Jak zvýšit zaměstnanost?

Evropu trápí nezaměstnanost, a žádné zázračné řešení neexistuje. Vzdělávací soustava, pracovní zákonodárství, pracovní smlouvy a jejich sjednávání i systém sociálního zabezpečení jsou pilíři systémů zaměstnanosti v jednotlivých zemích. Čemu je třeba dát při vytváření pracovních míst přednost?

V současné době klade Evropská unie důraz především na:

  • celoživotní vzdělávání a odbornou výuku,
  • větší podnikatelskou pružnost,
  • větší přínos decentralizace a iniciativy,
  • snížení relativní ceny nekvalifikované pracovní síly.

Celoživotní vzdělávání je nutností

Vzdělávací systémy Evropy mají problémy, které mají své kořeny v negativních sociálních jevech: ve zhroucení rodiny a ve snížení motivace, vyvolaném nezaměstnaností. Odráží se v nich rovněž změna samotného charakteru učení.

Připravit se v dnešní hektické době na život nelze tím, že člověk získá znalosti a know-how jednou provždy. Stejně (ne-li více) je důležitá schopnost učit se, komunikovat, pracovat ve skupině a odhadnout vlastní situaci.

Podnikání a obchod budoucnosti budou vyžadovat schopnost diagnostikovat a navrhovat zlepšení na všech úrovních. Uspějí jenom samostatní a nezávislí jedinci a lidé se schopností správně analyzovat. Celoživotní vzdělávání je proto souhrnným cílem, k němuž mohou učitelé v jednotlivých zemích přispět každý po svém.

Je ale zároveň třeba činit rozhodnutí mezi vzrůstající kapacitou univerzit a jejich kvalitou a mezi vyšším vzděláním a odbornou přípravou na jednotlivá povolání.

Podnikatelská pružnost

V zemích severní Evropy je součástí kampaně proti zaměstnávání „načerno“ omezování podpor v nezaměstnanosti a následných sociálních dávek a snižování přímého zdanění nízkých příjmů (což se ukazuje jako velmi dobrý krok). Důležité je ale omezovat podpory v nezaměstnanosti a následné sociální dávky, jen dokud se nedosáhne hranice chudoby, v opačném případě hrozí sociální napětí a růst kriminality.

Dle komise Evropské unie je nezbytné v jižních zemích Evropy zpružnit zákony stanovující podmínky, za nichž mohou být propouštěni ti, s nimiž je pracovní smlouva uzavírána na dobu neurčitou. V zemích severu je rozdělení pracovních sil do mnoha skupin na škodu jak mobilitě obyvatelstva v produktivním věku, tak rekvalifikaci nezaměstnaných.

Podniková pružnost je výsledkem optimálního zacházení s lidskými zdroji. Cílem je pracovní síly přizpůsobovat, aniž by se lidé stávali nadbytečnými. Orientace na trvalý vztah mezi podnikem a pracujícím (tak jako se to děje v Japonsku) maximalizuje investice do lidských zdrojů a zainteresovanost personálu.

Úspěšné podniky zvyšují svou pružnost mnohostranností zaměstnanců, jednotnou organizací práce, pružnou pracovní dobou a závislostí mzdy na výkonnosti.

Výhody decentralizace a iniciativy

Pružnější politika důchodového zabezpečení, rozmanitost pracovní činnosti a větší možnost částečných úvazků odpovídají v mnoha případech přání pracujících a zájmům podniků, které chtějí lépe využít svého kapitálu. Takové úpravy pracovní doby jsou často blokovány nepružnou praxí, která standardizuje pracovní týden v Evropě.

Aby byly tyto překážky odstraněny, je třeba na základě konkrétních ustanovení přezkoumat pracovní zákonodárství (úlohu, kterou ve vztahu k pracovní době hrají zákony) a smluvní praxi (mzdu za přesčasovou práci) a zjednodušit výpočet nároků souvisejících s důchodem.

Snížení ceny nekvalifikované pracovní síly

Dávky sociální podpory pobírají v jedenácti zemích Evropské unie zejména lidé s nízkými příjmy, přičemž zvýšením příjmu mohou přijít o značnou část podpory. V důsledku toho tyto země nejvíce trpí zaměstnáváním načerno.

V některých zemích, kde jsou příspěvky na sociální zabezpečení vysoké, vzniklo několik zajímavých studií. Ukazují, že kdyby se příspěvky na sociální zabezpečení pracujících s nízkými příjmy snížily o 30 %, zaměstnanost by se o 2 % zvýšila.

Pro všechny země Evropské unie je nezbytné, aby snižovaly cenu nekvalifikované a částečně kvalifikované pracovní síly.

Závěrem

Investovat do lidských zdrojů není úkolem jen podnikatelského sektoru nebo státu (sociální podpory nezaměstnaných spolknou dvě třetiny státních výdajů na nezaměstnanost, na aktivní opatření jde pouze jedna třetina).

Hlavní odpovědnost je na každém z nás, musíme sami zlepšovat své znalosti a dovednosti, abychom dokázali sám najít uplatnění na trhu práce nebo sami pracovní místo vytvořit. Na státním aparátu potom je, aby nám k tomu vytvořil potřebné podmínky – jednoduchý a průhledný systém zdanění, odvodů, rychlá soudní rozhodnutí a jednoznačné zákony.

Anketa

Souhlasíte s vládní politikou zaměstnanosti?