Spočítejte si...

Zavřít

Jaké jsou rozdíly mezi platbou SEPA a TARGET2?

Existují dva hlavní systémy pro přeshraniční převody v eurech v rámci Evropské unie. SEPA a TARGET2. Každý nabízí nějakou výhodu a nevýhodu. A vzájemně se doplňují.

Všímavější klienti, kteří posílají platby v rámci Evropské unie a pro které nekončí celý úkon jen vyplněním příkazu v bance (ať prostřednictvím internetového bankovnictví, nebo papírového příkazu na pobočce) se již setkali se „záhadnými“ zkratkami SEPA a TARGET2, které tyto převody provázejí. Jde o dva různé systémy pro přeshraniční převody v rámci EU, z nichž každý má trochu jiné vlastnosti.

TARGET2  nahradil 19. listopadu 1997 původní systém TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross Settlement Express Transfer System). Jde o clearingový systém provozovaný Evropskou centrální bankou a zúčtující převody v reálném čase. Jeho výhodou jsou velmi rychlé převody a to i vysokých částek za velmi nízké poplatky pro participující banky (cena za jednu transakci pro banku se pohybuje v desítkách eurocentů, viz TARGET2. Dochází zde ale k některým zvláštnostem – pošlete-li např. z FIO banky (která tento systém používá) peníze do některé z Volksbank či Raiffeisenbank v Německu, naúčtují tyto banky svým klientům, jako příjemcům platby, poplatek za příchozí expresní zahraniční platbu, a ti z toho nebudou zrovna skákat radostí a pravděpodobně ho po vás budou chtít i uhradit. Většina bank s tímto ale zpravidla problém nemívá.

SEPA – (Single Euro Payments Area) je provozován EBA Clearing. Je to přidružený systém Target2. To znamená, že zapojené banky si pomoci tohoto systému vymění data o jednotlivých platbách a na konci dne pak přes Target2 jen vyrovnají vzniklé saldo (tj. když banka A pošle do banky B 100 tisíc plateb v celkovém objemu 10 mil EUR a banka B do banky A taky 100 tisíc plateb v celkovém objemu 11 mil EUR, tak přes Target2 půjde na konci dne jen jedna platba 1 mil EUR z banky B do banky A). Ve výsledku je to pak levnější než Target2.

Ne všechny banky jsou členy obou systémů, a tak mohou nastat určité komplikace, pokud chcete zaslat zvýhodněnou europlatbu mezi bankami, které využívají pouze jednoho z těchto dvou systémů a to ještě každá jiného. V diskusních fórech se klienti některých německých bank vyjadřují, že nemají možnost poslat SEPA platbu do FIO banky, která členem systému SEPA není. 

Naštěstí i tento problém má řešení – platba se zadá jako „ostatní zahraniční převod“ a uvede se slovenský IBAN a SWIFT účtu u FIO banky. Je pak problémem banky odesílající platbu jak převod zařídí. Protože jde o převod do země používající jako národní měnu euro (Slovensko), nesmí banka odesilateli naúčtovat vyšší poplatek než za vnitrostátní platbu.

Tato „schizofrennost“ systémů pak může vést k na první pohled nelogickým výsledkům, kdy u FIO banky může být příchozí europlatba jednou zpoplatněna (1 EUR nebo 25 Kč, dle měny účtu) a podruhé bude zdarma. Pokud odesilateli platby nahlásíte slovenský IBAN a slovenský SWIFT (každý účet u FIO je „československý“, tedy má jak české, tak slovenské číslo účtu) a ten zašle platbu jako SEPA, nebude vám FIO účtovat poplatek za příchozí europlatbu. Fyzicky platba proběhne tak, že německá banka ji zašle do některé ze „SEPA pozitivních“ bank na Slovensku (v případě skupiny Volksbank to může být např. do Ľudové banky; mně takto v roce 2010 přišla přeposlaná platba z Volskbank Slovensko, kód banky 3100), odkud jde již jako běžná vnitrostátní platba do FIO. Pokud ale odesilatel platby zvolí systém TARGET2, poplatku za příchozí europlatbu se nevyhne. 

I tak je ale poplatek ve srovnání s ostatními českými bankami (které si za europlatby účtují zpravidla mezi 150–200 Kč) velmi příznivý. V případě, že nahlásíte český IBAN a SWIFT kód, zaplatíte u FIO poplatek za příchozí europlatbu vždy. Pozor však na to, že pokud jednou byla platba zaslána jako SEPA, tak to neznamená, že příště nemůže být již zaslána jako TARGET2. Předávání plateb přes několik bank je zbytečně složité, a tak se snaží FIO banka své partnery informovat o tom, že je možné využít právě TARGET2. Nicméně nejpozději k 1. 1. 2014 musí být všechny banky v EU (tedy i v zemích neplatících eurem jako národní měnou) členy systému SEPA.

Vysvětlivky:

IBAN (International Bank Account Number) je číslo účtu zapsané v mezinárodním formátu. Skládá se z kódu země, kontrolního čísla (zajišťuje rozpoznání chyby při záměně některého z čísel), směrového kódu banky a čísla účtu. Např. účet vedený v ČR u Komerční banky s číslem 43–6888020297/100 bude mít IBAN CZ35 0100 0000 4368 8802 0­297. V papírovém formuláři se kvůli přehlednosti IBAN vždy po 4 číslicích odděluje mezerou, v elektronických systémech se píše dohromady. IBAN je možné vypočítat ke každému účtu, který je veden v zemi, která je členem tohoto systému, obvykle je možné nalézt příslušný kalkulátor na stránkách centrálních bank v jednotlivých zemích. 

Pro všechny země je možné použít kalkulátor např. na stránkách www.iban-rechner.de. Na systému IBAN nespolupracují všechny země, používá se pouze ve 23 evropských zemích, většinu z toho tvoří země EU (které IBAN používají všechny). IBAN umožňuje zautomatizování a tím pádem i výrazné zlevnění mezinárodních plateb a díky kontrolnímu číslu může již při zadání platby odhalit neexistující číslo cílového účtu (např. při překlepu) a vyhnout se tak nákladům na vrácenou platbu poslanou na neexistující účet. Minimálně některé banky mají kontrolu správnosti IBANu zabudovanou přímo v internetovém bankovnictví a neumožní tak platbu s chybným číslem zadat. 

SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) – jde o sdružení bank a dalších finančních institucí, které si pomocí tohoto systému předávají informace o bankovních transakcích. Každý člen má svůj vlastní kód, který se označuje stejným názvem (tedy SWIFT) nebo jako BIC (Bank Identifier Code), např. v Německu se používá častěji BIC, u nás SWIFT. V obou případech je míněno to samé. Komerční banka, u které je veden účet zmíněný na začátku má SWIFT/BIC kód KOMBCZPP. Někdy se přidávají ještě další 3 znaky rozlišující např. konkrétní pobočku, případně se doplní o XXX. Výsledně tak kód může znít KOMBCZPP nebo KOMBCZPPXXX. Vyloučení z organizace SWIFT vede ke značnému zkomplikování zahraničních plateb. Čtěte více: Jak poslat peníze do Íránu?

IBAN a SWIFT (BIC) kód jsou tedy minimální údaje pro zaslání europlatby, ať přes systém SEPA či TARGET2. I když jsou to údaje dostatečné, různé banky či devizové společnosti mohou mít přísnější požadavky na identifikaci příjemce platby. Některé se spokojí s jeho jménem, jiné vyžadují vyplnit v příkazu i jeho adresu a někdy je vyžadována dokonce i plná adresa banky. 

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že ne všechny údaje musí být nutně pravdivé, ale bez jejich vyplnění platba prostě neodejde. Při mých nákupech na eBay.de tak často místo jména příjemce platby používám jeho přezdívku. 

Existují i jiné možnosti

Zahraniční platby nemusíte posílat jen přes banku. Existují i devizové společnosti zabývající se právě jen a pouze zahraničními platbami. Lze u nich počítat s nižším poplatkem a lepším kurzem než u bank, i když to neplatí absolutně. U nízkých částek (z pohledu devizových společností to mohou být i částky v ekvivalentu desítek tisíc korun) může být u některých společností poplatek i vyšší než u banky nebo vám dokonce odmítnou takovou platbu provést. Některé společnosti zase odmítají uzavřít smlouvy s nepodnikatelskými subjekty (např. Citfin, Rüesch/Travelex) případně i s podnikateli pokud nemají dojem, že půjde o častější spolupráci a vyšší částky.

Drobné platby prostě nejsou úplně tou nejlukrativnější zájmovou oblastí a je jedno, zda jde o banku, nebo devizovou společnost. Na druhou stranu je na to možné nahlížet i z určitého marketingového hlediska, kdy tato služba může pomoci společnosti dostat se do podvědomí a po opakovaných zkušenostech s drobnými platbami může klient začít převádět i větší částky (např. začne u drobných soukromých plateb a následně použije stejnou společnost i ve své firmě, popřípadě ji doporučí někomu jinému). 

Takže zatímco některé společnosti podmínky zpřísňují (např. Akcenta), jiné se naopak rozhodly jít opačným směrem, jako se vydala společnost Easychange (a další devizová společnost má spuštění „mikroplateb“ v dlouhodobém plánu), která právě pro drobné platby zřídila stránky www.europlatba.cz, kde je možné zadávat převody i bez nutnosti uzavírat rámcovou smlouvu, která byla pro některé klienty určitou psychologickou bariérou.

Samozřejmě převod přes devizovou společnost má i určité nevýhody. První z nich je určité zdržení. Společnost neprovede platbu dříve, než obdrží od klienta ekvivalent v českých korunách, což, pokud klient nemá účet u stejné banky, znamená nejméně 1 den zdržení. Další nevýhodou je, že platba neodchází z účtu na jméno klienta, ale z účtu devizové společnosti, s čímž mohou být problém zejména zahraniční obchodníci s akciemi, kteří vyžadují, aby platby odcházely i přicházely z a na účet na jméno jejich klienta. 

widgety

V případě příchozích plateb jsou navíc kladeny vyšší nároky na pečlivost odesilatele platby při vyplňování údajů, protože kromě čísla účtu (IBAN) a směrového kódu banky (BIC/SWIFT) je třeba vyplnit i popis platby. Platba totiž přijde na sběrný účet devizové společnosti, který je společný pro všechny klienty, a ta musí podle textu ve zprávě pro příjemce identifikovat, pro kterého jejího klienta je platba určena. Výjimkou z tohoto pravidla je devizová společnost Citfin, která díky spolupráci se stejnojmennou záložnou nabízí každému klientovi vlastní číslo účtu.

Dalším omezením je menší rozsah podporovaných měn. V případě platby v nějaké exotičtější měně se tak budete muset s druhou stranou buď dohodnout na platbě v EUR či USD, nebo využít služeb bank, které mají rozsah podporovaných měn přece jen o něco širší, i když to neplatí absolutně. V případě globálně působících devizových společností (jako je zmíněný Travelex) můžete uspět i s měnami, které vaše banka nenabízí.

24 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 2. 2014 9:41