Kdy z dědického nároku odvedete daň z příjmů i pojistné?

Vymohli jste v dědickém řízení mzdový nárok zemřelého? Pokud dohodnete plnění, tak vězte, že vám z něho bude odvedena daň z příjmu i pojistné jako u standardní výplaty.

Zaměstnanec se jako žalobce soudní cestou domáhal řádného zařazení do mzdových tabulek a bránil se svévoli své zaměstnavatelky, když mu snížila v důsledku nesprávného zařazení výši mzdy, ačkoliv k tomu nebyl žádný právně konformní důvod. V průběhu řízení před soudy nižších stupňů však žalobce zemřel. Čtěte také: Jak se dědí nemocenské dávky?

Soud rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno namísto zemřelého s jeho dcerou, která se stala jeho dědičkou. Přešel na ni peněžitý nárok zůstavitele jako zaměstnance – tedy nárok na mzdu (přesněji doplatek mzdy).

Nové žalobkyni se podařilo se žalovanou (jako zaměstnavatelkou zesnulého zaměstnance a zůstavitele) uzavřít dohodu, podle které se žalovaná zavázala zaplatit 100 000 Kč na uspokojení nároku, který měl vůči žalované zesnulý zaměstnanec z důvodu zaplacení doplatku mzdy. Žalobkyně však nebyla spokojena výší částky, kterou nakonec od zaměstnavatelky svého zesnulého otce dostala, neboť byla nižší, než bylo v dohodě uvedeno. Proč? Čtěte více: Kdo po vás může zdědit vaši výplatu?

Jak na mzdové narovnání zaměstnavatele s dědici?

Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu ČR, k němuž si pozůstalá podala dovolání, to však bylo zamítnuto jeho rozhodnutím spis. zn. 21 Cdo 4861/2009, ze dne 20. 1. 2011. Nejvyšší soud musel řešit otázku, jakou povahu mají práva a povinnosti z dohody, jejímž předmětem je narovnání sporných peněžitých pracovněprávních nároků, neuzavírá-li tuto dohodu zaměstnanec, ale po jeho smrti dědic, na něhož sporný peněžitý pracovněprávní nárok přešel. Čtěte také: Jak se dědí investice?

Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu (Nejvyššího soudu ČR) ve všech souvislostech vyřešena. V odůvodnění svého rozsudku uvedl Nejvyššího soud zejména následující:

Pracovněprávní vztahy vznikají mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Individuální pracovněprávní vztahy však nevznikají – jak je zřejmé ze zákoníku práce a z dalších právních předpisů – jen mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ale i mezi jinými osobami, mají-li takové právní vztahy základ ve výkonu nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele. 

Za těchto podmínek vznikají také mezi zaměstnavatelem a dalšími osobami, například pozůstalými nebo dědici po zemřelém zaměstnanci, ručiteli za závazek zaměstnance vůči zaměstnavateli apod. Za pracovněprávní nelze ovšem považovat takové vztahy, které postrádají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu nesamostatné (závislé) práce.

Posouzení případu

V projednávané věci uzavřela se zaměstnavatelkou dohodu o sporných nárocích osoba, na kterou (jako dědičku po zaměstnanci) přešly peněžité nároky zaměstnance. Protože předmětem dohody byl nárok z výkonu nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele v pracovním poměru, dospěl soud v souladu se zákonem k závěru, že právní vztahy účastnic z dohody o narovnání mají povahu individuálního pracovněprávního vztahu, i když mezi žalobkyní a žalovanou nebyl nikdy navázán samostatný pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah. Čtěte také: Kdo dědí stavební spoření?

Za tohoto musel Nejvyšší soud potvrdit závěry soudu nižšího stupně též v tom, že předmětem dohody účastnic byla mzda v „hrubé“ výši. Z obsahu dohody totiž nebylo možné dovodit, že by bylo sjednáno peněžité plnění (jež by mělo být vyplaceno až po provedení odpočtu srážek, které byla povinna žalovaná provést jako plátce daně nebo plátce příslušného pojistného) v ještě větším rozsahu než sjednaných 100 000  Kč.