Vlákno názorů k článku Jak vymáhat výživné, aby vás to nestálo žádné peníze? od Jarmila - Ve vymáhání výživného je neskutečný bordel. "Výživné je totiž...

Ve vymáhání výživného je neskutečný bordel.
"Výživné je totiž při vymáhání přednostní pohledávkou" - skutečně? Pokud pro Vás výživné vymáhá exekutor, ale jiný exekutor jiného věřitele objeví nějaký majetek, pak se sice můžete k pohledávce přihlásit, ale v praxi dostanete kulový, protože v exekuci už bohužel výživné přednost NEMÁ! Exekuce je provedena pro toho, kdo podal návrh na exekuci a dítě s výživným bohužel utře ústa.

Ono by možná stačilo, kdyby byla možná blokace převodu majetku do doby, než dítko výživné nebude potřebovat. Mně se třeba stalo, že neplatící otec měl nemovitý majetek. Když podám návrh na exekuci, bude sice majetek prodán, vyplaceno výživné i odměna exekutorovi, načež je zbytek vyplacen otci. Pokud je v době exekuce dítku např. 10 let, je jasné, že bude ještě 5 let chodit do školy a poté ještě další školu (na učňák, popř. střední nebo i vysokou školu). To už ale není co exekuovat, peníze otecko rozfofruje a dítko, teď už o nějaký ten rok starší, opět dostane kulový.

Na to je třeba pamatovat již v nalézacím řízení, ne až v exekučním: ust. § 918 nového občanského zákoníku: V řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti může v případech hodných zvláštního zřetele soud uložit osobě výživou povinné, aby složila zálohu na výživné splatné v budoucnu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného. Na složenou zálohu se hledí jako na majetek povinného.

Pane Fetter, to jsem soudu navrhovala, jež marně. Otec 8 let neplatil a dlužné výživné už byla 6-místná částka. Stěžovala jsem si na postup soudu až na ministerstvu spravedlnosti ... no, byla jsem blbec já, soudy měly pravdu. Nic nešlo, ba dokonce mi soud ani nepřiznal náklady řízení s tím, že je to přece podle zákona. Tak jsem dotyčnému soudci jen řekla, že je fakt hrdina, když se nestydí okrást 8-leté dítě, které se nemůže bránit. Někdy jsem měla dojem, že jsem hyena, která jen přidělává soudům práci a že neplatící otecko je pod jejich ochranou. Jsem neskutečně šťastná, že už je dítě velké, vymáhání výživného byl neskutečný opruz a postupy soudu doslova dehonestující samoživitele. Nerada na to vzpomínám. Kolikrát jsem si tenkrát říkala, že zlatí komunisti, ti měli toto pořešené velice dobře: neplatíš, exekuce nebo šup do basy a tam pracovní povinnost. A výživné bylo. Ne jako dneska, kdy neplatič odchází z basy ještě se složenkou na úhradu pobytu v base.

Dobrý den, paní Jarmilo, já vím, vy za sebou máte složité a vleklé soudy, pamatuji si to z vašich reakcí pod mými články nebo jiných autorů. Vy se i vyznáte v právní úpravě, vím že jste požadovala i úroky z dlužného výživného, po mém soudu správně, ale neuspěla jste. Redakce už o tom má další aktuální článek, záleží kdy ho pan šéfredaktor zařadí. No, nezbývá mi, než vám jen popřát: Hezký den.

No jo, já ty právní úpravy musela nastudovat, protože mne k tomu chování soudců donutilo. Já si tam fakt připadala jak obtížný hmyz s tím, že nebohý otecko-neplatič je soudně chráněn víc než památka UNESCO. A to nejsem žádná zlatokopka ani fúrie, ale chování soudců fakt nemělo hranice a bylo doslova bezohledné. Nejlepší bylo, když mi s klidnou tváří tvrdili, proč že má otec na dítě platit alimenty, když on má taky právo na kulturní vyžití, což byl eufemismus pro chlastání v hospodě. Mně tenkrát ruply nervy a řvala jsem na krajském soudu "na plnou hubu", až jsem se divila, že mě nevyvedli, protože mě z druhého patra muselo být slyšet až na vrátnici. Ja tam těm soudcům udělala takové kázání, že takové nikdy ani na fakultě neslyšeli, vím jen, že jsem začala slovy "že se nestydíte". Pak dostali přednášku o tom, že se nedivím, proč se u nás rodí tak málo dětí, protože samoživitele je třeba zlikvidovat, o což se snaží právě soudy, které zákony vykládají a aplikují do praxe. A když mi plivnou do obličeje, bude mi to milejší, než kecy o tom, že pro stát je přednější, aby neplatící otcové chlastali po hospodách. Protože podobné kydy jsou jen urážkou všech samoživitelů, co se snaží pracovat, vydělat peníze a vychovat děti, zatímco stát jim jen všemožně hází klacky pod nohy. Oni jen seděli, oči zabořené do papírů a neřekli ani ň. Po mém proslovu byla minuta ticha, pak předsedkyně soudu vstala, jménem soudu se mi omluvila, věc se od tohoto odvolacího soudu vrátila k okresnímu a asi si soudci i interně něco řekli, protože pak už byli vstřícnější. Od té doby jsem na soudy doslova alergická, protože i tady tehdy padnul bonmot, že "k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek". To je pravda, i když smutná. Na tom chceme stavět společnost? Že svého práva se domůže jen ten, kdo řve, zatímco těm, co se nemůžou bránit, protože to třeba neumějí nebo neznají zákony a možné kličky, doslova nas**eme na hlavu? Je mi z toho smutno, to přece není právní stát, ale džungle s právem silnějšího.

Toto je však jedna z největších prasáren exekutorů. Více zde:

http://www.reverznivyzivne.cz/exekutorska-praxe-v-rodinnych-zalezitostech