Je lepší soukromá nebo státní škola?

Masový nárůst soukromých vysokých škol se konal v období let 1999 – 2004, tedy po vydání vysokoškolského zákona, který jejich vznik umožnil. V současnosti vznikají průměrně dvě soukromé vysoké školy za rok. Počet veřejných vysokých škol je víceméně stabilizovaný, od konce 90. let vznikla Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a dvě vysoké školy neuniverzitního typu – v Jihlavě a Českých Budějovicích. Počet státních škol se za posledních pět let snížil ze čtyř na dvě po restrukturalizaci vojenského vysoké školství. Uchazeči o vysokoškolské vzdělání si dnes tedy mohou vybrat z 26 veřejných, dvou státních a 45 soukromých vysokých škol, sdělila pro Měšec.cz ing. Petra Hrabětová, z odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT.

Veřejné vysoké školy

Veřejné vysoké školy sázejí na dlouhou tradici, jsou jakousi „alma mater“ intelektuální elity společnosti a základnou vědecké a výzkumné činnosti. Soukromé vysoké školy mají krátkou historii, ve vědecké a výzkumné činnosti se veřejným nemohou a většinou ani nechtějí rovnat, a za svůj primární cíl považují zajistit studentovi dobré uplatnění na trhu práce. Veřejné vysoké školy mají v rámci vysokoškolského sektoru výhodnější postavení. Nemusí soupeřit o studenty, zvláště školy humanitního směru a školy umělecké. Jsou vybaveny komplexy budov, včetně kolejí a menz, a co je hlavní – neplatí se zde školné. Většina studentů se tudíž nejdříve hlásí na veřejné vysoké školy. Čtěte více: Jak se dostat snadno na vysokou školu?

Soukromé musejí o každého studenta bojovat. A právě to je nutí, aby nabídly něco navíc. Třeba individuální přístup ke každému studentovi. Lepší vybavení a umístění učeben. Modernější metody výuky. Všelijaké bonusy, soutěže, účast na konferencích. Studijní texty, e-learningové opory a učební pomůcky zdarma. Více dbají na to, aby jejich absolventi mohli hned nastoupit do práce. Kdyby to nedělaly, dávno by zkrachovaly. Naopak, soukromé VŠ nedostávají z rozpočtu MŠMT žádné dotace. Střední školy zřizuje buď kraj, obec, církev nebo právnická osoba a výše dotací se odvíjí na základě smlouvy. Čtěte více: Studentské účty: Aktuální nabídka na trhu.

Vedle teorie se proto student kupříkladu naučí komunikovat s lidmi, veřejně obhajovat svoje názory, vyzkouší si řízení lidí nebo přípravu reklamní kampaně. Ne všechny školy jsou ideální. Ale jedna věc je jasná. Když někde platíš, víc si tě považují. Jsi zákazník. Je velký rozdíl být neplatícím žákem nebo platícím zákazníkem! tvrdí Ondra, posluchač 2. ročníku soukromé školy zaměřené na masovou komunikaci a public relation.

Kdo bojovat nemusí?

Záleží na jednotlivých soukromých vysokých školách, aby přesvědčili zájemce o studium, že stojí za to si za studium zaplatit. Doc.ing. Věra Seifertová, rektorka Vysoké školy cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství, pro Měšec.cz řekla: O studenty bojovat nemusíme, přestože školné je vysoké. Uchazeče vybíráme především podle zájmu o obor. Jestliže se hlásí například absolvent chemické průmyslovky, těžko se dá předpokládat vyhraněný zájem. Absolventi školy jsou „rozebíráni“ již v průběhu studia našimi i zahraničními firmami, ovládají minimálně tři světové jazyky a každoročně absolvují stáže v zahraničí. Nestalo se, že by některý nenašel kvalifikovanou a dobře finančně ohodnocenou práci. Ne nadarmo, se tato škola umístila v hodnocení Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) na prvním místě mezi 43 testovanými školami. Čtěte více: Spasí školné české vysoké školství?

Soukromé střední školy

Soukromé střední školy u nás dlouho neměly dobré jméno. Deváťáci si žádali nejprve státní střední školy, pak až vypisovali ty soukromé. To se ale mění. Investice do vzdělání dětí už začíná zajímat mnohé rodiče. Vybrat správně je problém. Vodítkem při hledání prestižní školy by mohla být úspěšnost jejích absolventů při přijímacím řízení na vysokou školu. Kamenem úrazu je, že aktuální žebříčky neexistují. V letech 1995 až 1990 je v rámci projektu „SET – vybíráme střední školu“ zveřejňoval Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Po četných protestech samotných škol však od této činnosti upustil. Na rozdíl od vysokých škol, pro něž se uchazeči již rozhodují podle profese, kterou chtějí v životě vykonávat, u škol středních takové jednoznačné vodítko neexistuje. Soubory žebříčků pohlížely na školy z různých hledisek – převis poptávky na střední školu, úspěšnost při přijímání na vysokou školu, úroveň žáků posledních ročníků apod. Tyto žebříčky byly uživateli velice často používány jednotlivě a vytržené z kontextu, a tím zkreslovaly celkový objektivní pohled na školu. Čtěte více: Kolik nás stojí děti?

Podle jednoho kritéria by znakem elitní školy mohla být výše školného. To sice může dát škole určitý punc výlučnosti, neboť studium na ní si opravdu nemůže dovolit zdaleka každý, o kvalitě výuky však samo o sobě mnoho nevypovídá. Nejdražší soukromé školy „na trhu“, jako je internátní osmileté gymnázium Open Gate v Babicích, šestileté Townshend mezinárodní gymnázium v Hluboké nad Vltavou či třeba pražská English College, jistě poskytují značný nadstandard, například pokud jde o cizí jazyky či výuku některých předmětů v nich. Vzhledem k jejich relativně krátkému působení však nelze nijak určit, zda je úspěšnost jejich absolventů trvale úměrná až statisícovému školnému. Čísla o počtu přijatých absolventů na vysokou školu jsou zavádějící i z dalšího důvodu – některé vysoké školy, zejména technického směru, dnes přijímají kvůli malému zájmu studenty i bez přijímaček. Zahrnovat do kolonky „uspěli při přijetí na VŠ“ budoucí strojaře spolu s právníky či mediky je jako míchat jablka s hruškami. Přes všechny žebříčky a číselné ukazatele při výběru té správné školy proto i nadále zůstávají nejjistějším vodítkem přímé zkušenosti známých a přátel, kteří na ní aktuálně studují, a váš dojem z návštěvy vybrané školy například při dni otevřených dveří. Čtěte více: Kolik bude stát vysokoškolské vzdělání?