Jak uživit důchodce v Evropské unii?

Jak vyladit penzijní systémy tak, aby jejich zátěž unesly státní rozpočty a uspokojily jejich příjemce? V kolika letech zvolit odchod do důchodu? Může současná generace žít na úkor svých dětí? To jsou otázky, jejichž odpověď musí rychle najít vlády většiny zemí Evropské unie.

Vládní kroky v oblasti penzijního systému jsou sledovány se zvýšeným zájmem a mohou vyvolávat sociální napětí, jak jsme tomu v posledních týdnech byli svědky nejenom ve Francii či v Rakousku, ale také u nás doma.

V současné době se penzijní systém v členských zemích Evropské unie opírá o tři různě silné pilíře. Prvním je průběžné důchodové pojištění, které lidé pravidelně odvádějí z platu. Druhým je povinné spoření a třetím dobrovolné spoření v důchodových fondech. Komise Evropské unie tvrdí, že si lze kombinací těchto tří způsobů zajistit až 90 % průměrného příjmu lidí mladších pětašedesáti let.

Penzijní systémy dosud stály na nejsilnějším prvním pilíři: průběžném financování dávek z platů, mezd a odvodů zaměstnavatelů. Byly koncipovány pro osoby narozené počátkem minulého století, jejichž produktivní věk poznamenaly dvě války a hospodářská krize; měly tedy na dávkách vyplatit více, než do nich jejich příjemci vložili. Odpovědnost za jejich osud vzal do rukou stát.

Dnes připadají na jednoho člověka staršího 65 let (tj. věk pro odchod do důchodu obvyklý v zemích Evropské unie) čtyři pracující. Ale v roce 2050 má být tento poměr již 1 : 2. Výdaje na důchody, které představují v zemích Evropské unie okolo 13 % HDP, vzrostou podle propočtů Evropské unie ještě o nějaké to procento.

Jednotlivé vlády členských zemích ví, že srážky od pracujících a zaměstnavatelů nelze zvyšovat do nekonečna. Brzdí totiž ekonomiku a vedou k nekontrolovatelné šedé ekonomice. Řešit nastolenou situaci zvyšováním odvodů do státního rozpočtu (srážky z platů či mezd), snižováním důchodcovských dávek a zvyšováním věku pro odchod do důchodu, není řešení.

Je nutné klást stále větší důraz na osobní odpovědnost budoucích penzistů a posilovat roli penzijního připojištění. Jako vzor může posloužit všem ostatním zemím Švédsko.

Soukromé švédské penzijní fondy využívá téměř 90 % pracujících občanů. Ve Švédsku si kromě povinného příspěvku (18,5 %) vkládá přes čtyři pětiny Švédů na zvláštní účty okolo 4 % svých platů. Severským scénářem reformy se nechaly inspirovat Itálie, Lotyšsko i některé asijské země.

Za dlouhodobě udržitelný systém považuje Evropská komise systém Irska a Velké Británie (výdaje na důchody kolem pěti procent HDP), Nizozemska a Lucemburska. V těchto zemích hraje spořící prvek velikou roli.

K reformám Evropská unie v poslední době naopak vyzvala Řecko, Španělsko a Francii, kde je situace nejhorší.

Dalším palčivým problém je předčasný odchod do důchodu. Jen v roce 2001 odešlo v Evropské unii do předčasné penze plných 70 % mužů ve věku 60 až 64 let. Evropané totiž velice rádi končí s pracovním poměrem dokonce před dovršením věku 57 let. V tomto věku nepracuje více než třetina Němců, Rakušanů a Francouzů.

Evropané se nechtějí zříci svých sociálních jistot a garancí, které jsou nejštědřejšími na celém světě. Není ale žití na úkor budoucích generací tak trošku sobectvím? Tuto složitou situaci si uvědomují všechny evropské vlády a tolik nepopulární radikální řez odkládají do budoucnosti, aby neztratily hlasy voličů, a to není dle mého názoru dobře.

Anketa

Víte, jaký bude váš důchod v penzi?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 8. 2003 11:34