celý stojí na originální loterii. Jak jinak nazvat to, že po roce 1989 někdo vyhrál zapomenutou mojí tetu, tvojí tetu z druhé ruky a ta mu ze záhrobí odkázala polovinu Hradčan spolu s rybníky a polnostmi? A jiný zase byl při tom, když se prodávalo pět hotelů na Václaváku za symbolickou cenu jedné koruny. My ostatní (co jsme nevyhráli) platíme daně, aby bylo později zase něco do hry.
Pane Jezefče, ze srdce Vám přeji Vaše místo v tomto řetězení, protože já jsem s ním rovněž docela spokojen. Jen kdybych mohl platit ještě vyšší daně, protože (to přiznám jenom Vám mezi námi) dycinky to vo ňákou tu korunku vočůrám. A z čeho se pak platí všechny ty důležité věci, když je někdo v řetězci taký lempl jako sem já?