Hlavní navigace

Jak zvýšit rodinné bohatství

27. 9. 2006
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Proč je úroveň majetku a platů v České republice nižší než v západní Evropě? Toto je otázka, která zmítá diskusemi a je rozebírána na všech úrovních. Co ale můžeme s bohatstvím udělat, aby se přiblížilo západním standardům? Začít může každý sám!

Země jsou chudé a bohaté. V chudých zemích žije zpravidla více těch chudších a méně bohatších lidí – chybí jim „střední vrstva“. Podíváme-li se ale i do Evropy, zjistíme, že „střední vrstva“ v České republice je chudší než střední vrstva v Německu či Rakousku. A příčina?

Česká republika byla před nástupem totalitní éry na srovnatelné úrovni s Rakouskem. Přesto dnes jsou mzdy u nás poloviční a poloviny dosahuje též hrubý domácí produkt na osobu. Příčinou není jen neefektivní hospodaření státu v době centrálně-plánovacího experimentu, ale též dvě velké měnové reformy v průběhu „komunistické vlády“, které připravily většinu domácností o úspory.

Nemalý podíl na znehodnocení úspor měla též postkomunistická reforma, která prostřednictvím inflace očistila ekonomiku od nadbytku peněz. Samozřejmě s dopadem na peníze v držení rodin. Byl to krok sice nezbytný (úspory z předlistopadové doby měly pouze fiktivní hodnotu díky státem určovaným cenám, které měly za důsledek nedostatek mnohých druhů zboží, jejich skutečná hodnota byla mnohem nižší), nicméně vliv na úspory – a tím bohatství lidí – je nepopiratelný.

Struktura českého a evropského portfolia

Struktura českého a evropského portfolia

Zdroj: Miloš Filip, Osobní a rodinné bohatství, 2006

Povšimněte si především rozdílu absolutní hodnoty mezi evropským a českým portfoliem. Ten je dán zejména tím, že lidé v Evropě (rozumějte „západní“) mohli spořit a investovat, zatímco v České republice (a dalších nyní „postkomunistic­kých“ zemích) měli k dispozici vkladní knížky, z nichž se vklady čas od času „anulovaly“ měnovou reformou.

Zajímavý je ale též rozdíl v jednotlivých sloupcích – kam směřují investice v České republice a v „Evropě“. Zatímco kapitálové trhy, byť jsou mnohem volatilnější (hodnota investice „skáče“ nahoru a dolů mnohem častěji a prudčeji), z dlouhodobého pohledu přinášejí vyšší výnos. A protože „západní“ lidé jsou zvyklí investovat a investují více, mají též vyšší průměrný výnos a tím dále bohatnou.

Struktura portfolia českých domácností

Struktura portfolia českých domácností

Zdroj: Miloš Filip, Osobní a rodinné bohatství, 2006

Zdrojem bohatství ale nejsou jen úspory. Největším zdrojem příjmů většiny domácností je práce. Zde platí – čím je vyšší produktivita práce, tím vyšší příjem přináší. Samozřejmě to není jediný vliv, který působí na pracovní ocenění. Zároveň je mýtus, že „když se v práci mohu přetrhnout, dělám od nevidím do nevidím, tak jsem produktivní“.

Produktivitu práce běžný zaměstnanec může ovlivnit pouze z části svým pracovním nasazením. Zbytek tvoří vybavení, které mu dá zaměstnavatel k dispozici, a především know-how a schopnost řízení společnosti. Je-li společnost řízena neefektivně, její zaměstnanci produktivitu práce příliš nezvýší.

Produktivita práce na odpracovanou hodinu:

  • Norsko – 57,20 USD
  • Holandsko – 45,50 USD
  • USA – 44,40 USD
  • Rakousko – 43,30 USD
  • ČR – 19,20 USD

Jak zvýšit bohatství českých domácností?

Struktura úspor je dána jednak konzervativností a nízkým finančním vzděláním českých domácností, ale také jejich nízkou úrovní. Mnohem snáze se investuje na burze druhý milion než prvních naspořených 10 tisíc Kč. Průměrné zhodnocení za uplynulých deset let na běžném účtu bylo přes –4,5 %. To znamená, že pokud máte většinu úspor na běžném účtu, ročně v průměru přijdete o 450 Kč z každých naspořených 10 tisíc Kč. Zhodnocení na kapitálových trzích se dlouhodobě pohybuje v průměru kolem 8 %.

Základem pro zvýšení bohatství je tedy přeskupit své rodinné finance a přijmout více rizika investic do podílových fondů či přímo do akcií (doporučitelné pouze zkušenějším investorům) – byť krátkodobě můžete tratit, v horizontu let se vám to bohatě vyplatí. Na běžném účtu (a v dnešních podmínkách i na termínovaném vkladu) tratíte s jistotou a bez sebemenší šance na výdělek.

Častou námitkou je: „A z čeho mám spořit? Žiji od výplaty k výplatě…“ Odpověď není jednoduchá. Snadno se říká o revizi výdajů (ne vše, za co lidé utrácí, skutečně utrácet musí), zejména s příkladem, jaký nám dává česká vláda (v libovolné barevné kombinaci). Jen málokdy to ale opravdu není možné – a pokud by to nebylo možné dlouhodobě, je třeba se nad svým rodinným rozpočtem vážně zamyslet.

Druhou možností je zvýšení příjmů. Tudy cesta sice vede, ale v mnoha případech je trnitá a riziková. Pokud ale nejste ochotni přistoupit na snížení výdajů, pak se budete muset pokusit o zlepšení příjmové stránky.

Zadlužení a jak na něj

Chcete-li zvýšit bohatství své rodiny, je třeba uvažovat dlouhodobě. Zadlužení je typickým příkladem, kde to lze ukázat.

Zadlužíte-li se koupí domu či bytu (v rozumné ceně vzhledem k velikosti a příjmům vaší rodiny), není co vytýkat. Naspořit na bydlení by trvalo většině rodinám déle než výchova dětí, pokud by se jim naspořit vůbec kdy podařilo. Navíc bydlení je též investicí – namísto platby nájemného získáváte reálný byt, který můžete (téměř) kdykoli prodat.

skoleni_15_4

Půjčit si na překlenutí krátkodobého nedostatku peněz (na nájem, jídlo a další nezbytné úhrady) může být optimální řešení určité situace. Jedná-li se o ztrátu zaměstnání, nemoc a jiné nepříjemné události snižující příjmovou stranu rodinného rozpočtu, měla by mít rodina „po ruce“ prostředky na překlenutí určité doby (zpravidla se hovoří o šestiměsíční finanční rezervě). Je však možné, že se rezervu ještě nepodařilo vytvořit (otázka je pak proč), nebo že rezerva byla investována do méně likvidních aktiv (tj. investic, které nelze rychle a levně zpeněžit) – pak kromě otázky „proč“ následuje též „zda se to vyplatí“ – tedy zda je výhodnější investici ukončit, nebo si půjčit krátkodobý úvěr.

Za zcela nerozumné považuji v naprosté většině případů úvěr na spotřební elektroniku. Úvěry bývají často krátkodobé (což se zpravidla rovná „drahé“), částky za elektroniku poměrně nízké (což znamená „lze na ně naspořit v rozumně krátké době“) a navíc cena elektroniky plynulým tempem klesá a kvalita roste (tj. „než si naspoříte, koupíte levněji a kvalitněji“). Rozumný může úvěr být, jestliže elektroniku potřebujete hned z důvodu vzdělávání se či práce, nebo je-li úvěr poskytnut v akci zdarma (rozumějte „v ceně kupovaného zboží“) a zboží bez úvěru jinde levněji neseženete.

Je váš rodinný rozpočet v pořádku?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Šefredaktor odbormných komutních webů Poradci-sobě.cz a Realiťáci-sobě.cz. Šéf obsahu EMA data.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).