Kdo určuje, kolik se „vytiskne“ peněz?

Jak funguje český bankovní systém v čele s centrální bankou? Kam až sahají její pravomoci a proč je tak důležitá její nezávislost?

V České republice existuje jeden správní úřad, který zaměstnává sedm lidí, kteří sami rozhodují o svých mzdách a požitcích. Každý z těchto sedmi vysoce kvalifikovaných pracovníků za svou práci pobírá v průměru 170 tisíc korun čistého měsíčně. Tito lidé nesmějí přijímat ani žádat žádné pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů, ani od jakéhokoliv jiného subjektu. I když se jedná o správní úřad zřízený státem, nejsou jeho zaměstnanci placeni z peněz daňových poplatníků, jsou placeni z výnosu činnosti jejich úřadu. Pokud by se těchto sedm lidí začalo rozhodovat pod jakýmkoliv tlakem, mělo by to dopad na hospodaření každého, kdo používá českou korunu. Čtěte také: Den, kdy český stát zkrachoval

Bankovní rada České národní banky

Do rukou sedmi občanů ČR, tvořících bankovní radu České národní banky (ČNB), jsou zákonem svěřeny jedinečné pravomoci. Dopady rozhodnutí Bankovní rady působí mnohdy skrytě, nemusí být na první pohled viditelné, přesto ovlivňují leccos. Rozhodnutí bankovní rady dopadají na bedra hospodaření domácností i firem, předurčují a ovlivňují, zda úvěry budou dostupné a levné nebo třeba zda levné úvěry způsobí, že ceny nemovitostí vyšplhají do velkých výšin. Podobné téma: Kdy narazí státní finance do zdi?

Bankovní rada je nejvyšší řídící orgán ČNB, úřadu, který stojí v čele českého bankovního systému. Podle Zákona o ČNB členy bankovní rady jmenuje a odvolává prezident republiky. Bankovní rada je tvořena jedním guvernérem, dvěma viceguvernéry a dalšími čtyřmi členy. Svá rozhodnutí bankovní rada přijímá prostou většinou hlasů, v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího guvernéra nebo viceguvernéra.

Členem bankovní rady může být jmenován na šest let vysokoškolsky vzdělaný občan ČR, který je „v měnových záležitostech a v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností.“ Členství v bankovní radě není trafikou na doživotí, podle zákona nesmí nikdo zastávat funkci člena bankovní rady více než dvakrát. Zákon také stanovuje, že se členem bankovní rady nesmí stát poslanec, člen vlády, nesmí to být osoba podnikající nebo sedící v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech jiných bank a podnikatelských subjektů.

Česká národní banka a její cíle

Zákon o České národní bance (ČNB) ustanovuje, že centrální banka  je ústřední bankou České republiky, že je to veřejnoprávní subjekt, správní úřad.  Správní úřad centrální banky spravuje námi používanou měnu, českou korunu. Čtěte také: Na státní dluh každý přispívá dvacetikorunou­ denně

V moci tohoto úřadu je měnová politika, vydávání bankovek a mincí, řízení peněžního oběhu, platebního styku a zúčtování bank, i vykonávání dohledu nad finančním trhem. Na první pohled viditelným projevem působení ČNB je vydávání bankovek a mincí. Tyto musí být tisknuty a raženy, do oběhu nevydané bankovky a mince musí být chráněny a uschovány, opotřebované neplatné a vyřazené bankovky a mince musí být zlikvidovány, stejně jako tiskové desky a razidla. Vedle tohoto viditelného projevu je v rukou centrální banky tzv. měnová politika, která může hospodářství ovlivňovat podobně jako hospodářská politika ovlivňovaná vládou.

Zákon ukládá, že hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu, což představuje nejasně a nekonkrétně stanovené omezení toho, že nelze „vytisknout“ libovolné množství peněz. Není-li tento hlavní cíl dotčen, má úřad centrální banky podporovat „obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.“

Inflace a cílování inflace

Když se do ekonomiky dostane zvýšené množství peněz a tyto peníze jsou také utráceny, nastává cenová inflace. V mnoha zemích doby nedávno minulé bylo umožněno masám občanů dosáhnout na levné hypotéční úvěry, což vedlo k tomu, že nemovitosti začaly být ve velkých množstvích poptávány. Vysoká koupěschopná poptávka a omezené množství nemovitostí k prodeji vedly k růstu cen a nafouknutí cenové bubliny. Nyní, když se ukazuje, že množství dodatečně poskytnutých úvěrových peněz v podobě hypotéčních úvěrů je neudržitelné, cenová bublina splaskává. Lidé nedosáhnou na hypotéční úvěry, množství úvěrových peněz i koupěschopná poptávka se snižuje. Čtěte také: Den, kdy se peníze staly bezcennými

V soudobém pojetí je úřadem mnoha centrálních bank za cenovou stabilitu považován stav, kdy ceny měřené indexem spotřebitelských cen porostou o stanovený cíl. Komplikací je, že index spotřebitelských cen měří jen vybraný košík zboží a služeb, a tento některé položky nezohledňuje vůbec. A tak třeba když v dobách nedávno minulých cena vlastního bydlení vyšplhala do velkých výšin, úředník centrální banky mohl namítnout, že vlastní bydlení je investicí, a ta není tím druhem cenové inflace, který ho zajímá.

Zajímavostí je, že v režimu cílování inflace není žádoucí, aby ceny klesaly, nebo aby byly stabilní. Má-li inflace měřená indexem spotřebitelských cen tendenci klesat, úřad centrální banky cílující inflaci se snaží podpořit poskytování úvěrů, například snižováním úrokových sazeb.

Anketa

Jakou míru inflace považujete za přiměřenou?

Výjimečné postavení centrální banky

Centrální banka je nezávislá, členové bankovní rady ze zákona nesmějí přijímat ani žádat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu.  Vláda a ČNB se vzájemně informují o zásadách a opatřeních dotýkajících se hospodářské a měnové politiky.

Česká národní banka plní poradní funkce vůči vládě v záležitostech měnově politické povahy a finančního trhu. Zasedání bankovní rady se může zúčastnit s hlasem poradním ministr financí nebo jiný pověřený člen vlády. Naopak guvernér ČNB nebo jím určený viceguvernér je oprávněn účastnit se s hlasem poradním schůze vlády. K záležitostem dotýkajícím se působnosti centrální banky se ČNB také vyjadřuje a zaujímá k nim stanovisko.

Takové uspořádání odpovídá představě, že nezávislost úřadu centrální banky zabrání toho, aby byly nezřízeně emitovány další nekryté peníze, které by mohli politici použít na financování v očích voličů žádoucích výdajů. Vydávání nekrytých peněz bylo v historii již mnohokrát zneužito, čím více nekrytých peněz bylo vydáno, tím větší cenová inflace nebo hyperinflace vypukla (typické pro období válek). Čtěte také: Zvyšovat daně, provádět škrty nebo se dlouhodobě zadlužovat?

Jak se množí peníze v bankovním systému

Česká národní banka je správní úřad zřízený státem, který stojí v čele bankovního systému. Lidé a podnikatelé, kteří potřebují využívat bankovních služeb, se v dnešním systému neobracejí na tento úřad nebo jeho pobočky, ale využívají služeb poskytovanými soukromými obchodními bankami.

Obchodní banky, ať už to jsou banky, pobočky zahraničních bank nebo spořitelní a úvěrní družstva, jsou do finančního systému zapojeny podnikáním na vlastní účet. Jejich snahou je díky poskytování svých služeb vytvářet zisk, jednou z hlavních příležitostí k výdělku je poskytování úvěrů. Obchodní banka potřebuje co nejlevněji získat peníze vkladatelů a v jejím zájmu je tyto peníze za co největší úrok někomu půjčit.

Na všech účtech, které nějaká obchodní banka spravuje, jsou nějaké zůstatky, a celkový úhrn těchto zůstatků představuje sumu, kterou může tato banka půjčit někomu jinému. Jedinou podmínkou toho, že všechny vklady může obchodní banka rozpůjčovat je, že musí udržovat jistou povinnou minimální rezervu. Výši povinné minimální rezervy stanovuje úřad centrální banky a obchodní banka musí tyto prostředky banka neustále udržovat na účtu vedeném bankou centrální.

Soukromá obchodní banka tak může rozpůjčovat jak vklady termínované, tak vklady na viděnou. Tak třeba některá obchodní banka může získat nové klienty tím, že jim bezplatně povede jejich účty. Pokud třeba bude na zůstatcích všech klientů v průběhu času průměrně milion korun, má banka krytí pro úvěry ve výši 980 tisíc Kč. Na účtu u banky centrální musí banka mít jako povinnou minimální rezervu neustále uloženo 20 tis. Kč, zbývajících 980 tisíc může rozpůjčovat. Může je rozpůjčovat i přes to, že se jedná o vklad na viděnou, které si může jejich majitel kdykoliv vybrat. Student ekonomie by u zkoušky v této souvislosti hovořil o „peněžní multiplikaci“ a „bankovnictví v systému částečných rezerv.“ Bankovnictví částečných rezerv je uznáváno a používáno po celém světě, existují i kritici, kteří poukazují na z podstaty tohoto sytému vrozenou nestabilitu. Čtěte také: Elektronické viněty, tunel letošního roku

K tomu aby soukromá obchodní banka mohla v systému částečných rezerv podnikat, musí splňovat státem stanovené podmínky a chovat se v souladu s těmito podmínkami. Dohled nad finančními institucemi vykonává právě úřad centrální banky, v jehož zájmu je, aby byla finanční stabilita udržena.

Není tedy tak úplně pravda, že veškeré množství peněz v oběhu a zůstatcích je dáno tím, kolik peněz úřad centrální banky „vytiskne“, množství peněžní zásoby zvyšují i obchodními bankami poskytované úvěry. Z důvodu uplatňování systému částečných rezerv je v oběhu vždy více peněz, než představují centrální bankou vytisknuté bankovky a vyražené mince (přesněji celá měnová báze). Státem zřízený úřad centrální banky může používat nástroje, s jejichž použitím se může snažit množství peněz a poskytnutých úvěrů ovlivňovat. Pokud by třeba ČNB zvýšila úroveň povinných minimálních rezerv, sešlápne brzdu úvěrování a poskytování úvěrů, protože soukromé obchodní banky by musely více držet jako povinné minimální rezervy.

28 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 1. 2016 16:43