Kam vám musí doručit výpověď?

Když včas oznámíte novou adresu, ale útvary ve firmě si ji mezi sebou nevymění, pokud vám budou chtít dát výpověď, mají zaděláno na problémy.

Důležité písemnosti vám musí zaměstnavatel doručovat ve smyslu ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce do vlastních rukou.

Konkrétně se jedná o písemnosti týkající se:

  • vzniku, změn a skončení pracovního poměru, 
  • dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
  • odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance,
  • důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (ust. § 113 odst. 4 zákoníku práce) nebo platový výměr (ust. § 136 zákoníku práce), a
  • záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.

Písemnost se doručuje ve smyslu ust. § 334 odst. 2 zákoníku práce do vlastních rukou na pracovišti, domů nebo kdekoliv budete zastiženi anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Není-li to možné, může vám zaměstnavatel písemnost doručit poštou. Pak ji zasílá podle ust. § 336 odst. 1 zákoníku práce na vaši poslední adresu, která je mu známa.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 23. 6. 2015, spis. zn. 21 Cdo 3663/2014, řešil zejména otázky, co se ve smyslu ust. § 336 odst. 1 zákoníku práce rozumí při doručování písemností prostřednictvím pošty „poslední adresou zaměstnance, která je mu známa“ a jakým způsobem se zaměstnavatel dozvídá o nové adrese zaměstnance, na kterou mu mají být doručovány písemnosti určené do vlastních rukou v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru.

Formy doručování

Písemný projev vůle (písemnost) je doručen druhému účastníku tehdy, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že ten získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil, ostatně nikdo – do důsledků vzato – nemůže být „přinucen“, aby opravdu poznal obsah projevu vůle někoho jiného. Rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah písemnosti poznat.

Vyžaduje-li však zákon, aby projev vůle došel (byl doručen) druhému účastníku předepsaným způsobem, má projev vůle sledované právní následky, jen jestliže byl takový postup dodržen. Kdyby projev vůle byl doručován odlišným způsobem, jeho právní následky, nestanoví-li zákon jinak, nenastávají, i kdyby se nakonec do dispoziční sféry účastníka dostal.

Písemnosti zaměstnavatele týkající se zániku pracovního poměru (např. písemná výpověď nebo písemné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné zaměstnavatelem) vám musí být doručeny do vlastních rukou (ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce), ať už je to na pracovišti, doma nebo kdekoliv budete zastiženi anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací či poštou (ust. § 334 odst. 2 zákoníku práce). Prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací vám může zaměstnavatel písemnost doručit, jen pokud jste s tím vyslovili písemný souhlas a poskytli zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování (ust. § 335 odst. 1 zákoníku práce) a jestliže to umožňuje povaha doručované písemnosti.

Nejprve vždy pokus o osobní doručení

Z výše uvedeného v první řadě vyplývá, že písemnosti zaměstnavatele týkající se zániku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vám musí být doručeny do vlastních rukou. Doručení může provést buď sám zaměstnavatel, nebo k němu může použít sítě nebo služby elektronických komunikací (jsou-li splněny podmínky uvedené v ust. § 335 odst. 1 zákoníku práce a umožňuje-li to povaha doručované písemnosti) nebo poštu.

Při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel nepostupuje podle vlastní úvahy. K doručení prostřednictvím držitele poštovní licence nebo jiného provozovatele poštovních služeb smí přistoupit, jen není-li možné, aby vám písemnost doručil sám na pracovišti, doma nebo kdekoliv budete zastiženi, případně i elektronicky.

V projednávané věci zmíněného sporu zaměstnavatel poukazoval na to, že zaměstnance vyzval, aby se dostavil do jeho kanceláře k projednání zjištěného porušení pracovních povinností, a že zaměstnanec tak neučinil, aniž by k tomu měl relevantní důvod. Zaměstnavatel ale nevzal náležitě v úvahu, že nelze vyžadovat, aby se zaměstnanec dostavil na určené místo k převzetí písemnosti, kterou mu hodlá doručit, ani aby byl v určitou dobu na určeném místě tak, aby mu zaměstnavatel mohl písemnost předat.

Co je to poslední známá adresa zaměstnance

Písemnost, kterou zaměstnavatel doručuje prostřednictvím pošty, zasílá na „poslední adresu zaměstnance, která je mu známa“ (ust. § 336 odst. 1 věty první zákoníku práce).

V zákoně není – jak vyplývá již ze znění ust. § 336 odst. 1 věty první zákoníku práce – výslovně předepsán postup, prostřednictvím kterého se zaměstnavatel dozvídá o adrese, na kterou vám doručuje (smí doručovat) své písemnosti. Z povahy věci vyplývá, že se o ní dozví zpravidla z vašeho sdělení učiněném nejčastěji v souvislosti se vznikem pracovního poměru, jeho změnou nebo s jiným právním úkonem.

Adresu, na niž vám doručuje (smí doručovat) písemnosti, se však zaměstnavatel může dozvědět také z jakékoliv jiného zdroje, například od jiných zaměstnanců, od vašich příbuzných, od poskytovatelů zdravotnických služeb, od orgánů veřejné moci apod. Z takto získaných informací smí ovšem zaměstnavatel vycházet jen tehdy, jestliže se na této adrese prokazatelně zdržujete a lze-li vám tedy na ni řádně doručovat písemnosti. Získá-li zaměstnavatel postupně více poznatků (informací) o vaší adrese, doručuje vám (smí doručovat) na tu z více adres, o níž se dozvěděl „naposledy“, a tedy na jemu známou „poslední adresu zaměstnance“.

Sdělení o adrese nepředstavuje právní úkon. Jde o tzv. faktický úkon, který je vůči zaměstnavateli účinný, jakmile se o něm dozví jakýmkoliv věrohodným (spolehlivým) způsobem. Zaměstnavatel se o vaší adrese dozví tehdy, získá-li o ní poznatky kterýkoliv z vašich nadřízených vedoucích zaměstnanců, popřípadě organizační útvar zaměstnavatele, který při své činnosti využívá údaje o adresách zaměstnanců, jako je např. útvar zabývající se personálními nebo mzdovými záležitostmi.

Poznatky o vaší adrese mohou vypovídat nejen o místě, kde se zdržujete (můžete zdržovat) po delší dobu (s úmyslem žít tam trvale nebo se v něm alespoň zdržovat dlouhodobě), ale také o místě, kde se zdržujete jen dočasně, například po dobu dovolené, dočasné pracovní neschopnosti, péče o člena své domácnosti, vojenské služby apod. Rovněž také jen „dočasná adresa“ je významná z hlediska doručování písemností zaměstnavatele, ovšem jen po dobu, po niž se tam zdržujete, popřípadě se máte zdržovat.

Vyplývá z toho, že pokud máte po dobu dovolené, dočasné pracovní neschopnosti, péče o člena své domácnosti, vojenské služby nebo z jiných podobných důvodů jinou adresu, může po dobu „aktuálnosti“ takové adresy zaměstnavatel, který se o tom dozvěděl, doručovat své písemnosti jen na tuto „dočasnou adresu“ a doručení na jinou adresu je neúčinné, i kdyby jste se na ní jinak zdržovali. Dozví-li se například zaměstnavatel, že trávíte svou dovolenou v zahraničí, nemůže vám po dobu dovolené účinně doručovat své písemnosti na jemu známou „poslední adresu“ v tuzemsku.

V případě, že vám na adrese, o níž se zaměstnavatel dříve dozvěděl, již nelze doručovat (zejména proto, že se v místě nezdržujete), a že jste neoznámili zaměstnavateli novou adresu (popřípadě že se zaměstnavatel o vaší nové adrese nedozvěděl jinak), je opodstatněn závěr, že jste neposkytli součinnost nezbytnou k doručení písemnosti. V takovém případě se písemnost pokládá za doručenou dnem, v němž vám provozovatel poštovních služeb nemohl doručovanou poštovní zásilku předat (ust. § 336 odst. 4 věty třetí zákoníku práce).

Útvary zaměstnavatele si musejí předávat informace

V předmětném případě zaměstnanec neoznámil svou novou adresu personálnímu oddělení zaměstnavatele. Ten však o nové adrese pracovníka věděl z oznámení zaměstnance o změně adresy učiněné v souvislosti s uplatňováním slevy na dani. O nové adrese věděli též jeho nadřízení. Zaměstnavatel však poslal okamžité zrušení pracovního poměru na starou adresu, z níž se mu vrátila zásilka jako nedoručená se sdělením, že se adresát odstěhoval bez udání adresy.

Zaměstnavatel považoval zásilku tímto za řádně doručenou ve smyslu ust. § 336 odst. 4 věty druhé zákoníku práce dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Nepostupoval v souladu se zákonem. Jestliže personální oddělení vskutku nevědělo nové adrese, nelze to podle Nejvyššího soudu ČR přičítat k tíži zaměstnance, neboť zaměstnavatel měl a mohl učinit taková opatření, aby se o nové adrese dozvěděly všechny jeho organizační útvary, které ji potřebovaly ke své činnosti.

Poslední známou adresou zaměstnance je tedy nejen adresa sdělená personálnímu oddělení, ale i jinému útvaru, který údaj o adrese potřebuje při své činnosti (např. mzdová účtárna při uplatňování slev na dani), nebo i nadřízenému zaměstnanci. Pokud zaměstnanec sice na personální oddělení změnu adresy výslovně nehlásil, ale v dokumentech určených zaměstnavateli začal používat novou adresu, měl mu ten okamžité zrušení doručit na tuto adresu.

widgety

Bez řádného doručení písemnosti směřující k rozvázání pracovního poměru je rozvázání pracovního poměru neplatné (a zaměstnanec může trvat na dalším zaměstnávání a náhradě mzdy).

Zaměstnavatel tedy ve sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru neuspěl, ve sporu měl úspěch naopak zaměstnanec, kterému nebyla písemnost řádně doručena.