Spočítejte si...

Zavřít

Kdy a jak můžete odstoupit od cestovní smlouvy pro změnu podmínek zájezdu?

Nenechte se připravit o peníze za zájezd, pokud nehodláte akceptovat změnu jeho termínu či jiných podmínek.

Je-li cestovní kancelář donucena z objektivních důvodů změnit podmínky cestovní smlouvy, musí o tom co nejrychleji uvědomit zákazníka, aby mu umožnila přijmout pro něj vhodné rozhodnutí, a za tím účelem mu může navrhnout změnu cestovní smlouvy.

Zákazník má právo rozhodnout se, zda bude se změnou souhlasit, nebo zda od smlouvy odstoupí. Zákon proto ukládá cestovní kanceláři, aby zákazníkovi určila lhůtu, v níž jí má své rozhodnutí sdělit. Čtěte také: Nenechte se jako cestující oškubat

Marné uplynutí lhůty k provedení volby, bez odezvy ze strany zákazníka, má za následek vznik nevyvratitelné domněnky, že s navrženou změnou cestovní smlouvy zákazník souhlasí.

Předpokladem nevyvratitelné domněnky souhlasu zákazníka je ovšem okolnost, že cestovní kancelář lhůtu k přijetí návrhu na změnu smlouvy zákazníkem určila.

Lhůta, jejíž délka není určena, nemůže uplynout a tedy ani nemůže nastat nevyvratitelná domněnka souhlasu zákazníka s navrženou změnou cestovní smlouvy.

Tak uzavřel ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 4718/2009, ze dne 31. 5. 2012, Nejvyšší soud ČR. Zákazník proto může od smlouvy odstoupit i později než do 5 dnů po vyrozumění.

Skutkový základ sporného případu

Žalovaný jako provozovatel cestovní kanceláře a žalobkyně jako klientka uzavřeli dne 22. 1. 2007 cestovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal zajistit žalobkyni a členům její rodiny zájezd na ostrov Korfu s ubytováním ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou a se stravováním ve formě snídaně, v termínu od 11. 8. 2007 do 22. 8. 2007 za celkovou cenu 35 620 Kč.

Žalobkyně byla seznámena se smluvními podmínkami, jejichž součástí je i úprava odstupného pro případ odstoupení klienta od cestovní smlouvy. Dne 30. 7. 2007 se žalobkyně telefonicky zajímala o pokyny před odletem, a při té příležitosti jí byla oznámena změna termínu odletu na den 10. 8. 2007 v 6 hodin ráno.

Potvrzení těchto údajů žalobkyně požadovala ještě formou e-mailu dne 31. 7. 2007, přičemž jí žalovaný dne 1. 8. 2007 sdělil nový termín zájezdu, tj. od 10. 8. 2007 do 21. 8. 2007, čas odletu, jeho označení, typ letadla a údaje o příletu.  Čtěte také: Práva cestujících budou větší, musíme si ale počkat

Dne 6. 8. 2007 se žalobkyně dožadovala podrobných pokynů k zájezdu, a na to dne 7. 8. 2007 ve 14.09 hodin obdržela e-mailovou poštou podrobnější informace ohledně zájezdu, kopie letenek a voucheru.

Dne 8. 8. 2007 zaslala žalobkyně na adresu cestovní kanceláře písemné odstoupení od cestovní smlouvy. Důvody odstoupení spatřovala v porušení smluvních povinností žalovaným, konkrétně v jednostranné změně termínu zájezdu (původně od 11. 8. 2007 do 22. 8. 2007, nově od 10. 8. 2007 do 21. 8. 2007) a v nesplnění včasné informační povinnosti podle ust. § 852d zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; současně požádala o vrácení zaplacené ceny zájezdu, které se následně domáhala soudní cestou.

Jak rozhodovaly soudy?

Soud prvního stupně i soud odvolací zákaznici vyhověl, jejich právní závěry sice nebyly totožné, ale u obou dosáhla žalobkyně úspěchu. Žalovaný si proto podal dovolání, kterým zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zaplacené ceny zájezdu, neboť důvodně odstoupila od cestovní smlouvy poté, co neakceptovala její navrhovanou změnu.

Prosazuje názor, že byla-li žalobkyni nejpozději 1. 8. 2007 potvrzena informace, že počátek zájezdu se mění a posouvá z původně 11. 8. 2007 na 10. 8. 2007 a konec z původně 22. 8. 2007 na 21. 8. 2007, přičemž od smlouvy odstoupila až 8. 8. 2007, uplatnila své právo po uplynutí 5 denní lhůty, a proto nastala nevyvratitelná domněnka, že s navrženou změnou cestovní smlouvy souhlasila.

Uvedené pak podle něj znamená, že mohla odstoupit od smlouvy jen podle ust. § 852g odst. 1 občanského zákoníku a § 852h odst. 1 občanského zákoníku a že žalovanému svědčí právo na odstupné podle ust. § 852b odst. 2 písm. b) občanského zákoníku a bodu 7. „všeobecných a záručních podmínek pro účast na zájezdech“, které tvoří součást cestovní smlouvy.

Takže cestovní kancelář se vlastně domnívala, že by zákaznice měla platit jí a ne naopak.

Právní úprava a posouzení případu Nejvyšším soudem ČR

Podle ust. § 852e odst. 1 občanského zákoníku je-li cestovní kancelář nucena z objektivních důvodů před zahájením zájezdu změnit podmínky smlouvy, může navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy. Pokud navrhovaná změna cestovní smlouvy vede i ke změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena. 

Podle ust. § 852e odst. 2 občanského zákoníku navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní smlouvy podle odstavce 1, má zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí.

Pokud zákazník ve lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí být kratší než 5 dnů od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy neodstoupí, má se za to, že s její změnou souhlasí. 

Podle ust. § 852h odst. 2 občanského zákoníku je-li důvodem odstoupení zákazníka od cestovní smlouvy porušení povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo nedojde-li k uzavření nové cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 občanského zákoníku, je cestovní kancelář povinna bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi vše, co od něho obdržela na úhradu ceny zájezdu podle zrušené cestovní smlouvy, aniž by byl zákazník povinen platit cestovní kanceláři odstupné. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno. 

Je nepochybné, že změna termínu zájezdu je změnou cestovní smlouvy podle ust. § 852e občanského zákoníku, která musí být provedena kvalifikovanou formou (tj. písemně), přičemž se zřetelem k obligatorní formě cestovní smlouvy (ust. § 40 odst. 1 a 2, § 46 odst. 1, § 852b odst. 1 občanského zákoníku) je vyloučeno, aby k takové změně došlo konkludentně.

Jak se podává ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, žalovaný oznámil změnu smlouvy dne 1. 8. 2007 bez toho, že by určil lhůtu, ve které se k navrhované změně (termínu konání zájezdu) má žalobkyně vyjádřit ať již tak, že návrh akceptuje nebo tak, že od smlouvy odstupuje. 

Obecně platí, že zákazník může kdykoli od cestovní smlouvy odstoupit (ust. § 852g odst. 1 věta prvá občanského zákoníku).

Důsledky odstoupení se ovšem se zřetelem k jeho důvodům liší, pokud jde o vznik povinnosti cestovní kanceláře vrátit zaplacenou cenu zájezdu (ust. § 852h odst. 1 a 2 občanského zákoníku) a o vznik povinnosti zákazníka uhradit cestovní kanceláři odstupné podle ust. § 852b odst. 2 písm. b) občanského zákoníku (ust. § 852h odst. 1 občanského zákoníku). 

Je-li cestovní kancelář donucena z objektivních důvodů změnit podmínky cestovní smlouvy, musí o tom co nejrychleji uvědomit zákazníka, aby mu umožnila přijmout pro něj vhodné rozhodnutí, a za tím účelem mu může navrhnout změnu cestovní smlouvy.

Zákazník má právo rozhodnout se, zda bude se změnou souhlasit, nebo zda od smlouvy odstoupí. Zákon proto ukládá cestovní kanceláři, aby zákazníkovi určila lhůtu, v níž jí má své rozhodnutí sdělit. Marné uplynutí lhůty k provedení volby, bez odezvy ze strany zákazníka, má za následek vznik nevyvratitelné domněnky, že s navrženou změnou cestovní smlouvy zákazník souhlasí. 

Lhůta musí být zřejmá

Předpokladem těchto právních důsledků (existence nevyvratitelné domněnky) je ovšem podle ust. § 852e odst. 2 občanského zákoníku okolnost, že cestovní kancelář lhůtu k přijetí návrhu na změnu smlouvy žalobkyni určila. Je-li z ust. § 852e odst. 2 občanského zákoníku zřejmý okamžik, od něhož tato lhůta běží (…od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi…), musí cestovní kancelář určit její délku, neboť tím zároveň vymezuje její konec.

Lhůta, jejíž délka nebyla určena, nemohla uplynout a tedy ani nemohla nastat nevyvratitelná domněnka souhlasu žalobkyně s navrženou změnou cestovní smlouvy. Žalovaný se mýlí, má-li zato, že délka lhůty pro přijetí návrhu změny cestovní smlouvy je pětidenní a vyplývá přímo z § 852e odst. 2 občanského zákoníku.

Citované ustanovení zakládá oprávnění cestovní kanceláře určit její délku, která jen nesmí být kratší než 5 dnů, a limituje ji v tom směru, že běh takto určené lhůty začíná okamžikem doručení návrhu na změnu smlouvy zákazníkovi. Minimální délka lhůty je stanovena proto, aby zákazník měl dostatek času si navrhovanou změnu promyslet a zvolit pro sebe nejvhodnější řešení (akceptovat ji nebo od smlouvy odstoupit); nejde o zákonem určenou pětidenní lhůtu, nýbrž o lhůtu, jejíž délku je oprávněn určit na základě zákonného zmocnění jeden z účastníků smluvního vztahu.

Je pochopitelné, že v případě výslovného souhlasu zákazníka s navrženou změnou cestovní smlouvy nebo nastalé domněnky souhlasu může zákazník od smlouvy odstoupit jen podle ust. § 852g odst. 1 a § 852h odst. 1 občanského zákoníku s povinností zaplatit cestovní kanceláři odstupné podle smlouvy [§ 852b odst. 2 písm. b) občanského zákoníku].

Jinak je tomu ovšem v situaci, kdy odstupuje zákazník pro neakceptovatelnou změnu cestovní smlouvy (ust. § 852e odst. 2 občanského zákoníku) na základě ust. § 852h odst. 2 občanského zákoníku. Protože v souzené věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně s navrženou změnou cestovní smlouvy písemně souhlasila, ani že byla splněna podmínka, s níž zákon spojuje vznik nevyvratitelné domněnky jejího souhlasu, je žalovaný povinen vrátit (vyplatit) částku připadající na plnění, které mu žalobkyně podle cestovní smlouvy dosud zaplatila, jeho dovolání bylo zamítnuto.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 7. 2012 14:41