Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Je mince pravá? Zkuste do ní v obchodě kousnout od M O N E Y - "Jednou z hlavních zásad jeho reformy a velkým...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 19. 10. 2016 14:53

    M O N E Y (neregistrovaný)

    "Jednou z hlavních zásad jeho reformy a velkým krokem kupředu byl zákaz volného oběhu surového drahého kovu, tedy stříbra, které bylo povinně měněno za ražené mince."

    To nebyl krok kupředu, ale zpět!
    Jakým právem někomu něco zakazovat? OK, mohl zkusit surovému kovu konkurovat - opuncovanými garantovanými mincemi. A měl šanci uspět.
    Ale ZÁKAZ pouze vyloučil konkurenci v ražbě mincí, dal královi monopol a ten tak mohl v klídku začít mince zlehčovat/ředit, což také každý král/stát od té doby dělá.

    Takže reálně velmi často neplatilo, že hodnota na minci vyražená = hodnota kovu v ní obsaženého.

    Dalším "zvěrstvem" je samo pojmenování měny.
    Dolar byl od založení USA až do roku 1933 definován takto: 1 troyská unce zlata = 20 dolarů.
    Proč tedy vůbec slovo "dolar" zavádět? Proč prostě nebyly mince 1/20 unce, 1/10 Oz, 1/4 Oz, 1/2 Oz a 1Oz?
    Jakmile mince není identifikována jen obsahem drahého kovu, opět to stát dříve či později zneužije. Jako v oněch USA v roce 1933, kdy napřed stát lidem zlato znárodnil a následně dolar zdevalvoval z $20 na $35 do unce.
    A obdobně v jiných zemích - měnová jednotka byla stále stejná, ale obsah drahého kovu se snižoval/ředil.
    Kdyby na mincích bylo pouze kolik tam je zlata či stříbra, stát by takovou možnost podvádět neměl. Mince by měla být jen standardizovanou formou určitého množství kovu opatřená značkou výrobce, jehož reputace by garantovala parametry. A správně by ji měl mít možnost vydávat kdokoli, kdo má zdroj zlata a stříbra. Konkurence je zárukou kvality.

    Dalším hřebíčkem do rakve stabilitě krytých peněz byl bimetalismus.
    Tedy současné používání zlatých a stříbrných mincí v pevně daném kurzu. Jak v USA, tak v Evropě a Jižní Americe (Latinská měnová unie) to vypadalo tak, že nižší nominály byly stříbrné, vyšší zlaté.
    Jenže zlato a stříbro jsou zcela odlišné komodity a jejich vzájemný kurz je určován trhem, mnoha faktory.
    V podmínkách pevně daného kurzu je jeden kov vždy podhodnocen a jeden nadhodnocen. A díky Greshamově zákonu pak jeden typ mincí z oběhu lidé stahují a taví.

    Další hřebíček do rakve poctivých peněz (sound money) zasadili bankéři.
    Pro lidi bylo nepohodlné chodit se zlatými mincemi. Bylo riskantní je uchovávat doma.
    A tak vznikly banky - úložny zlata, které proti vloženému zlatu vydaly potvrzení (bankovku), které obchodníci začali běžné přijímat místo běžné platby zlatem (protože věřili, že za to potvrzení kdykoli to zlato dostanou).
    Ježe někteří bankéři začali podvádět, začali vydávat (půjčovat) více potvrzení o zlatu, než kolik ho skutečně měli. Vsázeli na to, že se na to nepřijde, protože si své zlato nikdy nebudou chtít vybrat všichni lidé naráz.
    Jenže jakmile u nějaké banky lidi dostali podezření, že takto podvádí, dostali o své zlato strach a běželi si ho vyzvednout (run na banku).
    A banka ho tolik neměla.
    Místo aby zbankrotovala a její šéfové šli pro podvod za mříže, (s radostí) zasáhl stát, zlatý standard zrušil a zavedl státní monopolní nekrytou měnu a jejího správce - centrální banku. A to byl ten poslední hřebíček do rakve poctivým krytým neinflačním penězům.

    Od té doby nejsou peníze kryty NIČÍM (leda cizími dluhy).
    Soukromé/komerční banky si je "tisknou" ze vzduchu podle potřeby - kdykoli si někdo od banky půjčí, banka vytvoří peníze nové (nepůjčuje vklady jiných lidí! a není rozsahem těchto vkladů v půjčování omezena).
    Tento experiment netrvá dlouho: ve Švýcarsku od roku 2000, v USA a potažmo zbytku (dolarového západního světa) od roku 1971.
    Takových experimentů zde ale v historii bylo více - a VŽDY skončily hyperinflačním kolapsem nekryté měny.
    Dostaneme zrovna tentokrát od Matky přírody výjimku?

  • 19. 10. 2016 17:08

    jezevec (neregistrovaný)

    pletete si peníze a komoditu. mince, které jsou tvořeny čistým kovem a označeny hmotností, přece existují. s oběhem bankovek se to nijak nevylučuje. možná doplňuje.

  • 20. 10. 2016 9:24

    M O N E Y (neregistrovaný)

    A pokud necháte POUZE na lidech/trhu, jakou měnu si zvolí (komoditní, papírovou, kryptoměnu, ...) a nebude se do toho stát míchat se svým násilným donucováním, zákony o jediném legálním platidle, povinnosti jeho přijímání, DPH na stříbrné mince, atd... pak je vše v pořádku.
    Pak teprve uvidíme, která měna je lepší, která lépe naplňuje potřeby lidí.

  • 20. 10. 2016 0:04

    Ostap Bender

    Odpovím na jednu vaši tezi: "Jakým právem někomu něco zakazovat? OK, mohl zkusit surovému kovu konkurovat - opuncovanými garantovanými mincemi. A měl šanci uspět." Odpověď je jednoduchá: Právem silnějšího.

  • 20. 10. 2016 9:26

    M O N E Y (neregistrovaný)

    To je pravda.
    Ale vzdorovat takovému násilí je přirozené.
    Skoro bych řekl, že to je morální povinnost.
    A také to je výhodné - protože když vás někdo silou k něčemu nutí, většinou to je výhodné pro něj a nevýhodné pro vás.

  • 20. 10. 2016 11:51

    Ostap Bender

    "Ale vzdorovat takovému násilí je přirozené. Skoro bych řekl, že to je morální povinnost." Teoreticky jistě, ale aplikovat tuto tezi ve středověku, o němž byla řeč? Se zlou byste se potázal.

  • 20. 10. 2016 12:58

    M O N E Y (neregistrovaný)

    No tak záleží na tom, jak ten vzdor pojmete.

    Můžete statečně (a bláhově) vystoupit na náměstí a vyhlásit, že král je tyran a zloděj. To je samozřejmě dost nebezpečné a takovou cestu si vybere jen pád jedinců.

    Vzdorovat okrádání ze strany státu se ale dá i relativně bezpečně.
    Kdo tehdy uplatňoval Greshamův zákon, tedy méně hodnotné peníze (státní šizené mince) dál pouštěl do oběhu a více hodnotné (ryzí kusy kovu) stahoval, spořil si je, tak na tom vydělal a pokud o tom nikde nahlas nevykřikoval, nic se mu asi nestalo.

    Stejně tak v Rakouskouhersku před 1.světovou. Obíhaly zároveň papírové peníze i mince z drahých kovů. Kdo byl prozíravý obchodník, z tržby vytřídil zlaté a stříbrné mince, ty si schoval a dále nakupoval zboží jen za papírové.
    Realita mu dala zapravdu velmi záhy, po vypuknutí vysoké inflace.
    Vezměme si, že tou rakouskouherskou korunou platíme vlastně dodnes:
    - po vzniku ČSR v 1918 se jen bankovky okolkovaly, část se jich dokonce spálila, aby se inflace zmírnila (hodnota koruny vzrostla)
    - v roce 1953 komunisté provedli měnovou reformu, která opět měla zvýšit kupní sílu koruny, staré za nové se měnily třeba i v poměru 50:1
    - po rozdělení Československa 1.1.1993 se opět bankovky jen okolkovaly, tzn. vlastně stále tatáž měna

    No ale když si dnes vezmu tu rakouskouherskou stokorunu, tak má cenu 30.000 dnešních korun (bez sběratelské hodnoty, jen to zlato v ní!). Přestože se dělalo několik protiinflačních měnových reforem se škrtáním nul (1918, po válce 1945, 1953), tak hodnota koruny klesla 300x! To je tedy superinflace! 30000 procent!
    A ČNB s dnešními intervencemi v tom jen pokračuje, možná ještě rychleji - zafixovala intervencemi (natiskla 600mld nových korun za 2 roky!) korunu k euru v nevýhodném kurzu. K tomu euru, které sama ECB znehodnocuje zápornými sazbami a kvantitativním uvolňováním (tiskem peněz) jak o závod.
    Recept, jak se tomu vyhnout, je stále stejný!

    To samé v USA: v roce 1933 došel tisk dolarů již tak daleko, že ani největší idealista nevěřil, že vláda má dostatek zlata, aby mohla udržovat (od vzniku USA existující) kurz 20 dolarů za unci zlata.
    A tak prezident vydal výnos o znárodnění zlata - zakázal lidem jej vlastnit.
    A ano - kdo vladaři odporoval veřejně, zlato mu bylo odebráno násilím a navrch dostal několik let kriminálu. Je to stále stejné.
    Ale i tehdy existovala obrana! Kdo o svém zlatu mlčel, nic se mu nestalo. Nekonaly se domovní prohlídky v každém domě! Nepřekopávali lidem zahrady a nerozbíjeli podlahu ve sklepě! A ti, co měli své zlato v zahraniční (Švýcarsko), ti již byli zcela v pohodě. Utrpěli tak hlavně ti, kteří měli zlato v bankách - ti si nemohli dovolit ho zapřít. A samozřejmě ti hodně bázliví.
    V roce 1971 již tisk dolarů dosáhl takové meze, že nebylo možné udržet ani devalvovaný kurz 35 dolarů do unce. Tehdy Nixon vazbu dolaru na zlato zrušil.
    A zároveň zrušil zákaz vlastnění zlata.
    Kdo jej od 1933 měl zakopané pod jabloní, ho mohl beztrestně vykopat.
    Od té doby cena zlata došla až k dnešním cca 1300 dolarům za unci!

    Obdobné to bylo např. v Británii, tam lidem právo vlastnit zlato vrátila až Thatcherová. A vazbu franku na zlato ve Švýcarsku zrušili až do roce 2000. Stříbrné mince tam normálně obíhali ještě koncem 60.let a zmizely jen proto, že je lidí stahovali (stříbro oproti franku rostlo, protože se tisklo hodně papírových fanků). Čili tento experiment trvá historicky vemi krátkou dobu. Nikde není garantované, že neskončí stejně, jako podobné experimenty v hlubší historii - hyperinflací a státními bankroty.

    Každopádně myslím, že jsem vystihl podstatu: bránit se lze. A pro toho, kdo nemá v genech hrdinství, to jde i bez nutnosti riskovat krk/svobodu.

    V dnešní době navíc máme další možnosti, jako například bitcoin. Ale to by bylo na dlouhé povídání :-)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).