Počet skutečně nemocných se žádným administrativním opatřením nezmění. Nemocných je stejně, jen přestali chodit k lékaři. Pacienti jsou za nemoc trestáni zkrácením dovolené, nebo pokutou ve výši třídenního výdělku. Mnoho z nich si takový luxus jednoduše nemůže či nechce dovolit. Poučka o zdravotních rizicích přecházení nemoci pak dostává řádně na prdel. Vidět to můžeme všude kolem sebe.
Pro státní kasu jde jistě o zajímavou cestu jak po malých kouscích ušetřit poměrně velké prostředky ze sociálního pojištění. Prezentovat takovou systémovou změnu jako „bič na simulanty“ je velmi troufalé tvrzení.
