Jaké vyhlídky má vaše peněženka v roce 2003?

O roce 2002 už víme své. Máme ho za sebou a dodatečně už ho nevylepšíme ani nepokazíme. Ale co s rokem 2003? Jaký bude? Co všechno nás ve světě financí čeká? Na co se připravit?

V dnešním novoročním článku vám přinášíme stručný přehled toho, jak banky v loňském roce hospodařily s našimi penězi, co nám za ně dávaly, a jak s nimi asi budou hospodařit v roce příštím.

Začalo to eurem
Z tuzemského tisku se sice čas od času dozvíte o nářku Evropanů za starými měnami, ale z pohledu „vnějšího uživatele“, který v létě nemusel po směnárnách pracně shánět řecké drachmy a cestou do Paříže mohl u německé dálnice za občerstvení zaplatit stejnou měnou jako za lístek do Louvru, asi není důvod bádat nad tím, jestli euro mělo smysl či nikoliv. Koruna navíc proti euru posílila zrovna v nejpříhodnější dobu, takže léto pro nás bylo levnější a tedy vlastně bohatší, a nejen na zážitky.

Má ještě cenu spořit?
Mimochodem, právě kurz české koruny k euru byl jedním z důvodů, proč došlo k nastartování jednoho významného procesu, které se dotkl každého z nás – centrální banka během celého roku vesele snižovala úrokové sazby, a to až k současným historicky nejnižším hodnotám. Důsledky?

Drobní střadatelé bědují nad nízkými sazbami vkladních knížek a termínovaných vkladů, zatímco dlužníci stojí před bankami fronty a perou se, aby mohli co nejdéle a co nejvíce splácet takto „výhodně“. Přitom úrokové sazby vkladových účtů se snižovaly samozřejmě několikanásobně rychleji než úrokové sazby spotřebitelských úvěrů – zisk ze spoření byl tedy nižší, ale splácení úvěru téměř stejně náročné jako v roce předešlém (banky sazby spotřebitelských úvěrů viditelně snížily až během podzimu a před Vánoci).

Zajímavá na celé záležitosti je ještě jedna důležitá věc – jak důležitou roli v našem racionálním „investičním“ uvažování hraje psychologie. Všichni si stěžují na to, že se kvůli nízkým úrokům na vkladových účtech nedá nic naspořit – ovšem málokdo si uvědomí, že situace v předešlých letech nebyla o mnoho lepší. Dříve sice úrokové sazby byly výše, ovšem také inflace dosahovala jiných hodnot než v současné době, kdy se odhaduje, že za celý rok 2002 se ceny zvedly jen o nějaká 2 %. Spoření se tedy vyplatí zhruba stejně jako dřív, jenom to na účtu není tak „vidět“.

Život na dluh
Rok 2002 zřejmě překoná všechna očekávání všech, kteří mají co půjčit a chtějí to půjčit. Přestali jsme se bát – dluh už pro nás není strašidelný duch a necháváme se stále ochotněji masírovat reklamou k dalšímu a dalšímu nakupování. Není daleko doba, kdy budeme žít obklopení věcmi, které nám patří jen na půl nebo na čtvrt nebo taky jen na desetinu, v domě, který je náš ze dvou třetin, do něhož už dnes dojíždíme naším osmdesátiprocentním autem. A až si nakonec sečteme výši všech rodinných dluhů – pomůže jen šedesátiprocentní slivovice. Na zdraví!

Nicméně na dluh nežijí jen domácnosti, ale i vláda. A jde jí to tak dobře, že předpokládaný deficit státního rozpočtu má být největší v naší desetileté historii. Tento trend by se však měl změnit – ministr financí se rozhodl šlápnout na brzdu a trochu utáhnout opasek. Jeho návrhy se dotknou mnoha oblastí – sociálních dávek, daně z nemovitostí i populárního stavebního spoření. Nečeká se však překotný vývoj – hodně změn by v případě schválení připravovaných opatření mělo začít platit až od roku 2004.

Bydlení
Snižování úrokových sazeb mnoha lidem usnadnilo cestu k vlastnímu bydlení. Téměř ideální stav dnes panuje ve stavebním spoření – spoříte-li na starou smlouvu, úrokové sazby jsou vzhledem k mimořádně nízké inflaci výhodnější než kdykoliv předtím, a naopak s novými smlouvami můžete získat levnější úvěr.

Nicméně, v roce 2003 by se mohlo vyplatit uzavřít ještě jednu novou smlouvu bez ohledu na to, zdali už nějakou máte či nemáte – nějakou dobu sice budete mít paralelně dvě smlouvy (přitom čerpat státní podporu budete moci jen na jednu z nich), ovšem budou uzavřené ještě před případným zpřísněním podmínek. Od roku 2004 se totiž očekává snížení státní podpory a prodloužení minimální doby spoření.

Dramatický vývoj letos prodělaly i hypoteční úvěry – jednak významně poklesly úrokové sazby, jednak se rozšířila rozmanitost jejich nabídky a v neposlední řadě stát začal podporovat i nákup starších nemovitostí. Letos by mohlo dojít k přestavění celého systému státní podpory, v současné chvíli je však velmi těžké odhadnout, jaké úpravy budou přijaty. V každém případě hypotéky zůstanou stále méně dostupné než stavební spoření, protože požadavky bank jsou pořád hodně tvrdé a finanční situace většiny občanů jim neodpovídá.

Nejnapjatější oblastí však v tomto roce bude otázka regulovaného nájemného. Až vyprší vládní tříměsíční moratorium na zmrazení nájmů, nelze odhadnout, k čemu všemu může dojít. Zápas „silná lobby majitelů domů proti méně aktivním, méně informovaným a pozičně slabším nájemníkům“ nemusí skončit smírně a je těžké předpovědět, kdo v takovém případě zvítězí a s jakým bodovým rozdílem.

Je však zřejmé, že regulace je v dnešním tržním prostředí dlouhodobě neudržitelná, záleží tedy jen na tom, jaký způsob a jaké tempo změn se zvolí a k jakému zatížení nájemníků dojde. Především můžeme být hodně zvědavi na to, zda se naplní předpovědi odborníků o tom, že tržní nájemné díky uvolnění regulovaného nájemného brzy poklesne.

Do banky jen rychlostí světla
Dá se očekávat, že banky i nadále budou pokračovat v masivní podpoře přímého bankovnictví. Od včerejška v některých bankách platí nový sazebník, který v naprosté většině případů znamená zdražování transakcí s hotovými penězi a služeb prováděných na přepážce. Uvidíme, kde se trend zastaví, během loňského roku šly ceny bankovních služeb nahoru rozhodně rychleji než zmiňovaná inflace. Navíc lze očekávat, že ve chvíli, kdy se klienti začnou většinově obracet ke kanálům přímého bankovnictví, banky budou nuceny zdražovat i tyto operace, aby zachovaly stejnou výši zisku.

Novinky v bankovnictví
Letos bychom se měli dočkat dlouho očekávané technologické novinky – čipové platební karty. Tento platební prostředek, díky němuž třeba ve Francii pokleslo zneužívání platebních karet až o 90 %, by měl postupně vytlačit dnešní karty s magnetickým proužkem, a vrátit tak do našich peněženek mír a bezpečí – čipová karta je totiž výrazně bezpečnější než magnetická, protože údaje na čipu obsažené nejsou tak snadno kopírovatelné jako údaje z magnetického proužku (nelze nezmínit fakt, že u nás se už používá hybrid čipové karty s magnetickým proužkem, konkrétně Maxkarta Poštovní spořitelny, akceptace čipu je však v tomto případě velmi omezená).

Platebních karet se týká i doporučení České národní banky o používání elektronických platebních prostředků. Pokud by se jím jednotlivé banky řídily, což vůbec není jisté, klienti by se nemuseli v takové míře jako dnes bát zneužití své platební karty – v případě ztráty či krádeže by totiž nesli menší zodpovědnost. Obě výše uvedená vylepšení platebního styku však zřejmě budou mít ještě jeden vedlejší účinek – zvýšení poplatků.

Samozřejmě, podobných změn, které se odrazí na našich rodinných rozpočtech, se můžeme dočkat mnohem více – budou se zřejmě zvyšovat spotřební daně, na některé služby bude uvalena vyšší daň z přidané hodnoty, daň z nemovitosti se může nově začít počítat z tržní ceny nemovitosti, jeden z mobilních operátorů hlásí zpoplatnění textových zpráv na internetu, od včerejška platí minimální dvouletá záruční doba na spotřební zboží, zlevnila elektřina, zdražil plyn, s první bombou nad Irákem zdraží benzín atd. atp.

A kdykoliv začnete mít dojem, že všechny ty změny nestačíte sledovat, najděte si Měšec.cz a na něm ty nejlepší finanční recepty, které jsou právě k mání.

Anketa

Myslíte, že v letošním roce utratíte více než v loňském?