Hlavní navigace

Jak se bránit trikům při prodeji

19. 5. 2004
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Spotřebitelé, braňte se! Triků, jak nachytat a "obrat" zákazníka, znají obchodníci celou řadu. Mnohdy si jich ani nevšimnete. Poznáte úklady obchodníků včas a dokážete se jim bránit? Ne? Poradíme vám! V seriálu "Spotřebitelská sebeobrana" vás seznámíme s nejčastějšími z nich.

Slevy, slevy, slevy

Každý spotřebitel má přirozenou snahu vynaložit těžce vydělané peníze co nejefektivněji a tedy nakoupit co nejlevněji. Se zvýšeným zájmem proto reaguje na všechny nabídky slev, které mu nabízí možnost získat zboží za nižší cenu.

Spotřebitelé si však často neuvědomují, že samotné poskytnutí slevy či její výše ještě nic nevypovídají o tom, jestli je nabídka výhodná či nikoliv. Prodávající si mohou ceny stanovovat velice volně a určité zboží či služba tak může být u jednoho prodávajícího i s 50% slevou dražší než u druhého, který žádnou slevu nedeklaruje, ale jednoduše prodává veškeré zboží a služby s menší marží.

Druhým účelem slevy může být nalákat spotřebitele do obchodu, kde zakoupí i mnoho dalších produktů, na kterých je zase zisk vysoký a celkový profit prodávajícího se tak dostane na dostatečnou úroveň.

Nešvarem, který však již překračuje mez legálnosti, je uvádění slevy, i když ve skutečnosti zboží není zlevněné vůbec, nebo alespoň ne v inzerovaném rozsahu. Pokud má spotřebitel podezření na takovéto chování prodávajícího, může se obrátit na místně příslušný dozorový orgán, kterým je pro většinu zboží a služeb Česká obchodní inspekce.

Nabídky zboží zdarma

Když prodávající nabízí něco zdarma, měl by spotřebitel hned zpozornět. Podnikání je ze své definice podle Obchodního zákoníku činností konanou za účelem dosažení zisku. V okamžiku, kdy je něco poskytováno zdarma, musí se náklady na dárek i zisk posbírat z prodeje jiného zboží a služeb. Nabízí-li prodávající dárek vysoké hodnoty, je buď hodnota dárku nadhodnocena a napařovací žehlička či jiný dárek ve skutečnosti nemá hodnotu tisíců, ale spíše několika set korun, nebo jsou předraženy ostatní služby a výrobky.

Dárky mají ještě jednu „nepříjemnou vlastnost“ – nevztahuje se na ně ze zákona záruka (prodávající ji však samozřejmě může dobrovolně poskytnout). Pokud se např. objeví nabídka drahého videorekordéru s nabídkou malého televizoru zdarma v podobě dárku, je třeba pečlivě zvažovat, zda se to vyplatí i v případě, že televizor se po několika dnech porouchá.

Prodávající neodpovídá za škodu

Někdy mají prodávající při prodeji výrobků a služeb tendenci vyloučit jakoukoliv odpovědnost za libovolnou škodu, která by takto vznikla. Některé typy odpovědností však vyplývají přímo ze zákona a nelze se jich zprostit jednoduchým uvedením takovéhoto ustanovení ve smlouvě. Spotřebitel by neměl automaticky považovat smlouvu za něco daného. Pokud smlouva omezuje práva spotřebitele daná zákonem, může se spotřebitel dovolat neplatnosti příslušných ustanovení smlouvy.

Na zboží ve výprodeji záruka jeden měsíc

I zákonná ustanovení o záručních dobách patří mezi ta, která nelze smluvně zkrátit, a to ani při výprodeji! Jedinou výjimkou by bylo, pokud by byl výrobek prodáván se slevou pro výskyt určité vady. Na tuto vadu by se záruka nevztahovala.

Odmítnutí předvedení výrobku

Spotřebitel má právo na předvedení výrobku ze zákona, a pokud mu prodávající neumožní se předem seznámit s funkcemi výrobku i návodem, který bývá obvykle ukryt v krabici s výrobkem, měl by se spotřebitel otočit čelem vzad a jít nakupovat jinam nebo kontaktovat dozorové orgány.

Prodej „značkového“ zboží

I v kamenných obchodech – ale stále ještě častěji u stánků – se kupující může setkat s textilním zbožím či obuví se značkami známých výrobců, ale za významně nižší ceny. Spotřebitel by si měl uvědomit, že jde pravděpodobně o padělky značkového zboží, jejichž kvalita bývá často nízká a nemusí odpovídat ani z hlediska hygienických předpisů. Proto zejména u zboží pro malé děti či alergiky je žádoucí se takovýmto výrobkům vyhnout.

Samostatnou kapitolou jsou napodobeniny značek, které jsou na první pohled zaměnitelné s originálem, např. značka se čtyřmi pruhy (podle hesla: Čím víc pruhů, tím víc Adidas). Spotřebitelé by měli vždy zvážit, zda se chtějí podílet na protiprávním jednání a zda tak budou opravdu působit dobře.

„Na levné zboží nedáváme paragon“

Spotřebitel má vždy právo obdržet kupní doklad. Ač důvody bývají nejrůznější (zboží je ve výprodeji, na zboží byla poskytnuta pro určitou vadu sleva, podle interního předpisu se paragon neposkytuje apod.), prodávající nemá podle zákona žádnou možnost spotřebiteli odmítnout paragon vydat. Nutno však dodat, že paragon nemá zákonem předepsanou formu nějakého formuláře. Jsou pouze některé náležitosti, které kupní doklad musí mít – zejména je to identifikace prodávajícího, popis a cena zboží a datum koupě. Odmítá-li prodávající přes veškeré naléhání paragon vydat, neměl by spotřebitel zboží kupovat, aby se vyhnul budoucím problémům (když jsou problémy s takovou samozřejmostí, jako je vydání paragonu, tak jaké by byly teprve při výskytu vady), a chování podnikatele nahlásit dozorovým orgánům.

„Dáme vás k soudu“

I když obvykle soudy využívají spíše spotřebitelé k prosazení svých práv, někdy může tento argument využít i prodávající, byť spíše ke zmatení spotřebitele. Pokud se spotřebitel nedopustil krádeže či jiného trestného činu, nemá se čeho obávat. Není žádnou ostudou stát se účastníkem občanskoprávního soudního řízení, ke kterému navíc ve většině případů vůbec nedojde. Soud rozhodne, která strana má pravdu podle práva.

„Smlouvu tedy stornujeme, vraťte nám svůj výtisk smlouvy“

Pokud spotřebitel odstoupí od smlouvy, ať už u smluv uzavíraných mimo stálou provozovnu či na dálku, kde na to je ze zákona právo, nebo na základě dohody s prodávajícím, má právo si ponechat smlouvu (nebo třeba i paragon jako potvrzení o vzniklé kupní smlouvě). Platí to i v případě, kdy jsou vyhotoveny na tiskopisech opatřených předtištěnými evidenčními pořadovými čísly.

Při stornu smluv si obě strany původní smlouvu ponechají a na všech jejích kopiích vyznačí její zrušení, a nebo ještě lépe zrušení smlouvy sepíší na samostatnou listinu a každá strana obdrží stejnopis.

„Podle interního předpisu to tak musí být“

Prodávající se mnohdy odvolávají v komunikaci se spotřebitelem na své interní předpisy (obchodní podmínky, reklamační řády nebo i neveřejná nařízení) a zdůvodňují jimi svůj postoj. Na zákazníka se však vztahují pouze obecně platné předpisy. Interní nařízení mohou jen upravovat organizační chod prodeje, vyřizování reklamací a podobně, nemohou však omezovat práva spotřebitelů. Ti by měli vždy trvat na svých zákonných právech.

skoleni_15_4

Náhrada způsobené škody

Způsobí-li spotřebitel podnikateli v provozovně svým neopatrným chováním škodu, má prodávající nárok na její úhradu.

U hodnoty zboží se vychází z prodejní ceny, u škody na zařízení provozovny musí podnik zákazníkovi prokázat pořizovací cenu a stáří věci (např. fakturou); postup typu „za rozbitou sklenici účtujeme 100 Kč“ je neoprávněný, i když je s informací zákazník předem obeznámen. Je-li poškozeným podnikatelem plátce DPH, nesmí při vymáhání škody účtovat daň.

Zdroj: Spotřebitelská sebeobrana aneb Jak se bránit 80 trikům prodávajících?, Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, 2003
Publikaci v tištěné podobě lze zakoupit na www.spotrebitele.info

Kolik vás stál "nejdražší" trik prodávajícího?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Na internetové adrese www.spotrebitele.info lze zakoupit tištěné vydání brožury "Spotřebitelská sebeobrana aneb Jak se bránit 80 trikům prodávajících?"...
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).