Hlavní navigace

Kdo platí sociální pojištění v zemích EU?

23. 2. 2004
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Hrubá mzda není až tak důležitá. Hlavní je, kolik peněz si přineseme domů – čistá mzda. Mnoho lidí netuší, že při hrubé mzdě 20 000 Kč jsou náklady zaměstnavatele díky sociálnímu a zdravotnímu pojištění 27 000 Kč a my odvedeme 2 500 Kč. A navíc ještě daň! Jak je to v zemích EU?

Pro naši potřebu si můžeme rozdělit členské země do 4 skupin – podle výše povinných odvodů, podle vlivu na náklady práce a na úpravu pracovní doby.

Německo, Irsko a Velká Británie

V Německu, Irsku a Velké Británii je platba sociálního pojištění přesunuta především na zaměstnance (strhává se z jeho hrubé mzdy), část sociálního pojištění placená zaměstnavatelem je mnohem nižší (mimo Německa, kde je i podíl sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem vysoký).

Sazba sociálního pojištění je v těchto zemích poměrně vysoká. Země mají ovšem zavedené spodní limity příspěvků, které v zásadě pomáhají krátkým úvazkům – v Německu se neodvádí sociální pojištění při práci do 15 hodin týdně, ve Velké Británii se neodvádí sociální pojištění při mzdě do 81 liber týdně.

Současně jsou zavedeny stropy, které podporují velmi dlouhou pracovní dobu – při práci zaměstnance nad stanovený týdenní počet hodin se z těchto odpracovaných hodin navíc již neodvádí sociální pojištění.

Švédsko, Řecko, Finsko, Portugalsko a Belgie

V těchto zemích je vysoký podíl příspěvků placených zaměstnavateli, zatímco příspěvky placené zaměstnanci jsou mnohem nižší. Nejsou zavedeny žádné spodní limity a neexistují ani žádné horní limity. Nejsou žádná omezení nebo příplatky za přesčasy pro částečné pracovní úvazky zaměstnance pracující po kratší dobu, než kolik činí plný pracovní úvazek.

Zaměstnavatelé platí v těchto zemích stejné příspěvky, bez ohledu na výdělky a rozsah hodin.

Itálie, Francie a Lucembursko

V Itálii, Francii a Lucembursku jsou relativně vysoké příspěvky zaměstnavatelů. Nejsou zavedeny spodní limity napomáhající krátkým úvazkům. Horní limity nejsou natolik významné, aby mohly ovlivnit pracovní dobu.

Státy se snaží zabránit přesčasové práci u částečných pracovních úvazků zaměstnanců, včetně jejího zákazu nebo stropování maximálním rozsahem přesčasových hodin. Pokud je přesčasová práce povolena, je vždy kompenzována příplatkem – i když jisté, ne však časté, výjimky existují.

Ostatní

Rakousko, Dánsko a Nizozemí si udržují střední pozici mezi prvními dvěma skupinami. Dolní limit pro platby sociálního zabezpečení řadí Rakousko částečně do první skupiny.

Ačkoliv v Nizozemí působí současně jak dolní, tak horní limity pro příspěvky do sociálního zabezpečení, dolní limity ovlivňují změny v hodinových nákladech jen nepatrně a strop je nastaven relativně vysoko.

Španělsko je smíšený případ, neboť sdílí nejméně jeden rys se zeměmi v každé z uvedených skupin: horní limit v sociálním zabezpečení, rozumně vysoké příspěvky zaměstnavatelů a přesčasové limity pro částečné pracovní úvazky zaměstnance.

Příspěvky placené zaměstnavateli

Ve všech členských zemích Evropské unie zaměstnavatel přispívá svým zaměstnancům na sociální zabezpečení. V některých případech se tento příspěvek stává významným nemzdovým výdajem a různost těchto výdajů podle rozsahu pracovní doby může podněcovat a odrazovat od zaměstnávání různých skupin zaměstnanců pracujících různý počet pracovních hodin.

Jestliže u částečného úvazku při minimu 18 hodin týdně musí zaměstnavatelé zaplatit 20 % příspěvku na sociální zabezpečení za každou hodinu navíc, je v systému zabudován podnět zaměstnávat zaměstnance v částečném pracovním úvazku v rozsahu 17 hodin a méně.

Když se ovšem neplatí žádné příspěvky do sociálního zabezpečení nad stropem, řekněme 35 hodin týdně, mzdové náklady se zaměstnavateli opět sníží, jakmile pracovník dosáhne 35 hodin. Tento strop podněcuje k využití přesčasů spíše než použití další pracovní doby, po kterou by pracoval jiný pracovník.

Uvedené případy sice nezahrnují další složitosti právní úpravy pracovní doby a kolektivního vyjednávání, ale ukazují, že struktura systému sociálního zabezpečení má dopad na typy zaměstnanců, které firma použije k zajišťování svých služeb.

Ve Velké Británii, Španělsku, Německu, Irsku a Nizozemsku jsou příspěvky zaměstnavatelů omezeny horními a dolními limity. Pouze v Německu, Španělsku a Velké Británii se nepřispívá na zaměstnance s velmi nízkými výdělky.

V Lucembursku a Rakousku jsou sice pro nízkopříjmové skupiny zaměstnanců stanoveny spodní limity, ale zaměstnavatelé navíc přispívají z celkových mzdových nákladů. V Dánsku platí zaměstnavatelé nízké plošné sazby příspěvků na sociální zabezpečení spolu se zaměstnanci, dotujíce příslušný systém z nezdaněných prostředků.

Příspěvky na sociální zabezpečení se v současné době v mnoha členských zemích mění, a to různými směry a s různými dopady. Ve Španělsku se nyní platí příspěvky za všechny zaměstnance, čímž se zrušil dosavadní podnět zaměstnávat zaměstnance na zkrácené pracovní úvazky na méně než 12 hodin týdně.

Ženy a příspěvky do sociálního zabezpečení

Systém odvozených nároků manželů či manželek zaměstnaných osob v Rakousku způsobuje, že ženy přijímají okrajová zaměstnání, která nepodléhají povinnosti přispívat do systému sociálního zabezpečení ani zaměstnavatelem, ani zaměstnancem, aniž by se tím ztrácelo právo na přístup ke zdravotnímu a sociálnímu zabezpečení.

V Německu jednotlivci s odvozenými nároky, což jsou ženy s pracujícími partnery a studenti, mohou vstupovat do částečných pracovních úvazků zaměstnání kratších než 15 hodin týdně nebo s nižším výdělkem měsíčně bez ztráty přístupu k sociálnímu zabezpečení a zdravotní péči.

Příspěvky zaměstnanců

Úroveň příspěvků placených zaměstnanci s nízkými výdělky a zaměstnanci pracujícími po kratší pracovní dobu nepříznivě ovlivňuje vytváření okrajových zaměstnání.

skoleni_15_4

V zaměstnáních, kde zaměstnanci neplatí žádné příspěvky, nemusí být zaměstnanci oprávněni k dávkám podmíněným placením příspěvků, čímž bude jejich čistý výdělek vyšší, než kdyby tyto příspěvky platili.

V zemích, kde manželé či manželky odvozují nároky na sociální zabezpečení z pracovní minulosti svého partnera, nepůsobí podněty přijmout zaměstnání s individuálním nárokem na sociální zabezpečení potud, pokud tyto osoby setrvávají ve společné domácnosti.

Sociální a zdravotní pojištění zaměstnance by měl platit...

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vydané knihy:. Evropská unie v otázkách a odpovědích (2002). Matematika zábavně a hravě (2002) . Sportovní matematika (2004) . Další publikační činnost: . Daně a právo v praxi (Aspi, a.s.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).