Spočítejte si...

Zavřít

Jak zvládnout finanční krizi?

„Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře...“ zpívá se ve slavném šlágru z filmu Peníze nebo život . Na jeho text by si měl vzpomenout každý, kdo se chce vyhnout finančním karambolům, ale i ten, kdo zrovna finanční krizí prochází.

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Druhý film dvojice V&W s hudbou Jaroslava Ježka Peníze nebo život je groteskou s prostinkým dějem. Setkává se v něm chudý kapesní zloděj Tonda s bohatým, ale nešťastným Pepíkem. Hlavní dějovou zápletku tvoří honička za ukradeným náhrdelníkem. Ve filmu zazní i píseň Život je jen náhoda, kterou zazpívají Hana Vítová a Ljuba Hermanová v akváriu.

Na celý text tohoto šlágru si vzpomene asi jen málokdo. Úryvky z něj se ale vybaví snad každému. Zpívá se tu o pomíjivosti života a také o neztrácení naděje. Někdy má člověk v životě štěstí, jindy smůlu. Úspěch ani neúspěch netrvají věčně. To by si měl uvědomit každý, ať už je zrovna na vrcholu nebo se naopak cítí být na dně.

Žít ze dne na den a nestarat se o to, co přijde zítra, za měsíc či za rok, má sice své kouzlo bezprostřednosti; avšak zdaleka ne všechna překvapení, která takovýto život přinese, musejí být jenom příjemná. Člověk, který nechce, aby se jeho životní pouť podobala jízdě na horské dráze, by měl vždy uvažovat trochu dopředu. Obzvláště to platí ve finanční oblasti.

Co přijde po sedmi tučných letech?

Myšlenka, že v dobách relativní hojnosti a blahobytu by každý měl pamatovat na dobu, kdy se mu bude dařit hůř, je stará přinejmenším pár tisíc let. Už biblický Josef zachránil Egypt před hladomorem. Poradil totiž faraónovi, aby během sedmi let hojnosti naplnil své sýpky obilím. Díky tomu z nich pak mohl čerpat v následujících sedmi letech neúrody.

O střídání růstu a prosperity s obdobími stagnace, i když ne zrovna v sedmiletých cyklech, hovoří i moderní ekonomie. Podle statistických údajů patřily poslední roky v Česku k těm nadmíru úspěšným. Rychle rostla ekonomika, reálné mzdy, zaměstnanost i životní úroveň většiny domácností. Inflaci se přitom dařilo držet na uzdě.

Letos se však zdá být ledacos jinak. Hospodářský růst zpomalil a reálné mzdy stagnují kvůli vyšší inflaci. Úrokové sazby rostou a stále více domácností začíná mít problémy se splácením půjček. Navíc neustává příliv zneklidňujících zpráv o problémech velkých zahraničních bank a neutěšeném stavu nejsilnějších ekonomik světa.

Pády z větší výšky víc bolí

Na první pohled by se mohlo zdát, že případnou finanční krizi zvládne lépe bohatý člověk. To ovšem nemusí být pravda. Finanční rezervy na horší časy si vytvářejí spíše lidé s průměrnými příjmy. „Horních deset tisíc“ to nepokládá za nutné. Lidé s vysokými příjmy si většinou užívají svého bohatství anebo se ho snaží navýšit, často i velmi riskantními investicemi.

Zvyknout si na vysoký životní standard se dá velmi rychle. Začít šetřit a radikálně omezit své výdaje je mnohem obtížnější. Vůbec přitom nemusí – alespoň zpočátku – jít o to strávit odpoledne místo na golfovém hřišti brigádou v supermarketu. Problematické bývá už jenom přestat nakupovat drahé značkové věci nebo si odpustit luxusní dovolenou.

Nespornou výhodou bohatých je větší majetek, jehož by bylo možno použít pro vyřešení finanční krize. Zároveň ovšem musí existovat ochota se tohoto majetku vzdát. Někteří lidé si však raději nechají zabavit svůj automobil nebo nemovitost exekutorem, než aby ho po dohodě se svými věřiteli dobrovolně prodali a výnos použili na úhradu svých dluhů.

Hlavně nepanikařit a nedělat mrtvého brouka

Jedno přísloví říká, že není hanba upadnout, ale zůstat dlouho ležet. Každému, kdo se dostane do finančních nesnází, lze poradit jediné: problémy je třeba začít včas účinně řešit! Schovávání se před nimi a lamentování nad nepřízní osudu situaci jenom zhorší. Žádný věřitel se svých peněz dobrovolně nevzdá. Lišit se může jen způsob a intenzita tlaku na dlužníka.

Opravdu velké finanční problémy obvykle nepřicházejí ze dne na den. Zpravidla se jedná o důsledek postupného zhoršování situace.

Na začátku si člověk většinou půjčí peníze, které utratí, a posléze není schopen půjčku splácet. Místo toho, aby realisticky zhodnotil své možnosti a snažil se najít odpovídající řešení, znovu si jednoduše vypůjčí.

Postupem času dluh narůstá. Sehnat další peníze je stále obtížnější a dražší. Věřitelé jsou stále neodbytnější. Dlužník se ocitne pod velkým psychickým tlakem. Pokud se pokusí před problémy utéct anebo zaujme pozici mrtvého brouka, jeho situace se nakonec může stát téměř neřešitelnou. Hrozí mu, že přijde o veškerý majetek a ocitne se na ulici.

Dřív než přijde exekutor

Zlý soudní exekutor bývá hlavní postavou srdceryvných scén zabavování majetku nebohých dlužníků, které lze občas zahlédnout v televizních reportážích. Přitom ale k tomu, aby došlo k výkonu exekuce, vede poměrně dlouhá cesta, během níž měl dlužník možnost ledacos zvrátit, třeba zpochybněním výše či oprávněnosti pohledávky u soudu.

Pokud člověk zjistí, že mu dluhy začínají přerůstat přes hlavu, měl by se sebrat a s nějakým rozumným návrhem vyrazit za svými věřiteli. Když se s nimi nedohodne, měl by se pokusit předložit svůj návrh na splacení dluhů při projednávání věci u soudu. Potřebuje-li získat čas pro sehnání peněz, může se proti rozsudku odvolat.

Odmítne-li dlužník s věřiteli komunikovat anebo jim naslibuje hory doly, aniž by cokoliv dodržel, následně odmítne převzít obsílky a nedostaví se k soudnímu jednání, nemůže se ničemu divit. V okamžiku vydání soudního rozhodnutí o nařízení exekuce bývá na jakékoliv diskuse o splácení dluhu pozdě.

Osobní bankrot není pro každého

Nový insolvenční zákon od počátku letošního roku přinesl i běžným občanům možnost vypořádat se se svými dluhy formou vyhlášení osobního bankrotu. Dosáhnout jím úplného oddlužení ovšem není jednoduché a už vůbec ne bezbolestné. Rozhodně nelze očekávat, že se dlužník tímto způsobem zřekne odpovědnosti za větší část svých dluhů.

Návrh na konkurs sice podává dlužník, ale jeho provedení je spíše v režii věřitelů. Bez jejich souhlasu soud návrh na povolení oddlužení zamítne. Soudy prozatím schvalují jen zlomek návrhů předložených dlužníky. Nepřekonatelným problémem pro většinu dlužníků se totiž zdá být už jen správné vyplnění formuláře a jeho doložení příslušnými doklady.

Vyhráno ovšem dlužník nemá ani když soud návrh na jeho oddlužení schválí. Na úhradu nejméně 30 % dluhů padne výnos z prodeje většiny jeho majetku nebo notná část jeho příjmů v průběhu pěti let. Pokud by však vyšlo najevo, že dlužník některé své příjmy anebo majetek zatajil, věřitelé by po něm mohli požadovat zaplacení i zbylé části svých pohledávek.

Anketa

Obáváte se finančních problémů?

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 8. 2010 11:30