Kdy můžete dostat výpověď za porušení léčebného režimu?

Když jste nemocní, kontrola by vás měla najít tam, kde tvrdíte, že budete. Pokud se jí to nepodaří třeba kvůli špatně označenému zvonku, výpověď za to dostat nemůžete, ale peníze vám sebrat mohou.

Nejvyšší soud posuzoval sporný případ nového důvodu výpovědi za porušení léčebného režimu; musíte se totiž zdržovat v době pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat vycházky. Prvních 14 dnů vás kontroluje zaměstnavatel, pak ČSSZ.
Pokud jste neoznačili místo svého pobytu údaji potřebnými k tomu, abyste zaměstnavateli umožnili kontrolu, výpověď dostat nemůžete.

Neúspěšná kontrola nemocného zaměstnance

Dopisem ze dne 19. 9. 2012, který zaměstnankyně odmítla 20. 9. 2012 převzít, jí zaměstnavatel sdělil, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že při kontrole režimu dočasně práce neschopného pojištěnce ve dnech 3. a 4. 9. 2012 bylo zjištěno, že zaměstnankyně zvlášť hrubým způsobem porušila povinnost upravenou v ust. § 301a zákoníku práce. Nedodržela totiž povinnosti pojištěnce uvedené v ust. § 64 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, protože neumožnila příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ani zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu práce neschopného pojištěnce a neposkytla nezbytnou součinnost k provedení kontroly. Zejména neoznačila potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést.

Zaměstnankyně se jako žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Dne 3. 9. 2012 totiž byla lékařem uznána dočasně práce neschopnou, což oznámila žalovanému téhož dne. 21. 9. 2012 jí pak byl doručen dopis, kterým jí žalovaný sdělil, že předchozí den jí mělo být doručeno rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce, a k němuž byly přiloženy záznamy o kontrole dodržování stanoveného režimu dočasné pracovní neschopnosti provedené dne 3. a 4. 9. 2012. Zaměstnankyně namítala, že o kontrolách na zmíněné adrese se dozvěděla až z tohoto dopisu, že ji žalovaný o provedené kontrole neinformoval a ani jí nedal „prostor k vyjádření se k zjištěným nedostatkům“. Žalobkyně svému zaměstnavateli sdělila, že v době jeho „údajných“ kontrol byla na vyšetření u lékaře a v jednom případě byla dokonce přítomna na označeném místě, avšak žádné kontroly si není vědoma. 

Zaměstnavatel uvedl, že v souladu s ust. § 192 odst. 6 zákoníku práce provedl dne 3. a 4. 9. 2012 prostřednictvím „svých pověřených osob“ a pracovníků Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek-Místek kontrolu žalobkyně, zda dodržuje režim dočasně práce neschopného na adrese uvedené v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti jako místo jejího pobytu. Následně zjistil, že na předmětné adrese se nachází dvoupatrový dům, v jehož přízemí jsou obchody a v patrech kanceláře firem a „pár“ bytů, přičemž na zvoncích u hlavního vchodu domu nebylo uvedeno jméno žalobkyně a ani nebyla jejím jménem označena žádná poštovní schránka uvnitř domu ani žádné dveře k bytům.

Soudy rozhodovaly jednotně

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně 3. 9. 2012 doručila „rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, III. díl“, podle něhož je práce neschopná od téhož dne s místem pobytu na uvedené adrese a bez povolených vycházek, a že žalovaný provedl ve dnech 3., 4. 9. 2012 a 17. 9. 2012 prostřednictvím pověřených osob i pracovníků OSSZ kontrolu režimu dočasně práce neschopného. Na zvoncích u hlavního vchodu domu nebylo uvedeno jméno žalobkyně a nebyla označena žádná poštovní schránka uvnitř domu ani žádné dveře k bytům.

S přihlédnutím k tomu, že zaměstnavatel vymezil důvod výpovědi tak, že žalobkyně neměla ve dnech kontroly označeno bydliště a tím „neumožnila příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ani zaměstnavateli“ provést kontrolu, dospěl k závěru, že porušení označit místo pobytu, aby bylo možné provést kontrolu podle ust. § 192 odst. 6 zákoníku práce, stanovené v § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, není porušením jiné povinnosti zaměstnance podle ust. § 301a zákoníku práce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. A proto nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce.

K odvolání žalovaného odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že ust. § 301a zákoníku práce zahrnuje dvě povinnosti zaměstnance, které náleží do režimu práce neschopného pojištěnce a které vyplývají z ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Jednak povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a jednak povinnost dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. Vycházeje z toho, že žalovaný spatřoval porušení povinností žalobkyně v porušení její povinnosti označit místo pobytu, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že porušení takové povinnosti (ani porušení povinnosti zaměstnance umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce stanovené v § 192 odst. 6 zákoníku práce) nemůže být důvodem pro dání výpovědi podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce (protože není porušením „jiné povinnosti“ uvedené v ustanovení § 301a zákoníku práce). Vyslovil názor, že „připuštění varianty“, že výpověď lze dát i pro porušení jiné povinnosti, než která je uvedena v ustanovení § 301a zákoníku práce, by znamenalo „nepřípustné rozšíření taxativně stanovených výpovědních důvodů na straně zaměstnavatele“.

Jak argumentoval zaměstnavatel

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že je třeba brát v úvahu, že k provedení jakékoliv kontroly je potřebná součinnost kontrolovaného a že žalobkyně ji neposkytla, aniž by bylo významné, jakým způsobem neposkytnutí součinnosti proběhlo. Má za to, že podstata porušení povinnosti podle ust. § 301a zákoníku práce spočívá v tom, že žalobkyně svým jednáním, resp. nečinností, zabránila provedení kontroly vůbec. Zaměstnavatel trval na tom, že nebyl povinen při kontrole podrobně zkoumat, „ve kterém bytě činžovního domu na udané adrese žalobkyně bydlí, kterou poštovní schránku užívá“, popřípadě „zvonit na náhodně zvolené neoznačené zvonky“, protože „žalobkyni prostě na tomto místě z důvodů na straně žalobkyně nezastihl“.

Znemožnila-li žalobkyně provedení kontroly dodržování povinností, jejichž porušení „je sankcionováno možností podání výpovědi“, musí být podle názoru „posuzována stejně, jako by jí toto porušení bylo kontrolou prokázáno“. Ze skutečnosti, že žalobkyni nebyly povoleny vycházky, žalovaný dovozuje, že žalobkyně porušila povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu.

Právní úprava výpovědi

Podle ust. § 50 odst. 2 zákoníku práce vám zaměstnavatel může dát výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce. Podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce může dát výpověď, porušíte-li zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a zákoníku práce.

Podle ust. § 301a zákoníku práce jste v době prvních 14 kalendářních dnů (a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů) trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce (zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah vycházek).

Zatímco vy můžete dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu (srov. ust. § 50 odst. 3 zákoníku práce), zaměstnavatel smí přistoupit k rozvázání pracovního poměru výpovědí – jak vyplývá z ust. § 50 odst. 2 zákoníku práce – jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 52 zákoníku práce. Kdyby dal výpověď z jiného důvodu, jde bez dalšího o důvod neplatnosti tohoto pracovněprávního úkonu.

K rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce může zaměstnavatel přistoupit, jestliže jste zvlášť hrubým způsobem porušili „jinou“ povinnost, než je ta vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci [srov. § 52 písm. g) zákoníku práce], tj. povinnost, která nepatří mezi povinnosti vyplývající z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a která je stanovena v ust. § 301a zákoníku práce. Touto povinností je v době prvních 14 kalendářních dnů dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanovený dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), v rozsahu vyplývajícím z ust. § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění.

Porušení režimu dočasně práce neschopného

Režim dočasně práce neschopného pojištěnce porušíte ve smyslu ustanovení § 301a zákoníku práce tehdy, nezdržujete-li se v místě, které jste sdělili lékaři, nebo v místě, do něhož jste změnili svůj pobyt v době pracovní neschopnosti s předchozím souhlasem lékaře [změnu místa pobytu z důvodu pobytu v cizině může lékař povolit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění, o nějž musíte požádat, a předchozí souhlas ošetřujícího lékaře se nevyžaduje, jde-li o změnu místa pobytu v souvislosti s poskytováním lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče; změnu místa pobytu musíte oznámit „písemně nebo jinak prokazatelně“ zaměstnavateli (srov. ust. § 56 odst. 3 a 5 zákona o nemocenském pojištění)], nebo nedodržujete-li rozsah a dobu vycházek (srov. ust. § 56 odst. 4 a 6 zákona o nemocenském pojištění).

Pokud porušíte tyto povinnosti, jde o důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce, jen jestliže bylo toto porušení z vaší strany zaviněno a jen jedná-li se o porušení „zvlášť hrubým způsobem“. Porušení těchto povinností může být též – se zřetelem na závažnost jejich porušení – důvodem ke snížení nebo neposkytnutí náhrady mzdy nebo platu v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti; to však neplatí, byla-li pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného dána výpověď podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce (srov. ust. § 192 odst. 5 zákoníku práce). Porušíte-li jako dočasně pracovně neschopní jinou povinnost než tu zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah vycházek, nemůže s vámi být z toho důvodu rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce a ani vám nemůže být snížena, popřípadě vůbec neposkytnuta náhrada mzdy nebo platu.

Kontrola práce neschopného

Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda nemocný pracovník dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů stanovený režim, pokud jde o povinnost stanovenou v § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění (místo pobytu a vycházky a umožnění kontroly dodržování těchto povinností), [srov. ust. § 192 odst. 6 věty první a čtvrtou zákoníku práce a ust. § 65 odst. 2 písm. c) zákona o nemocenském pojištění].

Ust. § 64 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění pak nařizuje pojištěnci, který je dočasně práce neschopný, umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a v rozsahu uvedeném v ust. § 65 odst. 2 písm. c) též zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu a poskytnout součinnost (zejména označit místo pobytu, aby bylo možné tuto kontrolu provést). Při této kontrole musíte také prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti.

ust. § 192 odst. 6 věty první a čtvrté zákoníku práce, ust. § 64 odst. 1 písm. b) a § 65 odst. 2 písm. c) zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, byl povinen v době od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti umožnit zaměstnavateli kontrolu a poskytnout součinnost. Vzhledem k tomu, že tato povinnost nepatří mezi povinnosti pracovníka uvedené v ust. § 301a zákoníku práce, nemůže být její porušení – a to ani zvlášť hrubým způsobem – důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce, kterou zaměstnavatel může dát zaměstnanci jen pro porušení povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem.

Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že okolnost, že zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, v době od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti neoznačil místo pobytu, nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce.

Verdikt NS ČR

V projednávané věci žalovaný spatřoval důvod k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce v tom, že žalobkyně neumožnila kontrolu dodržování režimu a neposkytla součinnost k provedení kontroly. Vzhledem k tomu, že neoznačení místa pobytu zaměstnance nepředstavuje – jak vyplývá z výše uvedeného – porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce a že proto nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, je závěr soudů, že výpověď, kterou dal žalovaný žalobkyni dopisem ze dne 19. 9. 2012, je neplatná, v souladu se zákonem.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaného zaměstnavatele zamítl.