Kdo dědí stavební spoření

Asi jen málokdo není účastníkem výhodného stavebního spoření. Ne každý však už ví, že úspory na stavebním spoření, stejně jako i další práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o stavebním spoření, se dědí podle jiných pravidel než třeba úspory na vkladní knížce nebo termínovaném účtu v bance. Stavební spoření má vlastní úpravu dědění práv a povinností ze stavebního spoření, která se liší od obecných pravidel pro nabývání dědictví stanovených občanským zákoníkem. Tato zvláštní úprava má přednost i před případnou závětí, pokud s ní není v souladu. Zůstavitel – účastník stavebního spoření nemůže dědická pravidla stanovená zákonem o stavebním spoření obejít nebo vyloučit. Kdyby tak učinil, bylo by takové ustanovení v závěti neplatné a v dědickém řízení by se k němu nepřihlíželo.

Nejdříve má nárok pozůstalý manžel

V případě úmrtí účastníka stavebního spoření přecházejí práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalého manžela a soud k tomu přihlédne v řízení o dědictví. Jestliže tedy účastník stavebního spoření zemřel a zanechal manžela, pak se práva a povinnosti ze stavebního spoření nestávají předmětem dědického řízení, ale automaticky přecházejí dnem smrti zůstavitele na manžela.

Pokud zesnulý(á) nebyl ženatý/vdaná, jsou práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření předmětem dědění jen tehdy, dohodnou-li se dědicové v dohodě o vypořádání dědictví, že práva a povinnosti ze stavebního spoření převezme jeden z nich. Účastníkem jednoho stavebního spoření se totiž nemůže stát více osob. Dohoda o vypořádání dědictví však podléhá schválení soudem.

Pokud dědicové takovou dohodu neuzavřou, smlouva o stavebním spoření dnem úmrtí zůstavitele zaniká a v dědickém řízení se vypořádá pouze uspořená částka, včetně úroků a poměrné částky státní podpory ke dni úmrtí účastníka stavebního spoření.

… až poté děti a ostatní

Nyní již nastupují obecná pravidla podle občanského zákoníku. S manželem už tedy nepočítáme. Ostatní zákonní dědici jsou podle poměru k zesnulému rozděleni do čtyř dědických skupin.

Nejprve dědí zůstavitelovy děti, případně (registrovaný) partner, a to každý rovným dílem. Pokud některé dítě nedědí, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti, tedy vnuci zesnulého. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci, tedy pravnuci zesnulého.

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí stejným dílem případný (registrovaný) partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele (např. druh nebo družka). Ovšem případný (registrovaný) partner vždy zdědí nejméně polovinu dědictví.

Nedědí-li (registrovaný) partner ani žádný z rodičů zůstavitele, dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. V případě, že nedědí některý ze sourozenců zemřelého, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.

A konečně nedědí-li ani žádný dědic z posledně jmenované (třetí) skupiny dědiců, dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti (například strýc nebo teta zemřelého).