen s nemovitostí ve vlastnictví povinného, nejedná se o věc nezbytně nutnou k výkonu podnikatelské činnosti. Tip: Exekutor zabavil vaši věc místo dlužníkovi. Co dělat?

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 6. 2014 21:15