Zatímco věková hranice pro odchod do důchodu se příliš neliší a země s nižší věkovou hranicí ji zvyšují, aby se vyrovnala 65 letům v západní Evropě, počet nutných let pojištění se liší dokonce i trojnásobně. Evropané, kteří nesplní obě tyto nutné podmínky, nedostávají penzi, která je v Evropě vysoká, ale jsou odkázáni na sociální dávky.
Jak je to v Česku?
Nárok na starobní důchod má občan, jestliže dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění (25 let anebo 15 let při dosažení věku 65 let). Důchodový věk se v současné době zvyšuje tak, aby v roce 2012 byl potřebný věk pro odchod do důchodu 63 let pro muže. U žen závisí na počtu vychovaných dětí (63 let pro ženy, které nevychovaly žádné dítě, 62 let pro ženy, které vychovaly jedno dítě, 61 let pro ženy, které vychovaly dvě děti, 60 let pro ženy, které vychovaly tři nebo čtyři děti, a 59 let pro ženy, které vychovaly pět a více dětí).
Příklad:
Muž narozený v roce 1946 půjde do důchodu v 61 letech a 10 měsících.
Žena narozená v roce 1949 půjde do důchodu v 60 letech a 8 měsících (bezdětná), 59 letech a 4 měsících (1 dítě), 58 letech (2 děti), 56 letech a 8 měsících (3 nebo 4 děti), 55 letech a 4 měsících (pět a více dětí).
Neméně důležitá je ovšem doba pojištění, což znamená být zaměstnán, podnikat, být ve služebním poměru, být činný na základě dohody o pracovní činnosti… Existuje i náhradní doba pojištění: např. studenti po dosažení 18 let po dobu šesti let studia, uchazeči o zaměstnání po dobu, kdy jim náleží podpora v nezaměstnanosti… Doba, po kterou občan pobírá sociální dávky, se však nezapočítává.
Průměrná penze v posledních deseti letech neustále rostla: v roce 1988 – 1496 Kč, v roce 1993 – 2734 Kč, v roce 1995 – 3578 Kč, v roce 1998 – 5367 Kč, v roce 2001 – 6352 Kč a v roce 2004 – 7700 Kč (což činí přibližně 248 euro). Samozřejmě si velkou část přírůstku penzí vzala inflace.
Západní Evropa = 40 let pojištění
Zatímco v Česku má občan nárok na starobní důchod, jestliže dosáhne důchodového věku a získá potřebnou dobu pojištění 25 let, tak v západoevropských zemích musí občané získat dobu pojištění většinou 40 let. Výjimku tvoří Nizozemí a Belgie, kde musí občané získat dobu pojištění 45 let. Estonsko a Slovinsko s pouhými 15 lety mají nejnižší potřebnou dobu pojištění v Evropské unii.
Kdo nezíská potřebný počet let pojištění, nemá nárok na penzi a je odkázán na sociální dávky, které jsou v západoevropských zemích mnohem nižší než činí státem garantovaná minimální penze. V některých zemích se za každý chybějící rok pojištění penze krátí (pouze do určité výše).
Delší doba pojištění brání tomu, aby státní důchod, který je v západoevrospkých zemích poměrně vysoký, pobírali občané, kteří se ve svém produktivním věku vyhýbali práci a pobírali sociální dávky (přitom třeba pracovali načerno).
V současné době se průměrná penze v patnácti původních zemích Evropské unie pohybuje okolo 65 % čistého měsíčního příjmu občana (v Česku okolo 55 %). Nejvyšší penze jsou potom ve Švédsku a Dánsku (okolo 80 % předchozího výdělku) a Německu, Rakousku a Lucembursku (přes 70 % předchozího výdělku). Nejnižší penze jsou v Irsku, Portugalsku a Řecku (dosahují obdobné úrovně jako v Česku). Téměř všechny důchody nejsou zdaněny a jsou vypláceny již „čisté“.
Stát | Počet let pojištění (v letech) |
---|---|
Nizozemí | 45 |
Belgie | 45 |
Velká Británie | 44 |
Lucembursko | 40 |
Norsko | 40 |
Německo | 40 |
Island | 40 |
Švédsko | 40 |
Itálie | 40 |
Francie | 40 |
Finsko | 40 |
Dánsko | 40 |
Rakousko | 40 |
Portugalsko | 40 |
Španělsko | 35 |
Řecko | 35 |
Litva | 30 |
Česko | 25 |
Polsko | 20 |
Maďarsko | 20 |
Estonsko | 15 |
Slovinsko | 15 |
Pramen:
MISSOC = Gegenseiiges Informationssystem der sozialen Sicherheit in den Mitgliedsstaaten der EU 2004“
Sozial Kompass Europa“, Herausgeber: Bundesministerium fur Gesundheit und soziale Sicherung – Bundesrepublik Deutschland
Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění v platném znění