Jezdit s vlaky Českých drah je jako loterie. Nikdy nevíte, co přijede

Glosa

Otestujte se, zda můžete jet vlakem Českých drah

České dráhy jsou plné překvapení a s cestujícími od nového grafikonu začaly hrát novou hru. Tato hra však není pro každého, proto se nejprve otestujte, zda jste vhodnými zákazníky Českých drah. Než si koupíte jejich jízdenku, nejprve si položte tyto otázky:

Bude vám vadit

• když vlak bude mít na odjezdu zpoždění?
• když vlak bude mít zpoždění i na příjezdu do cílové stanice?
• že máte koupenou místenku, ale vůz uvedený na místence není řazen?
• že vám dráhy předem neřeknou, zda vlak vůbec pojede a jaké vozy poveze?
• že máte koupenou jízdenku s místenkou na 1. třídu, ale ta opakovaně ve vlaku chybí?
• že vás ani drážní rozhlas neupozorní na chybějící vozy ve vlaku, do nichž máte jízdenku s místenkou?
• že průvodčí ve vlaku vás s klidem nasměruje do přední či zadní části vlaku, kde má být vůz dle vaší jízdenky s místenkou, ale on tam fyzicky není?
• že sice můžete denně psát stížnosti, ale řešení nenastane?
• že přípojné spoje na váš jinak přípojný vlak nepočkají a budete čekat hodinu až dvě (i více) před uzavřenou čekárnou?
• když vůz nebude topit anebo bude přetopený a teplotu nebude možné regulovat?

Pokud na všechny tyto otázky odpovíte ne, blahopřeji vám, jste ideálním zákazníkem nebo zákaznicí Českých drah. V opačném případě se poohlédněte po jiném způsobu dopravy.

Vlajkovou loď Pendolino provázejí kampaně, dveře si v něm podávají známé osobnosti a České dráhy jej považují za svoji chloubu. Kdo však z různých důvodů cestuje vlaky Intercity, Eurocity a ostatními, dostává se často do situací, kdy jedinou reakcí na zoufalé služby drah je polknout slinu, sublimovat vztek a rozčílení a jít se někam uklidnit.

Neřekneme a nevíme, to my ne, to „oni“

Patřím mezi dlouholeté zákazníky Českých drah a několikrát týdně absolvuji zpáteční cestu mezi Prahou a Ostravou. Byly to právě České dráhy, které mě motivovaly k pořízení netbooku s několikahodinovou výdrží, protože nikdy nevíte, zda ve vlaku bude řazený vůz se zásuvkami na 220 V. Teď už je mi to jedno. Mohu potvrdit, že netbook s mobilním připojením využívám velmi pravidelně. A není to tím, že bych jej měl tak rád. Ostatně, zrovna tuto glosu píši z něj v plném kupé druhé třídy, přestože mám zakoupenou jízdenku s místenkou do třídy první. Někdo vůz zapomněl zařadit a předem mi to dráhy vědět nedaly…

Řeknete si, že existují přece další alternativy vlaku. Ano, mohu jet autobusem s pětiapůlhodinovou jízdní dobou. Mohu použít vlastní rychlé auto a když pojedu slušně, dostanu se s náklady do 1200 Kč. A mohu letět letadlem z Ruzyně do Mošnova a zpět za cca 5500 Kč. Všechny tyto alternativy jsou nevýhodné, ať ekonomicky, nebo prakticky vzhledem ke stavu dálnice D1 nebo časové náročnosti při cestě přes Vysoké Mýto severní cestou.

Horší je, že České dráhy si tuto svoji výhodu velmi dobře uvědomují a nic je proto nenutí své služby změnit. Konkurence v podobě silniční dopravy obstojí jen na některých tratích a ti ostatní se musí odevzdat Českým drahám se vším všudy.

Nejhorším problémem Českých drah je neinformovanost. Mnoho zákazníků pochopí různé výluky, výjimky, mimořádnosti. A mnoho zákazníků pochopí i důvody, proč vlak jede, nebo nejede, nebo proč ve vlaku nejsou ty a ty vozy. Ale proč to dráhy zákazníkům neřeknou předem a postaví je před hotovou věc? Nevěřím, že nelze zákazníka včas informovat, že ve vlaku není vůz první třídy nebo jiný vůz , pokud tato absence vozů trvá již více než měsíc. Jenom od ledna 2010 jsem osobně viděl chybějící vozy první třídy v rychlících a vlacích „vyšší kvality“ mezi Ostravou a Prahou desetkrát. A pětkrát jsem cizincům sedícím vedle mě vysvětloval, jak mají postupovat při žádosti o vrácení příplatku za první třídu. Nechápali totiž, co jim to průvodčí vypsala a proč se musejí tlačit v narvaném vozu, když si měsíc předem rezervovali 6 sedadel do první třídy. Dnes je to po jedenácté a vysvětluji pošesté.

Hakuna matata

Nenechte se napálit přívětivou tváří Českých drah a jejich reklamou na údajně skvělé služby. Jejich tvář má totiž dvě strany. Jedna se na vás usmívá, láká vás na atraktivní vnady, jde s novými trendy a nasazuje nové služby, které mají České dráhy přiblížit vyspělým železnicím. Jakmile jí uvěříte, od té druhé dostanete ledovou sprchu v podobě nefunkčních služeb, liknavého přístupu k zákazníkům a neřešení problémů. Ale dá se to vzít i jinak. Stačí si pomyslet, že by to mohlo být ještě horší, takže buďme rádi za současný stav. Hakuna matata. Není kam spěchat.