Jaký je rozdíl mezi místem výkonu práce a pracovištěm?

Jako místo výkonu práce měl sjednané město, a tak tvrdil, že ač dělá cokoli kdekoli ve městě i mimo kancelář, pracuje a nic neporušuje.

Se zaměstnancem byl rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Mimo jiné mu bylo vytknuto, že neprovedl při odchodu ze svého pracoviště záznam opuštění pracoviště během směny do „Knihy návštěv a pochůzek“, jak bylo jeho povinností podle vnitropodnikového příkazu. Zaměstnanec výpověď považoval za neplatnou a obrátil se žalobou na soud.

Porušení povinnosti zapsat svůj odchod do „Knihy návštěv a pochůzek“ bylo posouzeno jako závažné porušení povinnosti. Při hodnocení intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance bylo přihlédnuto k tomu, že se tohoto jednání zaměstnanec dopustil úmyslně, že příkaz ředitele evidovat se v „Knize návštěv a pochůzek“ pracovníků během pracovní doby předtím opakovaně kritizoval a také ho opakovaně porušoval a mínil ho i nadále ignorovat (přitom zastával funkci provozního náměstka, tedy vedoucího zaměstnance, který by měl jít příkladem svým podřízeným).

Zaměstnanec měl za to, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací dospěly k nesprávnému závěru, že se dopustil porušení svých pracovních povinností tím, že měl opustit v pracovní době pracoviště, aniž by o tom učinil záznam do Knihy návštěv a pochůzek, jelikož pracovištěm je pro výkon jeho práce myšlena oblast města Nového Jičína. I v pracovní smlouvě je jednoznačně jako pracoviště uvedeno „Nový Jičín“ a v Pracovním řádu zaměstnavatele, konkrétně jeho čl. X. bod 2. – poznámka, pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto dodatku rozumí: místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, u zaměstnanců TSM je jím město Nový Jičín.

Případ se tedy dostal až k Nejvyššímu soudu ČR, který se musel zaměřit na výklad pojmu pracoviště.

Právní úprava v zákoníku práce

Podle ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat:

  • Druh práce, který máte pro zaměstnavatele vykonávat,
  • místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána,
  • den nástupu do práce.

Zákoník práce sám neurčuje, jakým způsobem má být místo výkonu práce vymezeno a nechává to na smluvním ujednání stran pracovního poměru. Jako místo výkonu práce tak může být sjednáno konkrétní pracoviště, sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území ČR apod. Místo výkonu práce by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze práce. Šířeji může být vymezeno, pokud lze předpokládat, že skutečně budete práci vykonávat na takto šířeji vymezeném místě (např. stavební, montážní, servisní práce či činnost obchodního zástupce). V rámci sjednaného místa výkonu práce či míst výkonu práce je zaměstnavatel oprávněn vám přidělovat práci.

Rozlišujte místo výkonu práce a pracoviště

Úprava obsažená v zákoníku práce rozlišuje mezi místem výkonu práce sjednaným v pracovní smlouvě, pracovištěm a vaším pravidelným pracovištěm. Místem výkonu práce sjednaným v pracovní smlouvě [§ 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce] nebo v souvislosti se jmenováním do funkce se rozumí obec, kraj, území ČR, organizační jednotka nebo jinak určené místo, v němž jste se v pracovní smlouvě zavázali konat práci pro zaměstnavatele. Pracoviště je pak místo, kde plníte podle pokynů zaměstnavatele své pracovní úkoly. Okruh těchto míst, v nichž vám může zaměstnavatel přidělovat práci, je dán vymezením místa výkonu práce v pracovní smlouvě. Pravidelným pracovištěm se pro účely poskytování cestovních náhrad rozumí místo, které je s vámi sjednáno v pracovní smlouvě podle ust. § 34a zákoníku práce.

Zhodnocení případu

Zaměstnanec nesprávně namítal, že v pracovní smlouvě je jako pracoviště uvedeno město „Nový Jičín“. Tato námitka je zcela lichá, jelikož město „Nový Jičín“ je v pracovní smlouvě uvedeno jako místo výkonu práce a samotný pojem pracoviště není v pracovní smlouvě žádným způsobem specifikován. Za pracoviště je však třeba považovat určitý konkrétní prostor, ve kterém fakticky vykonáváte dohodnutou práci, popřípadě prostor, kde se nachází vaše kancelář, což je v případě žalujícího zaměstnance sídlo žalovaného zaměstnavatele – Technických služeb města Nového Jičína, příspěvkové organizace, tedy Nový Jičín, Suvorovova č. 909/114.

widgety

Tvrzení žalobce, že v pracovní smlouvě má uvedeno jako místo výkonu práce město „Nový Jičín“, a jestliže se v pracovní době nachází kdekoliv v obvodu města „Nový Jičín“, nachází se na svém pracovišti, je nesprávné. V případě, že by žalobce chodil z osobních důvodů po pochůzkách po městě „Nový Jičín“, mělo by to být (podle logiky uvedeného žalobcova tvrzení) považováno za výkon práce, což není možné. Žalobce se tedy dopustil porušení povinnosti stanovené zákoníkem práce a pracovním řádem, když nedodržel pokyn nadřízeného a při opuštění pracoviště neprovedl záznam o opuštění pracoviště během směny do Knihy návštěv a pochůzek pracovníků během pracovní doby.

Rozhodnutí soudu

Nejvyšší soud ČR tak svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 4596/2014, ze dne 26. 11. 2015, negativně odpověděl zaměstnancům, kteří by se snažili pod výkon práce zahrnout i jiné činnosti, které vykonávají bez pokynu zaměstnavatele mimo své pracoviště, ale v rámci sjednaného místa výkonu práce. Kupříkladu kdybyste si šli v pracovní době, jak uvádí N. Randlová a K. Menzelová (Randlová, N., Menzelová, K.: Výklad pojmu „pracoviště“ zaměstnance, epravo. cz, 18. 3. 2016), do kavárny na kávu tvrdíc, že jste stále v rámci místa výkonu práce, které bylo sjednáno jako celé město, a vy jste v jeho centru. Vy jako zaměstnanec si tedy nemůžete vyřizovat osobní pochůzky o pracovní době v místě výkonu práce – dané obci, ale mimo pracoviště, s poukazem na to, že se stále nacházíte v obci, která je sjednána jako místo výkonu práce.