Spočítejte si...

Zavřít

Kdy nese odpovědnost škola při zranění žáka či studenta?

Student skočil šipku do mělkého rybníka, i když škola vyhlásila zákaz koupání bez dozoru, následkem si vážně poranil páteř. Poté zažaloval školu.

Student střední odborné školy se jako žalobce domáhal, aby mu žalovaná střední odborná škola zaplatila na náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění 15 000 000 Kč s úroky z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se v září 2008 účastnil školního pobytu organizovaného školou v rekreačním středisku Březová, v němž se nacházel i mělký rybník. Dne 9. 9. 2008 utrpěl vážný úraz při skoku do tohoto rybníka, kdy došlo k poranění míchy a fraktuře krční páteře – zlomení obratlů s neurologickou lézí – kvadruplegií. Následkem úrazu se stal plně invalidní. Oproti aktivitám před poškozením zdraví, zejména s ohledem na jeho aktivní sportovní život (žalobce závodil na osmiveslici a skifu), jsou nyní jeho možnosti seberealizace jak v zaměstnání, tak i v dalších sférách života zcela vyloučeny.

Student střední školy má vědět, že si skokem do vody může způsobit úraz

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že studenti, kteří se zúčastnili adaptačního kurzu, byli dostatečně poučeni jak ze strany školy a třídní učitelky, tak ze strany instruktorů sdružení STAN o pravidlech bezpečnosti v areálu a o zákazu koupání bez souhlasu učitele. Jednání žalobce bylo impulsivní, bez rozmyslu a zcela proti pokynům třídního učitele, neboť studenti se měli odebrat na chatky k polednímu klidu. Jelikož škola prokázala, že student svým zaviněním porušil předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví, ač s nimi byl řádně seznámen a jejich dodržování bylo vyžadováno a kontrolováno, a že toto porušení bylo výlučnou příčinou vzniklé škody, své odpovědnosti za vzniklou škodu se zcela zprostila. Podle názoru soudu prvního stupně škoda vznikla výlučně zaviněním studenta, neboť u patnáctiletého studenta lze oprávněně předpokládat, že má a může vědět, že skokem po hlavě do vody bez vědomosti o její hloubce si lze přivodit i fatální zranění. Soud prvního stupně zdůraznil, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu škola nezanedbala náležitý pedagogický dohled.

Je třeba zákaz určité činnosti odůvodnit?

K odvolání obou účastníků (samozřejmě poškozeného studenta, který zaznamenal neúspěch u soudu prvního stupně, a také školy, jelikož škola se odvolala také, protože jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení) odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Stejně jako soud prvního stupně má za prokázané, že mezi pravidly chování na adaptačním kurzu byl i zákaz koupání v rybníce. A také, že pokud v průběhu přesunu do chatek a při poledním klidu nebyli studenti pod dozorem učitelů, žalovaná škola nezanedbala žádnou svoji povinnost z hlediska vykonávání dozoru a dohledu. Zdůraznil však, že studenti byli sice seznámeni se zákazem koupat se bez dozoru v rybníce, ale nebylo zjištěno, zda byl uveden důvod zákazu spočívající v tom, že voda je mělká a při skoku do vody může dojít k závažnému poranění. Poučení o tom, že voda je mělká, nebylo natolik důrazné, aby si ho studenti takto pamatovali. Odvolací soud dovodil, že pokyn, který studenti dostali, nebyl zcela dostatečný. Škola bez přiměřeného důvodu spoléhala na to, že všichni studenti jsou si vědomi nebezpečí pramenícího ze skoku do mělké vody a nepřizpůsobila vyslovený zákaz okruhu poučovaných. Student se totiž nacházel ve věkové skupině s velmi rizikovými vzorci chování a jeho jednání ovlivnila i nedostatečná rozumová vyspělost. Na vzniku škody se tedy podílely i další příčiny, a proto se žalované podařilo zprostit své odpovědnosti pouze zčásti, a to z převážné části, nikoliv však zcela. Protože soud prvního stupně na posuzovaný případ neaplikoval uvedené pravidlo a vzhledem k odlišnému názoru neprovedl dokazování k výši škody, odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby percentuálně vyjádřil míru odpovědnosti žalované a zabýval se výší škody.

Jak argumentovala žalovaná škola

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná škola dovolání. Namítala, že prokázala, že student byl řádně poučen o nutnosti dodržování pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a také dodržování těchto pokynů bylo ze strany žalované školy náležitě kontrolováno. Podle ust. § 349 odst. 2 zákoníku práce je třeba, aby pokyn k zajištění bezpečnosti práce byl dostatečně konkrétní. Jeho formu však zákon nestanoví. Podmínkou dostatečné konkrétnosti pokynu není „vysvětlení“, proč vlastně má být takový pokyn dodržován. Dovolatelka má za to, že pokyn „zákaz koupání v rybníku“ je dostatečně konkrétní a zahrnuje v sobě závazné pravidlo chování, resp. zdržení se určitého chování. Namítá, že tvrzení odvolacího soudu, že pokyn nebyl dostatečně důrazný a nebyl odůvodněn, nemá oporu v zákoně a že názor odvolacího soudu, že k tomu, aby byl pokyn dostatečně konkrétní, je třeba žákům zdůraznit, co se v případě porušení zákazu může stát, odporuje ustálené judikatuře dovolacího soudu. Žalovaná škola navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Jak argumentoval poškozený student?

Student namítl, že u patnáctiletého dítěte, aby pochopilo objektivní nebezpečnost situace, je třeba vyžadovat vedle obecného pokynu také vysvětlení důvodů, proč je určité chování zakázáno. Vzhledem ke skutečnosti, že pokyn žalované adresovaný studentovi nebyl konkrétně vysvětlen a student jako nezletilý nebyl zcela rozumově vyspělý, aby posoudil možné doživotní následky porušení zákazu, nese škola částečnou odpovědnost za úraz studenta.

Právní úprava

Ust. § 391 odst. 3 zákoníku práce rozšiřuje věcnou působnost ustanovení zákoníku práce i na případy, kdy se nejedná o vztah ze závislé práce. Stanoví, že příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. V případě odpovědnosti za škodu vzniklou úrazem je tedy třeba aplikovat všechna ustanovení upravující odpovědnost za škodu vzniklou porušením právních povinností nebo odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem.

Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech je vybudována na principu tzv. objektivní odpovědnosti zaměstnavatele (v posuzovaném případě právnické osoby vykonávající činnost školy). Tato odpovědnost je dána, i když zaměstnavatel (odpovědná právnická osoba) dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

Kdy se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti?

Zaměstnavatel se může zprostit odpovědnosti za škodu zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že jste svým zaviněním porušili právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv jste s nimi byli řádně seznámeni. A zároveň také prokáže to, že jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Zčásti se zaměstnavatel může z uvedených důvodů zprostit odpovědnosti, prokáže-li, že škoda vznikla v důsledku výše uvedených skutečností a že tyto skutečnosti byly pouze jednou z příčin škody.

Přitom je třeba mít na zřeteli, že existenci liberačních důvodů soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde (za jakých místních podmínek) a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnavatelem vydán (zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci), komu byl bezpečnostní pokyn určen (zda byl adresátovi s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný), popřípadě čeho jím mělo být dosaženo.

Posouzení případu Nejvyšším soudem

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že student se v rámci vzdělávání zúčastnil ode dne 5. 9. 2008 školního pobytu – adaptačního kurzu v areálu Rekreačního střediska Březová. Dne 9. 9. 2008 po obědě, kdy se žáci přesouvali do chatek, kde měli trávit polední klid, student, ve snaze vylovit z malého rybníka spolužákovu botu, se v rychlosti převlékl do plavek a při skoku šipkou do mělké vody utrpěl úraz. Úrazem došlo k poranění míchy a fraktuře krční páteře – zlomení obratlů s neurologickou lézí – kvadruplegií. Škola nezanedbala žádnou povinnost z hlediska vykonávání dozoru a dohledu, žákům (i tomuto studentovi) se dostalo jak od třídní učitelky před odjezdem, tak od instruktora sdružení STAN na místě poučení, že – kromě jiného – je zakázáno koupat se bez dozoru v rybníce. Žalobce se domáhal náhrady za ztížení společenského uplatnění, ale škola tuto náhradu odmítá zaplatit s odůvodněním, že se zcela zprostila své odpovědnosti, neboť student porušil pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a toto porušení bylo jedinou příčinou škody.

S názorem odvolacího soudu, že k úplnosti pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který stanoví zákaz určité činnosti, je zapotřebí, aby jeho součástí bylo i důrazné vysvětlení důvodu zákazu koupat se bez dozoru v rybníku, nelze vyslovit souhlas.

Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (ust. § 349 odst. 2 zákoníku práce). Z tohoto ustanovení vyplývá, že kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu. Právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem. Není ničím vyloučeno, aby s ohledem na případnou složitost problematiky, v jejímž kontextu je vydáván, byl pokyn pro snazší pochopení doplněn bližším odůvodněním. Uvedení důvodu však není náležitostí, bez které by měl být pokyn jako takový neúplný. Je třeba totiž mít na zřeteli, že pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vlastně představuje závazné pravidlo chování, které (v zákonných mezích) ukládá povinnost něco (ne)konat či něčeho se zdržet, aniž by – důsledně vzato – jeho adresát byl oprávněn jeho obsah hodnotit z hlediska jeho důvodů, případně z hlediska jeho smyslu a účelu. To platí zejména, je-li obsahem pokynu absolutní, srozumitelně vyjádřený, zákaz určitého chování, který adresát musí bez dalšího respektovat. Uvedené vztaženo na posuzovaný případ znamená, že „zákaz koupat se bez dozoru v rybníce“ jako objektivní, srozumitelně vyjádřené pravidlo chování má charakter pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a splňuje požadavky, které na pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci klade ust. § 349 odst. 2 zákoníku práce.

Je také mimo pochybnost – jak ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá – že s uvedeným pravidlem byli studenti seznamováni jak před odjezdem, tak i na místě samém. Soud prvního stupně vycházel po skutkové stránce z toho, že studenti byli výslovně po příjezdu do rekreačního střediska poučeni o tom, že bez přítomnosti učitele nebo vedoucího je zakázáno vstupovat do rybníka, že studentům bylo výslovně sděleno, že je tam mělko a že o zákazu skákání do rybníka výslovně žáky poučila i třídní učitelka. Uvádí-li odvolací soud, že však poučení o tom, že je voda mělká, nebylo natolik důrazné, aby si ho pamatovali, pak tomuto názoru nelze přisvědčit. Je jistě správné, že seznámení s uvedeným pokynem bylo adresováno nezletilým studentům, nicméně z provedeného dokazování vyplývá, že studenti pokyn z hlediska jeho obsahu vnímali a chápali i v celkovém kontextu prostředí, na které se vztahoval.

cestovko

Je možné, že žalobce hodnotil vyslovený zákaz jinak a také reagoval jinak, než by reagovali ostatní jeho spolužáci (kteří jej ostatně podle skutkových zjištění odvolacího soudu těsně před nehodou varovali, aby do vody neskákal), nicméně vzhledem k okolnostem a osobním poměrům měl a mohl i jako dospívající mladý muž vědět, že pokyn, který byl vysloven jak před odjezdem, tak na místě samém, musí respektovat a dodržovat.

Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení (skutkový stav zjištěný oběma soudy) ukazují, že je možné ve věci rozhodnout, Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 17. 9. 2015 spis. zn. 21 Cdo 268/2015 změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu byla podána ústavní stížnost, takže případ ještě může dopadnout jinak.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 2. 2016 10:18