Spočítejte si...

Zavřít

Jsou české banky skutečně drahé?

Výše bankovních poplatků je snad nejoblíbenějším tématem diskutujících na různých finančních serverech. Ve srovnání se zahraničními bankami nevycházejí ty tuzemské z boje zrovna vítězně. Podle čtenářů jsou dražší, ale je to skutečně pravda?

Studie „World Retail Banking Report 2008” společností Capgemini, ING a Efma (European Financial Management and Marketing Association), jíž se zúčastnilo 194 bank z 26 zemí světa (včetně České republiky), hledala odpověď i na tuto otázku.

A vítězem se stává…

Porovnáme-li ceny jednotlivých bank za stejný balíček 19 produktů a služeb (vedení běžného účtu, internetové bankovnictví, vklad a výběr hotovosti na přepážce aj.), nejvíce si za své služby účtují banky v severní Americe. Země Evropské unie, které nejsou součástí eurozóny a kam patří i Česká republika, skončily na druhém místě, země Eurozóny obsadily bronzový stupínek a poslední zkoumaný region, asijsko-pacifický, vyšel ze srovnání jako cenově nejpříznivější.

Průměrný klient utratil podle studie v roce 2007 za služby své banky 70 euro, což je o 1 procento méně než v roce předcházejícím. Mezi jednotlivými regiony ale existují významné rozdíly. Nejméně, v průměru 52 euro ročně, odvede své bance na poplatcích obyvatel asijsko-pacifického regionu, naopak nejvíce, v průměru 79 euro ročně, vydá klient ze severní Ameriky.

I když celosvětově ceny bankovních služeb v roce 2007 klesly, z nižších poplatků se mohou radovat pouze klienti asijsko-pacifických bank. Ty jako jediné zlevnily v uplynulém roce své služby, v průměru o 11,1 procenta. Naopak severoamerické banky zdražovaly, v průměru o 5,7 procenta. Evropští spotřebitelé mohou zůstat klidní, ceny na „starém kontinentu” se zvýšily jen minimálně (o 0,8 procenta) a do budoucna lze podle studie očekávat jejich výrazný pokles, a to díky zavedení Jednotné evropské platby (SEPA).

Když ptáčka lapají…

Není žádným překvapením, že v rámci konkurenčního boje banky pravidelně upravují svoji cenovou politiku, aby získaly nové zákazníky a udržely si ty stávající. U produktů a služeb, které jsou z pohledu klientů nejvíce vidět a jsou tedy snadno srovnatelné s konkurencí, ceny klesají nejvíce (v průměru o 0,8 procenta ročně). Poplatky za vedení běžného účtu, debetní a platební karty jsou hlavními „taháky“ bank a jejich výše je často tím hlavním faktorem, podle kterého si klient vybírá svůj finanční ústav.

Klienti také častěji než dříve hledají nejnižší cenu nebo nejvýhodnější nabídku na trhu, jsou méně loajální ke své bance a přesně vědí, co chtějí. Díky internetu jsou totiž lépe informováni, mohou si snadno porovnat nabídky jednotlivých bank, případně si produkt, který se jim líbí, rovnou koupí.

Úpravou poplatků se také banky snaží své klienty vést k určitému, pro ně žádoucímu, chování. Ceny produktů a služeb, které jsou pro banky příliš nákladné (například výběry a vklady hotovosti na přepážce, šeky nebo výběry hotovosti z bankomatů konkurenčních bank) rostou, v průměru o 0,9 procent ročně, přičemž největší meziroční nárůst (2 %) z 19 sledovaných poplatků zaznamenal poplatek za výběr z bankomatu „cizích” bank.

Ceny méně nákladných služeb (např. internetové bankovnictví nebo výběr z vlastního bankomatu) banky naopak dále snižují, aby podpořily jejich další využívání. Např. poplatek za internetové bankovnictví meziročně klesl v průměru o 0,6 procenta, výběry z vlastního bankomatu jsou o 0,5 procenta levnější a služby call centra se podle studie meziročně snížily dokonce o 2,3 procenta.

Ceny bankovních služeb, které nejsou na první pohled tak patrné a jež klienti často využívají „nedobrovolně” (např. blokace platební karty při její ztrátě), se v uplynulých dvou letech příliš neměnily, a to i přesto, že v minulosti byly právě tyto poplatky hojně využívány. Byl to totiž jednoduchý způsob, jak zvýšit příjem banky, aniž by to mělo přímý dopad na prodej produktů a služeb. V současné době banky od zvyšování těchto poplatků upustily, aby na sebe nepřitáhly pozornost regulátorů finančního trhu nebo různých spotřebitelských organizací.

Struktura poplatků

Nejen výše poplatků, ale i jejich struktura se v jednotlivých regionech v čase mění. Například většina bank v severoamerickém regionu upustila od roku 2006 od vybírání poplatků za vedení běžného účtu. Na druhou stranu příjmy z ostatních služeb, zejména plateb a hotovostních operací, se ve stejném období zvýšily. Severoamerickým modelem se inspirovaly i banky v Číně, Japonsku a Singapuru. U australských bank naopak převládají spíše příjmy z nestandardních operací (např. blokace platebních karet při ztrátě).

V zemích Eurozóny můžeme pozorovat obdobné změny ve struktuře poplatků jako v USA. Význam poplatků za vedení účtu pomalu klesá, příjmy z hotovostních operací naopak rostou. Stejný model přijaly i severské země, které nejsou součástí Eurozóny. Naopak země střední a východní Evropy, které si podle zprávy účtují relativně vysoké ceny za vedení účtu a hotovostní operace, jdou svou vlastní cestou.

Struktura poplatků v zemích Eurozóny

Zdroj: World Retail Banking Report 2008


Struktura poplatků v nečlenských zemích Eurozóny

Zdroj: World Retail Banking Report 2008

Anketa

Bankovní poplatky v České republice se vám zdají...

63 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 10. 2009 14:21