Ano. dluh se nikdy nezaplatí, protože na to stát už nikdy nebude mít. Tak je velký.
Stát má 2 možnosti:
1) Vyvolat hyperinflaci. Zjednodušeně řečeno si peníze na splácení dluhů vytisknout (stejně už teď se tiskne až hanba) a ještě tak vzniklou inflací snížit reálnou hodnotu dluhů.
2) Vyhlásit státní bankrot, tedy v podstatě říct, že dluhy splácet nebude a že dluhopisy maj cenu nula (jde to udělat i částečně, třeba říct, že maj poloviční hodnotu a splácet se začnou až za 10 let).
Jiná možnost už prostě není, dluhy jsou už v nesplatitelné výši. Jen jde o to´, kdy ten průšvih nastane. Pokud volby vyhraje KSČSSD, nebo nastane povolební pat, bude to dříve (deficit poroste, klesne nám rating a tím vzrostou úroky). Pokud volby vyhraje ODS09 (nepravděpodobné), nastane ten problém asi o něco později.
Nicméně obě tyto možnosti nejsou bez následků:
1) Hyperinflace zdecimuje ekonomiku a znehodnotí úspory, zničí koupěschopnost obyvatelsta. Reálně tak pouze krach/bankrot oddálí (ale to momentálně vládnoucím politikům bude stačit, takže do toho půjdou).
2) Státní bankrot: předně je potřeba si uvědomit, že ty bankroty, které jsme zatím v ostatních státech poslední dobou viděli, jsou jen takovou „light“ verzí bankrotu. Přijde MMF, státu půjčí a donutí ho k úsporám. Jenže na zácharnu kolika států MMF ještě má? Zatím to byli jen malé ekonomiky. Co až to bude Španělsko, Itálie, Francie, atd..? Pak přijdou ty totální/hard verze.
Dále si je třeba uvědomit, že nesplácení státních dluhopisů má dopady na jejich držitele (věřitele státu). Kdo to je? No jednak banky – například bankrot Řecka či Dubaje by odskákaly britské banky a došlo by k dominovému efektu. No a hlavně jsou dluhopisy v držení penzijních fondů. Třeba u nás jsou i soukromé penzijní fondy státem NUCENY podstatnou část prostředků investovat do státních dluhopisů (stát ti tak pro ty své papírky zajišťuje odbyt). Pokud by ke krachu došlo, plno lidí přijde o penze, vzniknou nepokoje a hlavně ty peníze, které nedostanou, také neutratí (sníží se poptávka a krize se přelije do celé ekonomiky).
Můj závěr je, že v rámci současného systému (byrokraticko korupční demokratický socialismus?) řešení neexistuje. Kdo chce nějaký smysluplný závěr či řešení, musí buď uvažovat o změně režimu a nebo se dotyčný musí spokojit s individuálním řešením. Tedy s odpovězením si na otázku: „Co já osobně mohu dělat, abych dopady nastávajícího kolapsu na svou osobu minimalizoval?“.
A na to se odpovědi různi, každý může mít recept jiný a teprve až realita ukáže, který byl ten správný. Moje soukromé stanovisko je: při zajišťování se a investování nezapomínat na to, co přežije každou krizi: zlato a stříbro. Samozřejmě ve fyzické podobě (burzovní poukázku na zlato vám stát v lepším zdaní v horším vyvlastní). Zlato je skladné, lze s ním odject někam, kde je lépe, lze ho schovat a vždy má nějakou rozumnou kupní sílu. Na zvážení každého je, kolik procent svých úspor do drahých kovů nasměřuje. Ideální by bylo tam nasměřovat minimálně to, co člověk nyní odvádí jak do sukromého penzijního fondu, tak do státní průběžné penzijní pyramidové hry před zhroucením.
