Spočítejte si...

Zavřít

Ještě jednou o kartelu

Kartelová kauza, která se v České republice aktuálně rozpoutala, představuje jeden velký otazník. Jak se v ní máme orientovat? Co je na celé věci hlavními spornými body? Čím vším je kartel charakterizován? A jak je to s bankovními poplatky v ČR a zahraničí?

Principy fungování kartelu

Pro pochopení celé kauzy je dobré se postupně zabývat jednotlivými spornými body, které v ní figurují. Asi nejpodstatnějším z nich je tzv. kartel. O co se vlastně jedná a co si máme pod tímto slovem představit? Kartel je ve většině zemí považován za ilegální dohodu firem, kterou mezi sebou tajně uzavírají o prodejních cenách a množství. Tato dohoda jim umožňuje to, aby si monopolizovaly trh a tím vytvořily podmínky, z nichž obecně každý monopol těží. Jde zejména o ceny, které jsou na úrovni vyšší, než by byly bez této dohody.

Každý právní řád může kartel chápat mírně odlišně, nicméně abychom mohli nějaké firmy z kartelu obvinit, musí být zřejmé, že jejich počínání jasně vede k získání výhod spojených s kartelovou dohodou. Těmito výhodami jsou, jak již bylo řečeno, především výše cen, které jsou spotřebitelům účtovány za služby či zboží a které jsou v případě kartelizovaných trhů stanoveny na úrovni vyšší, než tomu je v případě trhů bez těchto dohod.

V praxi byla objevena a dokázána spousta kartelových dohod a Evropská unie disponuje dokonce samostatným komisariátem, jehož úkolem je dohlížet na „poctivost“ trhů. Známá je řada kauz z oblasti farmaceutického průmyslu, zemědělství či obchodu. Z oblasti bankovnictví bychom mohli zmínit německý příklad z roku 2001, kdy byla pěti německým bankám udělena Evropskou komisí pokuta 100 milionů eur kvůli vzájemné dohodě o poplatcích při výměně národních měn za eura. Podle komise se banky v roce 1997 domluvily, že si budou účtovat tříprocentní poplatek za výměnu bankovek.

Spory o kartel

Přes všechny politické deklarace a zákonné úpravy stále platí, že kartel není snadno identifikovatelný a není ani zřejmé, co lze ještě za kartelovou dohodu považovat, natož ji daným subjektům prokázat. Proto existují i názorové proudy, které počínání státu v této oblasti kritizují a odmítají. Spornost kartelu jako takového lze uvést na zajímavém příkladě: Někteří ekonomové se domnívají, že za kartel lze považovat i státní intervenční výkupy zemědělských produktů, které mají rolníkům zajistit odpovídající výši cen. Na jedné straně tak stát zakládá instituci, jejímž úkolem je kartely odhalovat a penalizovat, a na druhé straně toleruje, aby jeho vlastní orgány tyto ilegální praktiky provozovaly a navíc financovaly z kapes daňových poplatníků. V tomto případě lze stejný paradox nalézt i u orgánů Evropské unie.

Pokud zohledníme i skutečnost, že na trzích dochází k postupnému srovnání výše cen působením tržních mechanismů (např. arbitrážní nákupy), je zřejmé, proč není tak snadné kartel rozpoznat a prokázat.

Jak je to s poplatky?

Jak již bylo řečeno, prioritním záměrem kartelové dohody je dosažení určité monopolní výše cen, která může ve správním řízením s příslušným orgánem dbajícím na hospodářskou soutěž sloužit jako důkazní materiál. Ve výše zmíněném případě s německými bankami došlo k dorovnání bankovního poplatku na tříprocentní úroveň, což jistě jako důkaz v celém sporu posloužilo.

Na tomto místě se již věnujme naší domácí kauze. Asi není nutné připomínat, že bylo vůči našim třem největším bankám zahájeno správní řízení ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro podezření z kartelové dohody o výši bankovních poplatků. Takovýto typ podezření můžeme, v souladu s tím, co zde již zmíněno bylo, v případě kartelu odůvodnit dvěma základními argumenty:

  • poplatky bank jsou si velmi podobné a není pravděpodobné, že by to bylo způsobeno pouhým působením tržních mechanismů,
  • poplatky bank si sice nejsou zcela podobné, nicméně jejich výše je nepřiměřená a ve srovnání se zahraničím je patrná jejich přemrštěnost.

Totožnost poplatků

Analýze výše a podobnosti poplatků ve třech největších bankovních domech se věnoval ve svém článku Petr Zámečník před nedávnou dobou. Přes velmi náročné srovnávání specifických a velmi různorodých bankovních produktů v ní dospěl k závěru, že nelze hovořit o tom, že by byly poplatky v uvedených bankách totožné. Už jenom vzhledem k tomu, že za podobnou cenu můžete obdržet diametrálně odlišný produktový obsah. Neboli můžete zakoupit balíček služeb za podobnou cenu, ale jeho náplň bude natolik odlišná od konkurenčních balíčků, že jejich srovnání ztratí smysl.

Výše poplatků

Dalším možným odůvodněním pro podezření z kartelové dohody je výše bankovních poplatků jako taková, která se zdá být nepřiměřeně vysoká. Pro objektivní posouzení sáhněme k výsledkům nezávislé studie, která se tomuto tématu přímo věnovala, World Retail Banking Report 2005 (Capgemini, EFMA, ING).

Jedním z nejzajímavějších závěrů, které studie konstatuje, je, že …bankovní služby očividně následují úroveň odvětvového rozvoje, s jehož růstem relativní ceny těchto služeb klesají… Jinými slovy řečeno, pro vyspělé státy s vyspělým bankovním sektorem je typické, že podíl objemu poplatků na výdajích obyvatel je relativně nižší, než je tomu v méně rozvinutých zemích.

Bankovní poplatky ku HDP

Uvedený graf dává do poměru hospodářskou úroveň dané ekonomiky, neboli HDP na obyvatele, a výši poplatků. Je patrné, že Čína, Polsko, SR a ČR v uvedeném srovnání ve výši poplatků evidentně vyspělé země převyšují, ale zároveň patří mezi nejméně rozvinuté země.

Dalším často využívaným argumentem je to, že v ostatních zemích banky nezpoplatňují některé služby, narozdíl od našich bank.

Zpoplatnění jednotlivých služeb

Z uvedeného grafu je patrné, že zpoplatňování jednotlivých bankovních služeb ve vyspělých zemích (modrá křivka) je v celém svém průběhu o něco níže, než je tomu v případě, když mezi ně zařadíme i země méně rozvinuté (žlutá křivka), a oproti roku 2004 pak došlo ke sblížení obou trendů. Jinými slovy: ve vyspělejších zemích zpoplatňují banky celkově méně úkonů, než je tomu v zemích méně rozvinutých.

Na tomto místě již budeme srovnávat absolutní výši placených bankovních poplatků v jednotlivých zemích. Prvním ukazatelem z této oblasti je takzvaný globální profil. Jde o ukazatel, který vychází z míry využívání bankovních produktů a služeb, jež byla zaznamenána stejným způsobem ve všech zemích.

Globální profil

Z něho je patrné, že průměrně odvede klient banky ve sledovaných zemích 108 eur za rok. ČR se nachází v tomto případě mezi skupinou spíše levnějších zemí, neboť tato částka v jejím případě činí 83 euro. Jistě vás napadá, že v každé zemi využívají klienti bank různé služby. Proto také analýza hodnotila tzv. lokální profil. V jeho případě jde o srovnání výše zpoplatnění služeb podle toho, které služby obyvatelé dané země obvykle využívají.

Lokální profil

Z uvedeného srovnání vychází ceny bankovních služeb pro ČR opět podprůměrně (68 eur k průměrné hodnotě 78 eur).

Závěry, ke kterým ÚOHS ve svém řízení dospěje, budou tedy nepochybně zajímavé.

Anketa

Zajímá vás průběh "kartelové kauzy"?

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 5. 2005 0:58