Nic na ně nehážu, já jsem ráda, že jsem se dokopala k odchodu od arogantní banky, která mne za 10 let znala skrznaskrz (nebo si to aspoň mohla zjistit, měla z čeho) . Banka měla moji 10-letou historii, znala dobře moji finanční situaci. Nebo jsem si měla půjčovat a pak s úroky splácet, aby mi pak laskavě půjčili pár šušňů, ale já bych za to měla „úvěrovou historii“? K čemu by mi to bylo? To je pro banky spolehlivější člověk s nějakou „úvěrovou historií“ než člověk solventní, který si půjčí jednou za čas a včas splatí? Promiňte, ale týden prodlení je v 10-leté historii nula nic, stejně jako výše tehdy požadovaného kontokorentu. Mne prostě jejich chování dost tvrdě urazilo. Asi tak: chtěli moc, nemají nic (staré přísloví).
Názor k článku
Je leasing mrtvý?
Jarmila (neregistrovaný)
---.199.broadband14.iol.cz
14. 4. 2010 10:37