Kdy vám nemoc prodlouží pracovní poměr? (PŘÍKLADY)

Vyznejte se v důvodech a počítání prodloužení výpovědní doby o dobu nemoci.

Pokud jste ke dni, kdy by měl pracovní poměr na základě výpovědi od zaměstnavatele skončit, v pracovní neschopnosti, tak ve stanovených případech dojde, trváte-li na tom, k prodloužení výpovědní doby a tím i pracovního poměru.

Nemoc nebo úraz může oddálit skončení pracovního poměru. Určité výpovědní důvody během pracovní neschopnosti zaměstnance nesmí být vůči němu uplatněny, třeba nadbytečnost, zdravotní a jiné důvody. Naopak, kdy se zákaz výpovědi neuplatňuje a zaměstnanec může dostat výpověď, i když se nachází v pracovní neschopnosti, např. ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň aj., stanoví § 54 zákoníku práce. A je-li zaměstnanec už tzv. ve výpovědi (již vůči němu byla výpověď uplatněna a běží mu výpovědní doba) a teprve následně onemocní, výpovědní doba se mu prodlužuje. Je pravdou, že zaměstnanci toho někdy využívají a hodí se účelově tzv. marod, aby si prodloužili jistotu trvání pracovního poměru a s tím spojené výhody, zejména pobírání náhrady mzdy a nemocenského.

Výpovědní doba (a pracovní poměr) se prodlužuje o ochrannou dobu z důvodu nemoci (pracovní neschopnosti) při uplatnění těchto výpovědních důvodů ze strany zaměstnavatele:

Jestliže zaměstnanec po obdržení (doručení) výpovědi (od zaměstnavatele) onemocní a bude uznán dočasně práce neschopným, čímž se ocitne v tzv. ochranné době, je rozhodující, zda:

Z judikatury:

Z hlediska zákazu výpovědi podle ust. § 53 písm. a) zákoníku práce je rozhodující dobou den, kdy bylo rozhodnuto o tom, že zaměstnanec je dočasně neschopen vykonávat pro nemoc nebo úraz dosavadní zaměstnání; z tohoto hlediska není významná skutečnost, že lékař dodatečně se zpětnou účinností uznal zaměstnance práce neschopným dřívějším dnem, shodným se dnem doručení výpovědi, až v době po doručení výpovědi.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1954/2000, ze dne 20. 8. 2001)

Byla-li dána zaměstnanci výpověď z pracovního poměru před počátkem ochranné doby (specifikované v ust. § 53 odst. 1 zákoníku práce) tak, že by dvouměsíční výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí (ve smyslu ust. § 53 odst. 2 zákoníku práce) teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

Kdy dochází a kdy nedochází k prodloužení výpovědní doby

Výpovědní doba se prodlužuje, když ochranná doba (dočasná pracovní neschopnost zaměstnance) přesahuje konec (neprodloužené, běžně počítané) výpovědní doby. (Výpovědní doba se přerušuje a její zbývající část – časový úsek souběhu (standardní, neprodloužené) výpovědní doby a ochranné doby, kdy se tedy výpovědní doba a ochranná doba kryjí – doběhne až po skončení ochranné doby, pokud zaměstnanec nesdělí, že na takovém prodloužení pracovního poměru netrvá.)Jestliže je např. zaměstnanec v prvním měsíci dvouměsíční výpovědní doby uznán na 2 týdny práce neschopným pro nemoc, nemá jeho nemoc vliv na délku výpovědní doby.

Příklad

Zaměstnanci byla doručena výpověď 20. 4., výpovědní doba tedy počala plynout 1. 5., zaměstnanec byl uznán práce neschopným dne 15. 6. do 21. 6. Na 30. 6. připadl poslední den výpovědní doby. Pracovní poměr skončil dnem 30. 6., neboť ochranná doba skončila dříve, než nastal poslední den výpovědní doby.

Naopak jestliže zaměstnancova pracovní neschopnost (ochranná doba) přesáhne konec (standardní) výpovědní doby, výpovědní doba se prodlouží o ochrannou dobu.

Oznámí-li však zaměstnanec zaměstnavateli, že netrvá na prodloužení pracovního poměru, skončí pracovní poměr uplynutím řádné výpovědní doby, a nedojde tak k jejímu prodloužení.

Příklady, kdy zaměstnanec netrvá na prodloužení pracovního poměru

Zaměstnanci byla dne 10. 4. doručena výpověď z pracovního poměru, výpovědní doba tedy počala běžet dne 1. 5. Zaměstnanec byl dne 7. 6. uznán dočasně práce neschopným a jeho pracovní neschopnost trvala i po 30. 6., kdy by jinak uplynula výpovědní doba. Zaměstnanec sdělil zaměstnavateli dne 29. 6, že netrvá na prodloužení pracovního poměru. Pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 6.

Zaměstnanci byla dne 10. 4. doručena výpověď z pracovního poměru; výpovědní doba počala běžet dne 1. 5. Zaměstnanec byl 3. 5. uznán dočasně práce neschopným a jeho pracovní neschopnost trvala i po 30. 6., kdy by jinak uplynula výpovědní doba, a skončila až dne 16. 7. Zaměstnanec sdělil zaměstnavateli téhož dne (tedy poslední den pracovní neschopnosti), že netrvá na prodloužení pracovního poměru. Takové sdělení nemá právní účinky, protože nebylo učiněno nejpozději dne 30. 6. a k prodloužení pracovního poměru už došlo. K 30. 6. by mohl pracovní poměr skončit jen na základě dohody o rozvázání pracovního poměru dosažené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Příklady, kdy zaměstnanec trvá na prodloužení pracovního poměru

Zaměstnanec, kterému byla doručena výpověď 20. 4., a proto mu výpovědní doba počala plynout 1. 5. a na 30. 6. připadl resp. měl připadnout poslední den výpovědní doby, byl uznán dočasně práce neschopným:

  • a) v průběhu výpovědní doby ode dne 29. 6. na dobu do 5. 7.; 2 dny (od počátku pracovní neschopnosti dne 29. 6. do dne 30. 6.) se přičetly ke dni, kdy skončila pracovní neschopnost (ochranná doba), tj. k 5. 7.; pracovní poměr skončil dne 7. 7.;
  • b) v průběhu výpovědní doby ode dne 25. 5. na dobu 19. 7. včetně; 37 dnů (od počátku pracovní neschopnosti dne 25. 5. do dne 30. 6.) se přičetlo ke dni, kdy skončila pracovní neschopnost (ochranná doba), tj. k 19. 7.; pracovní poměr skončil dne 25. 8.;
  • c) ještě před počátkem výpovědní doby ode dne 27. 4. na dobu 19. 7. včetně; 61 dnů (od 1. 5. do dne 30. 6.) se přičetlo ke dni, kdy skončila pracovní neschopnost (ochranná doba), tj. k 19. 7.; pracovní poměr skončil 18. 9. Čtěte také: Nemoc prodlouží výpovědní dobu i o měsíce, rodičovská třeba o celé roky

Příklad opakované pracovní neschopnosti

Zaměstnanci byla dne 22. 11. doručena výpověď z pracovního poměru. Výpovědní doba počala běžet dne 1. 12. Zaměstnanec byl dne 19. 1. uznán dočasně práce neschopným a jeho pracovní neschopnost trvala i po 31. 1., kdy by jinak uplynula výpovědní doba, a skončila až 7. 2. Do původně předpokládaného data skončení pracovního poměru ke dni 31. 1. zbývalo v den uznání pracovní neschopnosti 13 dnů. Tento zbytek výpovědní doby dobíhal po skončení pracovní neschopnosti, a proto mělo dojít k prodloužení pracovního poměru až do 20. 2.

Zaměstnanec byl ovšem v době prodloužení pracovního poměru znovu uznán práce neschopným, a to od 15. 2. Kdyby jeho dočasná pracovní neschopnost trvala maximálně do 20. 2. včetně, tímto dnem by pracovní poměr skončil. Pokud by ale další pracovní neschopnost přesáhla 20. 2., došlo by k dalšímu prodloužení pracovního poměru a tento by skončil až uplynutím 6 dnů po skončení druhé dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance.

Prodlouží jen při výpovědi zaměstnavatele zaměstnanci, ne naopak

Na základě výpovědi ze strany zaměstnance pracovní poměr končí i v ochranné době (pracovní neschopnosti). Rovněž na základě dohody zaměstnavatele a zaměstnance o rozvázání pracovního poměru může pracovní poměr skončit i v ochranné době, taková dohoda může být uzavřena i během ochranné doby.

widgety

Ochranná doba rovněž nemá vliv na skončení pracovního poměru, který byl sjednán na dobu určitou. Pracovní poměr skončí uplynutím sjednané doby, i kdyby byl zaměstnanec v této době v pracovní neschopnosti. V těchto případech zákoník práce nebrání skončení pracovního poměru. 

Použitá literatura: Bukovjan P.: Zákaz výpovědi z pracovního poměru, Práce a mzda č. 8/2010, Wolters Kluwer ČR.