Hlavní navigace

Kdo nekrade, okrádá rodinu?

6. 3. 2007
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

V Česku se krade ostošest - v obchodech, vykrádají se byty, chaty, auta, mizí peníze z účtů i vše, co je z kovu a lze to prodat do sběrny surovin. Loni Policie ČR řešila přes 220 tisíc krádeží a jiných majetkových trestných činů. Objasnit se jich podařilo necelou pětinu. Škoda přesáhla 9,1 mld. Kč.

Policie: Krade se méně! Opravdu?

Přinejmenším úvod zprávy, kterou každoročně zveřejňuje Ministerstvo vnitra, může svádět k představám, že se české policii daří s kriminalitou velmi úspěšně bojovat. Pozitivní dojem umocňuje především meziroční srovnání. Vyplývá z něj, že počet trestných činů v Česku klesá a jejich celková objasněnost naopak stoupá. Výrazně nižší je i objem škod způsobených trestnou činností. Naopak vyšší je procento odcizených věcí, které se daří policistům zajistit dříve, než zmizí v nenávratnu.

Policie ČR vloni vyšetřovala o 7,7 % méně krádeží vloupáním a o 1,9 % méně tzv. krádeží prostých než v roce 2005. Například počet krádeží automobilů, resp. dvoustopých motorových vozidel, meziročně poklesl dokonce o 8,2 %. Statistiky trochu kazí jen nárůst kapesních krádeží o 6,4 % a také mírný pokles objasněnosti trestné činnosti v oblasti majetkové kriminality. V roce 2006 se podařilo objasnit 19 % majetkových trestných činů šetřených policií, zatímco v roce 2005 to bylo o 0,9 % víc.

Trestné činy proti majetku: Krádež a zpronevěra – Jaké tresty hrozí při krádeži a zpronevěře? Jak je definována výše škody?

Netroufám si zpochybňovat policejní statistiky, i když se údajně nemá věřit žádné statistice, kterou si sami nezfalšujete (mimochodem zprávu o tomto údajném Churchillově výroku prý rozšířil v rámci německé válečné propagandy její říšský ministr Goebbels). Především je však třeba si uvědomit, že se do policejních statistik dostanou jen případy, u nichž policie zahájí úkony trestního řízení. Ve statistikách nejsou zahrnuty krádeže se škodou tzv. nepatrnou (do 5 tisíc Kč), které jsou kvalifikovány jen jako přestupky – pokud je poškození vůbec nahlásí.

Radost z úspěšné práce české policie a narůstajícího bezpečí našich občanů také poněkud kalí absolutní výše majetkových trestných činů a jimi způsobených škod. V přepočtu na obyvatele se Česko řadí mezi země, kde se v Evropě krade nejvíc. Upozornění na nebezpečí okradení je nedílnou součástí popisu krás naší země ve všech zahraničních průvodcích. Neuplyne týden, aby se lidé z médií kromě běžných informací o vykradených bytech a chatách, zlodějích aut a kovů, kapsářích a různých podvodnících nedozvěděli i o velmi bizarních krádežích.

Statistický výkaz kriminality na území České republiky v roce 2006
Trestné činy Počet Objasněno Vzniklá škoda (v tis. Kč)
Loupežné vraždy 23 22 487
Krádeže vloupáním 53 503 10 673 2 142 603
z toho: – do bytů a rodinných domů 9 603 2 074 488 082
 – chat a rekreačních objektů 5 361 1 418 109 112
Krádeže ostatní 151 136 25 860 5 923 698
z toho: – kapesní krádeže 19 065 1 277 131 013
 – krádeže automobilů 20 175 2 839 3 188 779
 – krádeže věcí z automobilů 48 474 4 338 1 153 085
Majetkové trestné činy celkem 221 707 42 098 9 149 639

Zdroj: Policejní prezidium ČR

Praha – zlodějů ráj

Pravděpodobnost, že budete na území Česka okradeni nebo že v důsledku trestné činnosti dojdete k jiné majetkové újmě, je tradičně nejvyšší v Praze. Přes loňský pokles zde na 10 tisíc obyvatel připadá 758 trestných činů, což je skoro dvakrát víc než v dalších krajích s nejvyšší kriminalitou – Ústeckém (399) a Libereckém (344). Nejnižší kriminalitou se trvale vyznačuje kraj Vysočina se 160 trestnými činy na 10 tisíc obyvatel. Tento kraj se navíc může pyšnit i nadprůměrnou objasněností trestné činnosti (51,6 %). Naopak nejnižší objasněnost trestné činnosti je v Praze (21,3 %).

Praha má v rámci Česka primát rovněž v absolutní i průměrné výši škody vzniklé trestnou činností. Jen škoda, která zde vloni vznikla krádežemi aut a věcí z nich, přesahuje těžko uvěřitelné 2,3 mld. Kč. To je více než takto vzniklá škoda na celém ostatním území Česka. Objasnit se přitom podařilo jen každou 23. krádež vozidla a ještě méně případů vloupání do vozidel. O mnoho lepší to není ani s objasněností vloupání do bytů a rodinných domů, která v Praze představuje necelých 10 %, což je méně než polovina celorepublikového průměru u této trestné činnosti. Připsat to lze zejména na vrub anonymitě pražských sídlišť i starších činžáků, kam se sjíždějí loupit lapkové z celé republiky a dokonce i ze zahraničí.

Je-li řeč o zahraničních loupežnících v Praze, nelze nezmínit rumunské a bulharské kapsářské gangy, které společně se svými slovenskými i českými kolegy patří ke koloritu pražského centra. Tradičně využívají tlačenic na zastávkách městské hromadné dopravy, v metru nebo tramvajích (pověstné jsou linky 22 a 9). Osvědčenou metodou je také nabídka sexu, přičemž než oslovený muž stačí setřást k němu se najednou tulící snědou krásku, zpravidla přijde o peněženku i s doklady. Každoročně se s kapsáři osobně seznámí několik desítek tisíc lidí, převážně turistů. Ukradení peněženky však ohlásí jen část z nich a došetřit se podaří jen zlomek případů.

Nejspíš by bylo na čase vyhlásit – a to nejen v Praze – program nulové tolerance, jako to v roce 1994 učinil tehdejší starosta New Yorku Rudolph Giuliani. Nesmělo by ale zůstat jen u toho vyhlášení. Tak jako v New Yorku by musela policie (republiková i městská) důsledně stíhat i malé přečiny, k čemuž by ovšem musela být dostatečně vybavena personálně, materiálně i legislativně a také náležitě motivována. Dalším nezbytným předpokladem je všeobecná podpora veřejnosti, které by nesměl vadit větší počet kamer monitorující ulice ani důraznost policie při řešení přestupků. To vše ale v Česku asi hned tak nebude, takže zloději a vandalové se represí zatím příliš bát nemusejí.

Nákupy za pět prstů

Na zloděje žehrají i obchodníci. Z regálů jim v Česku každoročně bez zaplacení zmizí zboží za několik miliard korun. Přesné statistiky krádeží v obchodech neexistují, ale podle výsledků studie provedené v loňském roce britskou společností Center for Retail Research je na tom Česko vůbec nejhůř z 24 evropských zemí. Vloni tu prý bylo ukradeno zboží v hodnotě představující 1,42 % obratu. Jen o něco lépe je na tom sousední Slovensko (1,40 %). Evropský průměr přitom podle studie činí 1,24 % obratu. Nejméně se prý krade ve Švýcarsku (0,92 %) a Rakousku (0,96 %).

Snad se tedy ani nelze divit, že se čeští turisté po pádu železné opony v rakouských a německých supermarketech setkávali s potupnými vzkazy Češi nekraďte! Bohužel to vypadá, že ani po sedmnácti letech budování kapitalismu to s naší socialistickou morálkou není o mnoho lepší. Nejvíce se stále kradou malé a přitom drahé věci, které lze snadno ukrýt. Zloději se soustřeďují na parfémy, alkohol, drahé čokolády, kosmetiku, ale také dámské a značkové oděvy a drobnou elektroniku. Zhruba dvě třetiny krádeží přitom připadají na zákazníky, zbytek pak na zaměstnance a pracovníky firem najatých obchodníky.

Krádeže v obchodech často provádějí malé děti, které nejsou trestně odpovědné. Ovšem ani dospělí zloději se v Česku žádného velkého postihu nemusejí obávat. Pokud hodnota ukradeného zboží v jednotlivém případě nepřevýší 5 000 Kč, není krádež zpravidla řešena jako trestný čin, ale jen jako přestupek. To znamená projednání přestupkovou komisí a udělení pokuty. Zadržený pachatel krádeže se tak v klidu o pár hodin později vydá loupit znovu. Odhaduje se, že více než 80 % zlodějů krade v obchodech opakovaně.

Navíc podle platných předpisů se obchodníci a pracovníci bezpečnostních agentur, kteří zloděje zadrží, pohybují na hranici zákona. Na provedení prohlídky osobních věcí při podezření ze spáchání trestného činu má právo jen Policie ČR. Šikovný zloděj tedy má do jejího příjezdu spoustu času se „horkého“ zboží zbavit. Bez záznamu bezpečnostních kamer pak může být problém mu cokoliv prokázat. V tomto případě hrozí osobám, které zloděje zadržely, trestní stíhání pro omezování jeho osobní svobody.

Zaměstnání: zloděj kovů

Zatímco všude ve vyspělých zemích se marně snaží zvládnout recyklaci odpadů, v Česku se tento problém zdá být vyřešen. Bohužel jen u všeho, co je kovové. Sběrač (lépe řečeno zloděj) kovu se pro spoustu lidí stalo regulérním zaměstnáním. Každý pracovní den míří k branám nejbližší sběrny bezdomovci s kárkami naloženými vším kovovým, co se jim podařilo sehnat. Je přitom jasné, že takto nemizí zdaleka jen nepotřebný kovový odpad, ale prakticky vše, co je z kovu, dá se to ulomit, odmontovat, rozbít či rozřezat a odvést do výkupny surovin.

O třídu výš jsou sběrači, kteří v rezavějícím žigulíku s péry podloženými tenisáky kvůli větší nosnosti dokážou odvést najednou klidně i dvě tuny šrotu. V severních Čechách ho neváhají získat třeba vytrháním nosných profilů podpírajících stropy v nepoužívaných továrnách, na což občas někdo doplatí životem. Na Ostravsku zase bez rozpaků likvidují zařízení dolů, zatím hlavně těch zavřených. Problémy uhlídat své exponáty ale má i hornické muzeum. Trvalým hitem jsou nebezpečné krádeže kanálových mříží a poklopů. Před měsícem takto zmizelo přes dvě stě poklopů u dálnice D8 v úseku mezi Roudnicí nad Labem a Novou Vsí.

Podle § 18 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb. musí každý provozovatel výkupny surovin vést evidenci osob, od kterých barevné kovy a kabely, od roku 2005 pak veškerý kovový odpad, vykoupil. Bez ověření totožnosti nesmí odpad vykoupit.

Sběrači kovů dokáží ukrást neuvěřitelné věci. Za jednu noc jsou schopni odvést i několik kilometrů kolejnic včetně sdělovacích a zabezpečovacích kabelů, montovaný most nebo třeba pár set metrů čtverečních hliníkové střešní krytiny. Zloděj, který nedávno ukradl a do sběru prodal tankový podvozek, je břídil ve srovnání se strojvůdcem, který v roce 1995 do šrotu prodat tři parní lokomotivy. Pozoruhodné na jeho výkonu je, že je dokázal „načerno“ po vlastní ose převézt z depa v Havlíčkově Brodu až do výkupny v Praze. Mezi kuriózní a přitom velmi nebezpečné patří krádeže zemnících lan ze stožárů vedení velmi vysokého napětí za provozu. V roce 2005 elektrárenský gigant ČEZ přišel o více než 18,5 kilometrů těchto lan.

Topit a svítit zadarmo

Úměrně růstu cen energií stoupá i snaha lidí ušetřit – často i za cenu porušení zákona. Plynofikované obce se za zimních večerů opět halí do čpavého dýmu, protože se někteří lidé vrátili ke spalování sirnatého hnědého uhlí a nakonec i ke spalování odpadků. Ušetří tak hned dvakrát – za palivo i za skládku. To, že tím ničí životní prostředí, je naprosto netrápí.

Topení by se takto snad vyřešit dalo, ale se svícením je to horší. Vrátit se k petrolejce a svíčkám se nikomu nechce, takže přibývá „černých“ odběrů elektřiny.

Energetické společnosti se snaží krádežím elektřiny zamezit stéle intenzivněji. Mnohé k tomu zřídily zvláštní útvary vybavené infrakamerami a další speciální technikou, s níž se jim poměrně úspěšně daří nelegální přípojky odhalit. Odbor netechnických ztrát společnosti ČEZ v době od června 2005 do června 2006 řešil 21 neoprávněných odběrů na hladině vysokého napětí a 3 198 případů na hladině nízkého napětí. Celková náhrada škody za tyto odběry přesáhla 100 miliónů Kč. Většina zlodějů elektřiny přitom po vyhledání, zdokumentování a odstranění „černé“ přípojky ještě ráda a rychle škodu zaplatila, jen aby se neocitla bez proudu, ale zato s trestním stíháním na krku.

dan_z_prijmu

Tristní je, že zřizování nelegálních elektrických přípojek se pro některé lidi zřejmě stalo i oborem podnikání. Při troše snahy lze narazit na firmy, které tímto způsobem pokoutně nabízejí zajištění výrazných úspor elektřiny. Přitom se ale zapomíná, že právě náhlý pokles spotřeby bývá pro každého distributora elektřiny prvotním a přitom nepřehlédnutelným impulzem k provedení kontroly. Skutečnost, že někdo půlku zimy topil elektrickými přímotopy a najednou jeho spotřeba odpovídá sotva dvěma stowattovým žárovkám, nemůže nevzbudit pozornost. Úspora na platbách za elektřinu se pak docela prodraží.

Jeden starý smutný vtip na konec

Skřítek jde po Německu a prozpěvuje si: Já jsem skřítek Poberta, mám svůj kyblíček a jdu k vám krást. Pán, co jde kolem mu odpoví: Máme přísnou policii, tady nic neukradneš. Jdi do Polska. Skřítek jde do Polska a prozpěvuje si: Já jsem skřítek Poberta, mám svůj kyblíček a jdu k vám krást. Polák na něj zavolá: Tady nic neukradneš, nic tu nemáme. Jdi do Česka, tam se krade nejlíp. Skřítek tedy jde do Česka a prozpěvuje si: Já jsem skřítek Poberta… sakra, kde mám svůj kyblíček?!

Byl/a jste v roce 2006 okraden/a?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).