V lednu letošního roku dosáhla míra nezaměstnanosti 10,2 %, odkud se nepohnula ani v únoru. Teprve v březnu byl zaznamenán očekávaný pokles míry nezaměstnanosti díky zahájení sezónních prací (zejména zemědělství, stavebnictví), bohužel jen na 10,0 %. Letošní skóre je nejvyšší za celou historii postkomunistické České republiky, kterou ukazuje tabulka „Vývoj nezaměstnanosti v ČR“.
Období | Neumístění uchazeči o zaměstnání | „Míra nezaměstnanosti v %“ | „Volná pracovní místa“ | |||
celkem | z toho | |||||
„pobírající příspěvek“ | absolventi | ženy | ||||
1990 | 39 379 | 24 627 | 3 505 | 20 169 | 0,73 | 57 616 |
1991 | 221 749 | 159 766 | 24 568 | 127 196 | 4,13 | 48 402 |
1992 | 134 788 | 62 289 | 17 435 | 77 684 | 2,57 | 79 422 |
1993 | 185 216 | 93 380 | 23 859 | 103 592 | 3,52 | 53 938 |
1994 | 166 480 | 78 331 | 19 997 | 96 632 | 3,19 | 76 581 |
1995 | 153 041 | 67 623 | 20 085 | 88 113 | 2,93 | 88 047 |
1996 | 186 339 | 93 430 | 27 178 | 105 100 | 3,31 | 83 976 |
1997 | 268 902 | 138 107 | 44 174 | 151 772 | 4,94 | 62 284 |
1998 | 386 918 | 190 396 | 68 220 | 205 401 | 7,48 | 37 641 |
1999 | 487 623 | 206 836 | 70 751 | 248 120 | 9,37 | 35 117 |
2000 | 457 369 | 164 139 | 57 938 | 229 804 | 8,78 | 52 060 |
2001 | 461 923 | 169 046 | 57 393 | 231 870 | 8,90 | 52 084 |
2002 | 514 435 | 192 615 | 59 895 | 257 438 | 9,81 | 40 651 |
Údaje z let 1990 až 1992 jsou z té části Československé republiky, která nyní tvoří Českou republiku.
Z tabulky lze vyčíst několik zajímavý postřehů – více než polovinu nezaměstnaných tvoří ženy. To může být způsobeno nejen neoochotou zaměstnavatelů přijímat ženy (vyšší „riziko“ rodičovské dovolené, péče o děti apod.) i přes statisticky nižší mzdu (zdůvodňovanou uvedenými faktory), ale též nižším počtem žen s vyšším vzděláním, než je tomu u mužů. Tento rozdíl se v současné době stírá, ovšem přetrvává ve střední generaci z minulých dob.
Ostatně vzdělání je hlavním určujícím faktorem míry nezaměstnanosti – lidé s vyšším vzděláním mají více pracovních příležitostí a méně příležitostí k nezaměstnanosti. Dokladem může být tabulka „Míra nezaměstnanosti podle vzdělání“ s údaji převzatými z Českého statistického úřadu, z níž plyne téměř 50% nezaměstnanost u lidí bez základního vzdělání (v roce 2002) a 2% nezaměstnanost u lidí s vysokoškolským vzděláním.
Vzdělání | Období | ||||
1. čtvrtletí | 2. čtvrtletí | 3. čtvrtletí | 4. čtvrtletí | průměr | |
2002 | 2002 | 2002 | 2002 | 2002 | |
bez vzdělání | 41,2 | 50,9 | 54,6 | 44,8 | 48,7 |
základní | 22,0 | 20,1 | 19,9 | 21,0 | 20,7 |
střední bez maturity | 8,4 | 7,6 | 7,7 | 7,7 | 7,8 |
střední s maturitou | 5,3 | 4,7 | 5,2 | 5,3 | 5,1 |
vysokoškolské | 2,0 | 1,8 | 2,4 | 2,3 | 2,1 |
Jednoznačným závěrem tedy je, že vyšší vzdělání vede k nižší pravděpodobnosti dlouhodobé nezaměstnanosti a že nejúčinnějším způsobem boje proti ní je zvýšení vzdělanosti – a tedy investice do školství. Vzdělání je základním předpokladem pro flexibilitu (pružnost) pracovníků i mezi obory (kupříkladu vystudovaný historik se zdaleka nemusí živit historií, ale uplatnění nalezne v mnoha oborech – potřebné znalosti se doučí, stejně jako se učil ve škole na zkoušku z nezáživného předmětu).
Vzdělání ovšem není jediným faktorem ovlivňujícím nezaměstnanost. V některých oblastech České republiky o práci nezavadíte ani s dvěma tituly před a jedním za jménem. Jsou kraje, které poznaly 10% nezaměstnanost dříve než celá republika, a kraje, které ji v nejbližší době zřejmě nepoznají. Zda bydlíte na správném místě, vyčtete z tabulky „Míra nezaměstnanosti podle oblastí ČR“.
Oblast | Období | ||||
1. čtvrtletí | 2. čtvrtletí | 3. čtvrtletí | 4. čtvrtletí | průměr | |
2002 | 2002 | 2002 | 2002 | 2002 | |
Praha | 3,4 | 3,4 | 3,6 | 4,0 | 3,6 |
Střední Čechy | 5,1 | 4,7 | 5,0 | 4,8 | 4,9 |
Jihozápad | 5,8 | 4,8 | 4,6 | 4,2 | 4,8 |
Severozápad | 12,5 | 11,2 | 10,8 | 10,7 | 11,3 |
Severovýchod | 5,6 | 5,0 | 5,4 | 5,3 | 5,3 |
Jihovýchod | 7,0 | 6,7 | 6,5 | 7,0 | 6,8 |
Střední Morava | 9,4 | 8,5 | 8,7 | 8,6 | 8,8 |
Moravskoslezsko | 13,4 | 12,3 | 13,7 | 13,9 | 13,3 |
Zatímco Praha je na tom tradičně nejlépe (ve 4. čtvrtletí 2002 vzrostla míra nezaměstnanosti na 4,0 %), tahouny rostoucí nezaměstnanosti jsou severozápadní Čechy a Moravskoslezsko – oblasti s útlumovým těžkým průmyslem a velkým počtem osob s nižším vzděláním v těžebním a hutnickém průmyslu.
Úzce zaměřené vzdělání velké části nezaměstnaných v oblastech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti nepřiláká investory, a tak by vedle rekvalifikací mohlo být řešením stěhování za prací. Tomu se však vláda brání, seč může. Nedávno poslala do parlamentu zákon opět regulující výši nájemného, čímž jednak zvyšuje nejistotu na trhu s byty (nové nájemní bydlení se snad vůbec nestaví), jednak znemožňuje stěhování do oblastí s pracovními příležitostmi.
Vedle již naznačených možností snížení nezaměstnanosti (zvýšení vzdělanosti a deregulace nájemného) lze postavit zmírnění pracovně-právní legislativy. Dokud se zaměstnavatel bude bát, že nového pracovníka nebude moci snadno a levně propustit, až ho nebude potřebovat, raději si rozmyslí, zda ho má přijmout. Způsobů je více, je se nebát je použít.
S nezaměstnaností je věčný kříž. Lidé bez práce jsou frustrovaní, připadají si zbyteční, mají existenční potíže a snaží se přežít, jak se dá. (Samozřejmě nemluvím o dobrovolně či prospěchářsky nedobrovolně nezaměstnaných, ale o lidech, kteří pracovat chtějí.) Stát se jim snaží podat pomocnou ruku, o kterou se však přetahují lidé parazitující na podpoře či pracující na černo (nutno podotknout, že nikoli všichni – řada z nich se jen vyhýbá vysokým daním a jiným poplatkům a od státu kromě volnosti nic nechtějí), a vynakládá nemalé prostředky na zmírnění důsledků nezaměstnanosti.
Nezaměstnaný člověk státní rozpočet nestojí jen vyplacenou podporu v nezaměstnanosti a jiné sociální dávky. Stojí také daně, které nezaplatí, protože nepracuje, sociální a zdravotní pojištění, které registrovaným na úřadu práce platí, mzdy a další náklady spojené s evidencí a výplatou podpory, rekvalifikační kursy a ještě více.