Kdy musíte v práci předložit výpis z rejstříku trestů?

Váš zaměstnavatel o vás nemusí vědět všechno. To za určitých podmínek platí, i pokud jste byli odsouzeni za trestný čin.

Pracovníci nejsou vždy povinni informovat zaměstnavatele o svém odsouzení za trestný čin. To za podmínky, že se na ně podle zákona hledí, jako by nebyli odsouzeni.

Zákon myslí na vaše soukromí, praxe je ale jiná

Zaměstnavatel po vás nesmí vyžadovat informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a s pracovním poměrem nebo s právními vztahy založenými dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vyžadovat nesmí ani informace o vaší trestněprávní bezúhonnosti.

To neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, kterou máte vykonávat, a je-li tento požadavek přiměřený. Nebo také v případech, kdy to stanoví zákoník práce nebo zvláštní právní předpis. Takové informace o vás nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob.

Takhle to aspoň říká zákoník práce ve svém ust. § 316 odst. 4 písm. h). V praxi však v rozporu s tímto pravidlem a obvykle i nadbytečně zaměstnavatelé výpis z rejstříku trestů vyžadují téměř vždy a skoro u každého přijímaného zaměstnance. A to i když pro to není žádný vážný důvod.

Z uvedeného zákonného pravidla přitom vyplývá, že zaměstnavatel od vás může vyžadovat informaci o trestněprávní bezúhonnosti – není-li tento požadavek stanoven právním předpisem – jen v případě, že je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce a pokud je tento požadavek vzhledem k okolnostem přiměřený.

Kdy je zaměstnanec bezúhonný?

Zaměstnanec je trestněprávně bezúhonný, jestliže nebyl nikdy odsouzen za trestný čin. Za trestněprávně bezúhonného je třeba zaměstnance považovat též v případě, kdy sice byl v minulosti odsouzen za trestný čin, kdy ale zákon stanoví, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.

Tak je tomu v případě zahlazení odsouzení (ust. § 106 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), v případě, že bylo vysloveno, že se zaměstnanec odsouzený k trestu odnětí svobody s jeho podmíněným odkladem osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil (ust. § 83 odst. 4 trestního zákoníku), a v případě vykonání některých uložených trestů:

  • dle ust. § 65 odst. 2 trestního zákoníku: Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno; 
  • dle ust. § 69 odst. 4 trestního zákoníku: Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno; 
  • nebo dle ust. § 74 odst. 2 trestního zákoníku: Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Účelem zahlazení odsouzení, popřípadě vzniku fikce zahlazení ze zákona, je umožnit pachateli, aby při splnění určitých podmínek byly odstraněny nepříznivé důsledky jeho odsouzení, které přetrvávají i po výkonu trestu a které by mu mohly ztěžovat uplatnění v dalším životě, včetně uplatnění v práci.

Za tímto účelem se ve výpisu z Rejstříku trestů, který se vydává na písemnou žádost fyzické osoby, jíž se výpis týká, a kterým tato osoba zpravidla prokazuje svou trestněprávní bezúhonnost, uvádějí jen ta odsouzení, ohledně nichž se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen (ust. § 11 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů).

Čtěte také: Chcete učit? Čistý rejstřík nestačí, nesmíte ani točit porno

Zamlčené zahlazené odsouzení bez právních následků

Z uvedeného vyplývá, že – nemá-li být zmařen účel zahlazení odsouzení, popřípadě vzniku fikce zahlazení ze zákona – nejste povinni informovat zaměstnavatele o svém odsouzení za trestný čin, jestliže se na vás podle zákona hledí, jako byste nebyli odsouzeni. V takovém případě zaměstnavatel ani není oprávněn od vás takovou informaci vyžadovat.

Neinformoval-li proto v případě, který řešil Nejvyšší soud ČR pod spis. zn. 21 Cdo 2005/2014 a uzavřel svým rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, zaměstnanec pravdivě zaměstnavatele o takovém svém odsouzení, nemohl jej tím uvést v omyl, jak tvrdil jeho zaměstnavatel, jenž by mohl být důvodem neplatnosti právního úkonu, který zaměstnavatel učinil (a který by neučinil, jestliže by mu uvedená skutečnost byla známa).

Pracovní smlouva proto není neplatná pro omyl zaměstnavatele, pokud mu zaměstnanec nesdělil pravdivou informaci o svém odsouzení za trestný čin, jestliže se na něj podle zákona hledí, jako by nebyl odsouzen.