Spočítejte si...

Zavřít

Je jednotné pojistné pro všechny skutečně koncem diskriminace?

Evropská unie se postupně snaží odstranit různé formy diskriminace, teď přišlo na řadu pojištění osob. Jenže nyní se jí podařilo s vaničkou vylít i dítě.

Různé operační programy, nadace, komise a další byrokratické aparáty už spolykaly prostředky, které mohly jinde sloužit lépe, nebo „jen“ zůstat v kapsách těch, kteří je vyprodukovali a byli je nuceni odevzdat kvůli stále vyšším daním, aby bylo na další akční programy. 

Různé ceny pojištění dle pohlaví nemají pojišťovny jen ze svého dobrého rozmaru. Vědí, že někde může pohlaví hrát důležitou, statisticky měřitelnou, úlohu. Nikdo nezpochybňuje, že ženy se dožívají vyššího věku než muži. Při uzavření životního pojištění tak nese pojišťovna v případě muže vyšší riziko úmrtí před koncem pojištění než u ženy. Toto riziko si nechá zaplatit ve formě vyššího pojistného. Vytvoříte-li si u pojišťovny (penzijního fondu) určitou rezervu, ze které vám má být vyplácena doživotní platba, je samozřejmé, že se při jejím stanovení vychází z průměrné délky života. Psali jsme: Sedm největších chyb, kterých se můžete dopustit při jednání s pojišťovnou

Ženy žijí déle a řídí lépe. Smiřte se s tím

Co vám statistika přináší jako ženě? Je pravděpodobné, že se dožijete vyššího věku, proto budete mít levnější rizikovou část životního pojištění (pojišťovna nese nižší riziko úmrtí), ale po jeho skončení vám bude z kapitálové části vyplácen nižší doživotní důchod (zvolíte-li výplatu plnění tímto způsobem), než u muže, který si vytvořil stejně vysokou rezervu. Pojišťovna totiž musí zohlednit to, že jako žena budete žít (a tedy pobírat pravidelnou platbu) o přibližně 7 let déle. Psali jsme: Hrob vám pojistí pět pojišťoven, ale bez podmínek jen jedna

Kromě lékařsky jasně doložitelných faktorů, které ovlivňují nákladovost jednotlivých produktů, jsou ještě další, které již nejsou tak jednoznačné. Některé pojišťovny poskytují slevu např. i na pojištění motorových vozidel, zaklínajíce se statistikami, že ženy způsobují méně dopravních nehod, nebo že nehody, kde jsou zjištěny jako viníci, mají méně závažné následky. Zde už je srovnání poněkud obtížnější, protože zastoupení (a počet najetých kilometrů) žen – řidiček a mužů – řidičů se bude lišit.

Psychologové mohou sice namítat cosi o rozdílných psychologických vlastnostech jednotlivých pohlaví, ale již to nebude znít tak jednoznačně a přesvědčivě jako u snadno ověřitelné průměrné šance na dožití. Někdy jde jen o prostý marketing, kdy se vyplatí určitou skupinu přitáhnout i za cenu zvýšených nákladů na její získání (nebo nižšího profitu z ní), protože i malý zisk je zisk. Oddělit tyto dvě skutečnosti od sebe není úplně jednoduché, protože v obou případech jde o „ekonomicky odůvodnitelnou“ diskriminaci. Psali jsme: Vyplatí se „turistika“ mezi penzijními fondy?

Muži jsou supermani. I proto více umírají

Jakkoliv to může znít neuvěřitelně, tak ženy, přestože se dožívají delšího věku, jsou během svého života více nemocné, tedy přesněji řečeno stráví více dní v pracovní neschopnosti. Muži jsou totiž „supermani“, dlouho se tváří, že jim nic není až do doby, kdy je nemoc opravdu skolí. Často vážně, někdy i jednou pro vždy. Ženy jsou zvyklé o sebe více dbát a to se projevuje na průměrné délce pracovní neschopnosti u žen, která je ročně asi o 4 dny delší, než u mužů. Sjedná-li si žena komerční zdravotní pojištění, bude platit vyšší pojistné než stejně starý muž.

Dura lex, set lex

Ať se to pojišťovnám bude, nebo nebude líbit, zákonné normě se budou muset podřídit. Ono nejde o žádný blesk z čistého nebe, jak by se po přečtení některých českých médií mohlo zdát. Jde o cestu, která byla nastoupena unijní směrnicí z roku 2004 a nebýt různých výjimek, byla by naplněna již v roce 2007. Protože je rozdělení některých produktů dle pohlaví (všimněte si např. ceny dámských a pánských „žiletek“, ty dámské jsou zpravidla o něco dražší) v naší společnosti silně zakořeněno, byly ustanoveny různé výjimky a přechodná období. Co se tedy nyní stalo, bylo způsobeno tím, že evropský soudní dvůr dne 1. 3. 2011 „jen“ upřesnil, že výjimka pro oblast pojištění musí skončit nejpozději 21. prosince 2012. Psali jsme: Pojištění kol: Téměř žádný výběr, ale výluk spousta

Pojišťovny se s problémem vyrovnají. Budou muset, jinou možnost nemají. Teoreticky možných cest je mnoho, těch praktických ale velmi málo.

1) Vzniknou pojišťovny (penzijní fondy) zabývající se pojišťováním pouze „zvýhodňovaných“ skupin. Tedy budou sjednávat levnější životní pojištění pro ženy a levnější komerční zdravotní pojištění pro muže. Tím odlákají „unisexovým“ pojišťovnám pro ně zajímavé klienty, kterým tak stoupnou náklady a budou muset zdražit.

Výsledně se trh rozdělí na společnosti, které cílí na určitou, rizikově homogenní, skupinu klientů.
Problém: Jak ale dostat „ty správné klienty, do té správné pojišťovny“? Bude si moci pojišťovna dovolit odmítnout pro ní nevýhodné klienty? Např. u nás to zdravotní pojišťovny dělat nesmí a musí vás přijmout, i když jste „neperspektivní“ důchodce. Nebo se je bude snažit odmítat nepřímo (např. prodejcům za takové klienty nebude vyplácet provize)?

2) Klienti se pojistí v zahraničí mimo EU. Jenže tady je problém: většina dnes sjednávaných pojištění je prodávána formou přímého prodeje. Jen malá část klientů se o pojištění skutečně aktivně zajímala, většina k němu byla přemluvena/přes­vědčena. Vzhledem k tomu, že mimoevropské pojišťovny nebudou mít na trhu své spolupracovníky (tedy alespoň ne oficiálně), kteří by tuto stěžejní přesvědčovací činnost prováděli, je otázkou, jestli zahraniční společnosti nějak výrazně do evropského trhu zasáhnou. Přes internet můžete prodávat něco, o co je zájem. Jak ale musíte své potenciální zákazníky přesvědčovat, že produkt vůbec potřebují, je zle. A pokud  se jim to snad nějakým zázrakem i podaří, může EU přijít s nějakým způsobem, jak je v tomto jednání omezit, podobně jako to dělá s bankami v zemích, které se neochotně podřizují „daňovému diktátu“ EU. Přece si daně ze zisků z pojistného vlastních občanů nenechá bez boje odtéct do zahraničí.

Odmítání bez udání důvodu

Domnívám se, že podobné antidiskriminační zákony páchají více škody než užitku. Dříve vám mohl zaměstnavatel říct, že vás na místo nechce, protože jste moc tlustí, mladí, staří, máte křivé zuby a páchne vám z úst. A s částí těchto „vad“ jste mohli něco udělat. Dnes dostanete uniformní e-mail, že „po zhodnocení Vašich schopností jsme dali přednost vhodnějšímu kandidátovi“ ze strachu, abyste ho snad nezažalovali pro diskriminaci. Vy pak nevíte, jestli onou překážkou, která stála mezi vámi a pracovním místem, nebyla (z vašeho pohledu) drobnost, kterou jste mohli napravit, případně nějaká mylná/mylně interpretovaná informace, kterou jste mohli vyvrátit.

Obávám se, aby se i tato praxe  nepřelila do oblasti pojištění. Lze předpokládat, že pojišťovny budou mít zakázáno odmítat klienty (jen) na základě pohlaví, ovšem vnitřně si mohou nastavit pravidla tak, že „nevhodné“ klienty budou podrobovat přísnějším testům a vyberou si jen pár s nadprůměrným (nebo naopak podprůměrným) zdravotním stavem, aby zavřeli ústa regulátorům (kterých bude muset trh živit opět o něco více), že vůbec nepřijímají ženy/muže.

Vzpomněl jsem si na úžasný sci-fi film Gattaca. Příběh o tom, jak by mohla vypadat naše společnost, pokud bude možné dostatečně rychle, levně a spolehlivě z kapky krve zjistit jaký vás čeká osud. Už na porodním sále se vaše matka dozví, že s 90 % pravděpodobností zemřete v 50 letech na infarkt. A stejný test po vás bude chtít i váš zaměstnavatel a třeba i pojišťovna. Aktuálně nic takového není možné, ale co až se dostaneme do situace, kdy tyto testy budou k dispozici. Budou je moci pojišťovny před přijetím do pojištění požadovat? A když ne, co s klienty, kteří se dozví, že mají v genetickém kódu napsáno, že je čeká nějaká vážná nemoc, nebo dokonce smrt? Ti budou, zcela logicky mít enormní zájem se pojistit, protože si budou téměř jisti, že na pojištění vydělají a pojišťovna se nebude moci nijak bránit. Bude to znamenat konec trhu s životním a zdravotním pojištěním, nebo si po hromadných úpadcích pojišťoven uvědomíme, že „ekonomicky odůvodnitelná“ diskriminace je jednoduše nutná?

Diskriminace je normální. Proto ji odstraníme

S diskriminací se setkáte i v letecké dopravě. Aerolinky moc dobře vědí, že za pracovní cesty jsou klienti ochotni zaplatit více. Proto jsou různé akční slevy podmíněny zpravidla přenocováním ze soboty na neděli. Obchodníkovi nic jiného nezbude (přece nestráví v místě pracovního jednání víkend jen proto, aby měl levnější letenku), aerolinky vydělají a turisté mohou koupit letenku o něco levněji. Diskriminace zkrátka k životu patří. Ne každý zákazník má pro obchodníka stejnou hodnotu. Některému se vyplatí dát slevu, u jiného je i prodej za plnou cenu ztrátový (a obchodník se zahojí na jiných).

Pamatuji, kdy byly propastné rozdíly mezi cenou za kadeřníka/holiče pro ženu a muže. Byla to diskriminace? Jistě. Ale již si nejsem tolik jist tím, že byla špatná. Muži prostě nejsou ochotni za tuto službu zaplatit tolik jako ženy (tedy alespoň podstatná část z nich) a kadeřník tak má dvě možnosti. Poskytnou slevu, nebo si nechat zákazníka utéct (a ten si koupí zastřihovač za cenu jednoho ostříhání). Pokud si ho nechá utéct, nevydělá ani to málo, a aby si zachoval stejný zisk, bude muset zvednout cenu. Všem. Bojím se, že podobně dopadneme i v pojištění. Všichni (tedy i ti diskriminovaní) budeme platit víc. Ale hlavně že jsme odstranili tu ošklivou diskriminaci.

30 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 3. 2011 14:39