Hlavní navigace

Kdy máte nárok na tuzemské i zahraniční stravné?

15. 9. 2011
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Na konkrétních příkladech vám ukážeme, kdy vám vzniká při služební cestě nárok na stravné v českých korunách i v cizí měně zároveň.

Za zahraniční pracovní cestu (tedy služební výjezd, na nějž vás vyslal zaměstnavatel k plnění pracovních úkolů mimo území České republiky) vám náleží od zaměstnavatele nejenom zahraniční stravné, ale též stravné jako při tuzemské pracovní cestě. Při zahraniční pracovní cestě může dojít k souběhu nároků na zahraniční stravné (stravné stanovené v cizí měně) a tuzemské stravné v českých korunách.

Za tuzemskou část takové cesty vám přísluší stravné určené podle pravidel a ve výši, kterou jsme si přiblížili již dříve po valorizaci sazeb pro rok 2011, tedy stravné, jehož úroveň se určuje podle doby trvání příslušné cesty v kalendářním dni v tuzemsku.

Výhoda pro dvoudenní cesty

Výjimka je možná v případě pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů, kdy je možno upustit od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni, je-li to pro zaměstnance výhodnější (viz zmocnění pro zaměstnavatele k takovému postupu v ust. § 163 odst. 4 zákoníku práce). Je ovšem třeba dát pozor na to, že se vztahuje pouze na dvoudenní pracovní cesty.

Příklad:

Zaměstnanec odjel na tuzemskou pracovní cestu v 18.00, vrátil se druhý den v 11.00. Pracovní cesta tak trvala celkem 17 (6 + 11) hodin, tedy déle než 12 hodin, avšak méně než 18 hodin. Pokud takto budeme počítat stravné dohromady za oba 2 dny, zaměstnanec má nárok na nejméně 95 Kč. Pokud však budeme počítat každý den zvlášť, odděleně stravné za 1. den a za 2. den, tak bude stravné činit nejméně 2×63 Kč (v sazbě za pracovní cestu trvající 5 až 12 hodin) čili nejméně 126 Kč. Výhodnější pro zaměstnance, a proto správné, je počítání stravného za oba dny odděleně.

Naopak pokud zaměstnanec odjede v 19.30 hodin a vrátí se druhý den v 10.00 hodin, bude pro zaměstnance výhodnější, a proto správné, počítat stravné za oba dva dny dohromady. Při odděleném počítání za 1. den cesty v délce 4,5 hodin nárok na stravné nevzniká, za 2. den cesty v délce 10 hodin náleží stravné nejméně ve výši 63 Kč. Pokud budeme počítat oba 2 dny dohromady, pak pracovní cesta trvala celkem 14,5 hodiny, zaměstnanci náleží stravné ve výši nejméně 95 Kč (v sazbě pro pracovní cestě trvající déle než 12, avšak méně než 18 hodin).

Naproti tomu jednodenní tuzemské cesty se posuzují vždy samostatně, i když jich případně zaměstnanec vykoná několik v jednom kalendářním dnu. Více: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech

Tuzemské i zahraniční stravné v intervalech podle délky trvání pracovní cesty

Trvá-li doba strávená mimo území ČR méně než 1 hodinu v kalendářním dni, pak se zahraniční stravné neposkytuje (viz ust. § 170 odst. 3 zákoníku práce). Je-li však taková zahraniční část pracovní cesty v daném kalendářním dni kratší než 1 hodinu, připočítává se doba trvání zahraniční cesty k době trvání tuzemské části pracovní cesty (viz ust. § 170 odst. 4 zákoníku práce). Takový krátký časový úsek pracovního pobytu v zahraničí tedy může v některých případech ovlivnit (zvýšit) úroveň tuzemského stravného nebo založit nárok na něj.

Příklad:

Trochu složitější resp. odlišnější v praxi je to se zahraniční pracovní cestou při použití letadla s mezipřistáním v tuzemsku. Až dosud dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně (tedy zahraniční stravné) je doba přechodu státní hranice České republiky, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, a v případě letecké přepravy doba odletu a příletu letadla (viz ust. § 154 věty druhé zákoníku práce). 

Podle legislativně připravované novely zákoníku práce, která má nabýt účinnosti 1. ledna 2012 (text předlohy najdete na webu Poslanecké sněmovny, obecnější informace o novele na Měšec.cz), dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně bude, pokud jde o leteckou přepravu, (jednoznačně až) doba odletu z České republiky a (už) doba příletu do České republiky. 

Jestliže tedy zaměstnanec poletí na trase Ostrava – Praha – Londýn, bude dobou přechodu státní hranice České republiky až odlet letadla z Prahy (část letu na trase Ostrava – Praha bude součástí tuzemské části zahraniční pracovní cesty), zatímco dosud byl možný výklad jednak stejný, jaký bude ten jednoznačný po novele, ale také ten, že zahraniční pracovní cesta započala již odletem z Ostravy.

Výše tuzemského stravného se poskytuje ve třech rozdílných úrovních v závislosti na délce jejího trvání v kalendářním dni – podle toho, zda trvá 5 až 12 hodin, nebo déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, nebo trvá-li déle než 18 hodin (viz ust. § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1 zákoníku práce), ačkoliv není vyloučeno, aby stravné bylo poskytováno i ve čtvrtém případě, tedy trvá-li pracovní cesta 5 a méně hodin (viz ust. § 176 odst. 3 zákoníku práce). 

Tuzemské i zahraniční stravné se počítá samostatně, až na jednu výjimku

Výše zahraničního stravného se stanoví za každý kalendářní den podle celkové doby, kterou jste strávili v zahraničí. Záleží, zda doba strávená mimo území ČR trvá déle než 12 hodin, nebo déle než 6 hodin, nejvýše však 12 hodin, anebo 6 hodin a méně, avšak aspoň 1 hodinu (viz ust. § 170 odst. 3 zákoníku práce). I zahraniční pracovní cesty jsou tedy rozděleny do 3, resp. 4 kategorií, pokud počítáme i pracovní pobyt v zahraničí kratší než 1 hodinu. Více: V roce 2011 dostanete v zaměstnání vyšší diety

Uskutečníte-li v průběhu jednoho kalendářního dne více než jednu zahraniční pracovní cestu, stanoví se zahraniční stravné podle součtu dob strávených při obou pracovních cestách tento den v zahraničí.

Příklad:

Stavební firma z ČR si z tuzemska dováží materiál na stavbu realizovanou v SRN, nedaleko za státní hranicí mezi oběma zeměmi, zaměstnanci – řidiči proto vykonají během své pracovní směny 2 nebo 3 zahraniční pracovní cesty, každá trvá zhruba 1,5 hodiny. Zaměstnanec se tedy pohybuje na zahraniční pracovní cestě 3 nebo 4,5 hodiny. Nárok na zahraniční stravné mu ovšem v obou případech vzniká stejný, a to ve výši ¼ denní sazby zahraničního stravného, uplatňované trvá-li doba strávená mimo území České republiky 6 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, tedy ¼ z 45,–- EUR čili 11,25 EUR.

skoleni_15_4

Do tohoto součtu dob se ale nezahrnuje doba strávená v kalendářním dni při takové zahraniční pracovní cestě, která v kalendářním dni trvala v zahraničí méně než 1 hodinu. Tato doba se, zopakujme, totiž připočítává k době trvání tuzemské části této pracovní cesty v daném kalendářním dni. To je také jediný případ, kdy se doba strávená na pracovní cestě v tuzemsku a v zahraničí pro účely stravného sčítá. V ostatních případech na tuzemské stravné nemá doba strávená v zahraničí žádný vliv, stejně tak jako doba strávená při pracovní cestě v tuzemsku nemá žádný vliv na zahraniční stravné. Čtěte také: Co všechno vám musí zaměstnavatel zaplatit na pracovní cestě?

Použitá literatura: Kombinace tuzemského a zahraničního stravného, Verlag Dashöfer, 28. 7. 2011; Salačová, M.: Odchylný výpočet stravného – tuzemské i zahraniční pracovní cesty, PaM č. 9/2011, Poradce s.r.o.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).