Hlavní navigace

Je smluvní odměna exekutora morální?

15. 11. 2006
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Soudní exekutor je soukromou osobou, kterou stát pověřil výkonem exekuční činnosti. Za tuto činnost exekutorovi přísluší odměna stanovená vyhláškou Ministerstva spravedlnosti. Mimo to někteří exekutoři požadují další, tzv. smluvní odměnu. Podle exekutorské komory je to zcela v pořádku!

Kladivo na dlužníky

K velkým a přitom dlouhodobě uspokojivě nedořešeným problémům v Česku patří špatná vykonatelnost práva. Domoci se svých práv soudní cestou bývá velmi složité. Dokonce ani pokud věřitel (oprávněný) po letech sporů drží ve svých rukou pravomocný a vykonatelný rozsudek ukládající dlužníkovi (povinnému), aby mu dluh neprodleně zaplatil, nemá zdaleka vyhráno. V mnoha ohledech na tom je stejně jako na začátku. Má v rukou jen další písemnost potvrzující oprávněnost jeho nároku, bohužel ale nikoliv své peníze.

Ještě před pěti lety u nás nucené výkony rozhodnutí prováděly jen soudy. Dlužníků bylo mnoho a soudců a soudních vykonavatelů málo, takže čekací lhůty na provedení výkonu rozhodnutí se počítaly na roky. Navíc bylo věcí oprávněného, aby soudu navrhl způsob, jakým má být výkon rozhodnutí proveden, a aby sám vypátral peněžní ústav a číslo účtu, plátce mzdy, popřípadě majetek povinného, který má být zabaven. Povinný si tak mohl poměrně úspěšně hrát s oprávněným na schovávanou. Často se přitom stalo, že žádný postižitelný majetek povinného nakonec nebyl nalezen a oprávněný vyšel naprázdno.

Neudržitelnost tohoto stavu byla hlavním důvodem zřízení instituce soudního exekutora přinášející alternativní možnost provádění nucených výkonů rozhodnutí. Mělo se tím odlehčit přetíženým soudům a díky rozsáhlým pravomocem soudních exekutorů, které jim umožnily získávat informace o povinných a jejich majetku, mělo dojít i k výraznému urychlení a zjednodušení výkonu rozhodnutí z pohledu oprávněných. Oprávněný držící exekuční titul jen navrhne soudu, aby nařídil exekuci. Pokud je mu vyhověno, vše ostatní už se odehrává zcela v režii soudního exekutora pověřeného jejím provedením.

Exekutor je vlastně podnikatel

Soudní exekutor je na rozdíl od soudů na výsledcích své činnosti přímo ekonomicky závislý. Výše jeho odměny je přímo úměrná výsledkům jím prováděných exekucí a další činnosti. Sám přitom nese veškeré náklady spojené s fungováním exekutorského úřadu – nájemným za kanceláře počínaje a platy svých zaměstnanců konče. Vzhledem k tomu, že podle zákona je činnost exekutora neslučitelná s jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku, nezbývá exekutorovi nic jiného, než aby se snažil fungovat rychle a efektivně.

Přímo v exekučním řádu (zákon č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je uvedeno, že exekuční a další činnost je exekutorem vykonávána za úplatu. Odměna exekutora je upravena v § 90 tohoto zákona. Její výše je pak stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je stanovena procentním podílem z vymáhané částky (viz tabulka).

Odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky činí:
Exekuovaná částka Smluvní odměna
do 3 mil. Kč 15 %, min. 3 000 Kč
z přebývající částky až do 40 mil. Kč 10 %
z přebývající částky až do 50 mil. Kč 5 %
z přebývající částky až do 250 mil. Kč 1 %
částka nad 250 mil. Kč se nezapočítává

Kromě této odměny exekutorovi náleží i náhrada hotových výdajů paušální částkou ve výši 3 500 Kč, která je určena na soudní poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky, překlady, fotokopie atd. Je-li výše nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti v daném případě vyšší, náleží exekutorovi její náhrada v celé jím prokázané výši. Exekutorovi také náleží náhrada za ztrátu času při výkonech exekuční činnosti mimo sídlo exekutorského úřadu a na cestě za nimi, a to ve výši 50 Kč za každou započatou čtvrthodinu.

Pokud exekutor sám doručuje písemnost v exekučním řízení, náleží mu náhrada za její doručení sestávající z paušální částky 50 Kč a hotových výdajů na doručení písemnosti. Exekutorovi dále náleží i odměna za případné poskytování právní pomoci, a to ve výši stanovené advokátním tarifem. Za sepisování exekutorských zápisů a přijímání věcí do úschovy exekutorovi náleží odměna stanovená podle vyhlášky o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví.

Exekutoři nestrádají

Počet exekucí i celkový objem exekučně vymáhaných částek neustále roste. S ohledem na výši zákonných odměn i náhrad za exekuční činnost exekutoři hmotnou nouzí rozhodně netrpí. Náklady na rozjezd i provoz exekutorského úřadu sice nejsou malé, ale na druhou stranu ani nijak extrémně vysoké. Náklady na výkon exekuční činnosti jsou z velké části kryty formou náhrad a zaplatí je nakonec povinný nebo v horším případě oprávněný. Pokud by zaplaceny nebyly, staly by se pohledávkou, jejíhož zaplacení by se exekutor dříve či později domohl (ostatně kdo jiný, když ne on?!). Pak jsou tu poměrně slušné odměny.

Samotná výše těchto odměn se může zdát být vysoká. Výkon exekutorského úřadu je však podmíněn právním vzděláním, praxí a úspěšným složením zkoušek, a je také spojen se značnou odpovědností. Ve srovnání s odměnami advokátů nebo třeba s provizemi firem, které se zabývají vymáháním pohledávek, odměny soudních exekutorů až tak vysoké nejsou. Také je třeba vzít v úvahu skutečnost, že ne každá exekuce dopadne dobře a podaří se ji vyřídit rychle a „od psacího stolu“. To však nic nemění na tom, že je-li soudní exekutor schopný a přiměřeně výkonný, nevede se mu špatně, spíše naopak.

Kromě odměn a náhrad, které po povinném vymáhají společně s pohledávkou danou exekučním titulem, však někteří exekutoři neváhají požadovat ještě další, tzv. smluvní odměnu i po oprávněném. Exekutorský řád totiž v § 90 připouští možnost uzavřít mezi exekutorem a oprávněným písemnou smlouvu, v níž může být za provedení exekuce sjednána smluvní odměna, aniž by tím bylo dotčeno právo exekutora na zákonnou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu za doručení písemností a náhradu za ztrátu času. Obdobná věta s totožným obsahem je uvedena v § 3 zmíněné vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách exekutorů. Jakékoliv bližší vysvětlení, v jaké výši, za co konkrétně a za jakých podmínek smluvní odměna exekutorovi náleží, však v těchto předpisech chybí.

Smluvní odměna? Za co?

Příliš jasno o tom, za co konkrétně je smluvní odměna požadována, si však zpravidla nelze udělat ani z textu smluv o provedení exekuce, jejichž návrhy lze nalézt na stránkách některých exekutorů. V praxi vše probíhá tak, že exekutor hned na začátku oprávněnému navrhne, aby s ním uzavřel smlouvu o provedení exekuce s tím, že tak lépe bude možno vymezit a upřesnit práva a povinnosti obou stran (oprávněného a exekutora). Mimo to je však ve smlouvě navržena i smluvní odměna, kterou exekutor získá za provedení exekuce. Obvykle už ale není nijak specifikováno, za co konkrétně ji získá.

Z exekučního řádu přitom vyplývá, že každý exekutor by měl všechny „své“ exekuce vyřizovat v pořadí, v jakém mu byla doručena usnesení o jejich nařízení. Všem nařízeným exekucím by měl věnovat stejnou pozornost a veškerou exekuční činnost vykonávat řádně a s veškerou odbornou péčí, aniž by kohokoliv jakkoliv zvýhodňoval. Exekutor v podstatě nemůže řádně nařízenou exekuci odmítnout provést (s výjimkou námitky podjatosti), ani zabránit tomu, aby ho soud provedením exekuce pověřil. Oprávněný ostatně vůbec nemusí exekutora kontaktovat před tím, než soudu navrhne, aby ho provedením exekuce pověřil.

Principiálně tedy exekutor nemůže žádného oprávněného odmítnout, ani mu například slíbit, že se jeho případu bude věnovat přednostně nebo intenzivněji, bude-li mu oprávněný ochoten zaplatit požadovanou smluvní odměnu. Kdyby to slíbil, dopustil by se de facto podvodu, protože by uvedl povinného v omyl slibem něčeho, co nemůže splnit. Pokud by exekutor svůj slib splnil nebo oprávněného k zaplacení smluvní odměny jakkoliv nutil, ocitl by se v ještě horší situaci. Svým jednáním by bezpochyby porušil exekuční řád a nejspíš by se tím zároveň dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele. Pokud by se takovéto jednání prokázalo, přinejmenším by se mohl rozloučit se svým exekutorským úřadem.

Nesplácíte dluh z kreditní karty? Zeptejte se Radky Vikové, manažerky partnerských programů kreditních karet Citibank v Poradně Kreditní karty před Vánoci, kdy na vás banka pošle exekutora.

Porostlý versus Šproch

Právo exekutora sjednat si s oprávněným vedle odměny i smluvní odměnu má tedy oporu v zákoně. Otázkou však je, jak takové sjednávání v praxi probíhá, tzn. co je uvedeno v písemné smlouvě a hlavně jaký ústní komentář se k ní oprávněnému od exekutora dostane. Správně by mu exekutor měl sdělit něco v tom smyslu, že bude rád, pokud s ním oprávněný smlouvu podepíše a k zaplacení smluvní odměny se zaváže, avšak na průběh exekuce a její výsledek případné neuzavření smlouvy nemůže mít žádný vliv. Proč by pak ale oprávněný měl na sjednání smluvní odměny přistupovat?

Otázka smluvních odměn požadovaných některými exekutory není jen nějakým okrajovým a čistě hypotetickým problémem. Svědčí o tom třeba i aktuální kauza, v níž ostravský soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý podal trestní oznámení na oprávněného Stanislava Šprocha pro křivé obvinění z přijímání úplatku. Podle Šprochovy verze měl po něm JUDr. Porostlý požadovat úplatek za urychlení exekučního řízení. Podle soudního exekutora se však jednalo o zcela standardní návrh tzv. smluvní odměny ve výši 4 % nad rámec zákonné odměny soudního exekutora, která v tomto případě navíc kompenzovala zákonnou zálohu na náklady exekuce, kterou oprávněný nesložil. Vše bylo podloženo návrhem písemné smlouvy.

Na svých stránkách o tom informovala Exekutorská komora České republiky. Podle jejího prezidenta JUDr. Podkonického je smluvní odměna zcela běžnou motivační složkou odměny soudního exekutora a zcela standardním nástrojem exekučního řízení. Vysvětlení k tomu, za co konkrétně je smluvní odměna placena a k čemu má soudního exekutora motivovat, však chybí. Přímo se nabízí otázka, zda na situaci, kdy je třeba soudní exekutory k řádnému výkonu jejich činnosti motivovat smluvními odměnami, není něco špatně. Podrobnosti výše uvedené kauzy samozřejmě neznám. Jaký je ale vlastně rozdíl mezi úplatkem a smluvní odměnou? Že o přijetí úplatku není sepisována smlouva a že není zdaněn? To je dost málo!

dan_z_prijmu

Podle JUDr. Podkonického je smluvní odměna zcela standardní a není na ní nic nezákonného ani nemorálního. Osobně se domnívám, že i smluvní odměnu s oporou v zákoně (kam se nejspíš dostala díky silnému lobbingu) lze vyžadovat způsobem, který zákonný není.

Pokud není jasno, kdy, v jaké výši a hlavně za co může být smluvní pokuta exekutorem požadována, neměla by se používat vůbec, popř. jen v mimořádných případech, ale určitě ne jako standardní nástroj. Navíc když neexistuje žádná nezávislá kontrola, zda nejsou znevýhodněni oprávnění, kteří na tento požadavek exekutorů nepřistoupí! Sami to nemají jak zjistit, protože informováni mohou být jen o průběhu svého exekučního řízení, nikoliv o ostatních. O morálce bych tedy v souvislosti se smluvní odměnou za této situace raději vůbec nehovořil!

Považujete smluvní odměnu exekutora za morální?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).